Půjde o nejvyšší zdanění novin a internetového předplatného v Evropě (průměr EU je 5 až 8 procent). Jenže výnos do státní kasy z takto vysokého zdanění bude zhruba 150 milionů korun ročně, tedy pouhých 0,05 procenta částky nutné k umoření ročního státního dluhu. Ze strany vládních politiků a premiéra přitom zaznívají i některé zkreslené či mylné informace.
Deník se na úvod nového letního seriálu s provokativním názvem „Konec novin?“ snaží přehledně vyvrátit aspoň některé mýty, které kolem výroby a distribuce novin v Česku panují.
ANKETA DENÍKU: Jsou potřeba tištěné noviny? Hlasovat můžete ZDE.
Mýtus číslo 1: Noviny už nikdo nečte
První omyl, který politici o tištěných novinách šíří, je samotný náklad a čtenost u tištěných titulů. Podle auditovaných dat takzvaného MEDIA PROJEKTU na konci minulého roku sjíždělo z rotaček každý den v průměru 390 tisíc kusů placených novin. Z dat MEDIA PROJEKTU vyplývá, že s novinami a časopisy přijde do kontaktu v průběhu roku 81,5 procenta obyvatel ČR ve věku 12 až 79 let, mezi lidmi nad 50 let je to dokonce 90 procent. Každý den čte nějaký tištěný deník více než pětina obyvatel, ve věku 50+ je to 29 procent.
Pokles nákladů je pozvolný, v dlouhodobějším srovnání je ale samozřejmě úbytek tištěných novin zjevný. Co ztrácí print, získává postupně internet. Většina tuzemských vydavatelů má dnes rostoucí počty platících čtenářů zpravodajství na internetu. I ti ale od ledna zaplatí nejvyšší daň v Evropě.
Mýtus číslo 2: Vydělávají na tom
To už není pravda. Na prodeji tištěných novin dnes vydavatelé téměř nic nevydělávají, zisk mají jen z reklamy uvnitř. Prodejem novin vydavatelé umoří jen náklady na tisk a distribuci (rozvoz do prodejen a roznos novin do schránek). Úměrně s poklesem tištěného nákladu totiž roste cena distribuce.
Při průměrné ceně novin (nyní 26 korun) padnou dvě třetiny na distribuci a zbylá třetina na tisk.

Pro lepší představu: v Česku je dnes stále asi 14 tisíc distribučních míst (tabáků, prodejen), kam každou noc vyrážejí dodávky s novinami. Jenže už jich nevezou stovky kusů jako před lety, ale jen desítky či jednotky, a to i do nejodlehlejších oblastí ČR. Přitom náklady na mzdy či naftu za deset let rapidně vzrostly. Méně kusů novin ale musí „zaplatit“ dodávku, jako by byla plná jako kdysi.
Konec novin?Češi budou od ledna platit nejvyšší daň na tištěné noviny a internetové předplatné v EU. Místo stávajících deseti procent nově zaplatí 21 procent. To v situaci, kdy evropské vlády v rámci boje s dezinformacemi uplatňují na tisk nulovou či symbolickou sazbu (5 až 8%). Deník proto na léto nachystal seriál s provokativním názvem Konec novin?, ve kterém čtenářům představuje některé zajímavosti ze zákulisí mediálního prostředí a vyvrací mýty, které se s výrobou novin objevují. Všechny díly najdete postupně na adrese denik.cz/noviny.
Jen letos vyskočila cena za distribuci novin skokově asi o pět korun na jeden kus. Podobné je to u předplatného, které PNS (První novinová společnost) roznáší do schránek, i v tomto případě se denně roznášejí desítky tisíc kusů (v případě Deníku dokonce dvě třetiny nákladu).
Mýtus číslo 3: Ať zvýšenou daň vezmou ze své marže
Vydavatelé na prodeji novin momentálně žádnou marži nemají. Navíc je tu legislativní problém. Noviny nejsou „housky na krámě“. DPH, které se na tisk uplatňuje a vláda jej hodlá zvýšit, je specifické. V případě novin totiž jde o takzvanou konečnou cenu spotřeby.

Zjednodušeně řečeno: cenu novin nestanovuje prodejce (trafikant, prodejna potravin), ale přímo vydavatel. Cena uvedená na titulní straně je závazná a obchodník ji nesmí změnit (snížit, zvýšit). Na rozdíl od ostatního zboží se tedy vydavatel s obchodníky nemůže o náklady zvýšené daně „podělit“, ale musí ji do ceny promítnout v plném rozsahu.
Mýtus číslo 4: Nikdo kvůli tomu nezkrachuje
Nevěřím, že by někdo zastavil vydávání tištěných novin, pravil na začátku května premiér Petr Fiala. Opak je pravdou. Největší tuzemští vydavatelé jsou už několik let ve ztrátě. Drží je jen výnos z inzerce. Unie vydavatelů, která sdružuje největší mediální domy v Česku, se opakovaně ministrům snažila vysvětlit, že obzvlášť kvůli nákladům na distribuci balancují tuzemská vydavatelství na hraně propasti.
„Krach jednoho deníku může způsobit dominový efekt, protože ostatní, zbylé deníky, již nebudou schopni distribuční náklady mezi sebou vykrýt. Jeden krach položí všechny,“ varovala předsedkyně správní rady Unie vydavatelů Libuše Šmuclerová.
Mýtus číslo 5: Jde o daňový výnos
V letošním roce bude Česká republika hospodařit s rekordním schodkem téměř 300 miliard korun. Pro příští rok se vláda hodlá zadlužit o astronomických 235 miliard korun. Proti tomu uvalení nejvyšší daně v Evropě na noviny a internetové předplatné přinese od čtenářů pouhých 150 milionů korun.

„Ve skutečnosti to bude mnohem méně, protože zdražením půjdou prodeje dolů. A v okamžiku, kdy vláda začne řešit, jak bojovat s dezinformacemi, čelit informační hybridní válce, bude ji to stát mnohem, mnohem víc. Nejen ekonomicky. Hlavním smyslem dezinformací je destabilizace společnosti. Rozsévání nedůvěry ve vše, na čem je demokratická společnost založená. Taková společnost je pak zranitelná, využitelná, snadno radikalizovatelná,“ dodala Šmuclerová.
ANKETA DENÍKU: Jsou potřeba tištěné noviny? Hlasovat můžete ZDE.