Kdysi, podle dendrologů zhruba před 650 lety, prý vysadili lípu v Tatobitech dva místní mladí milenci, Hedvika a Kilián. „Ať nekácí, kdo nezasadil,“ pronesl tehdy Kilián. Od té doby se nikdo strom neodvážil porazit a duše obou milenců jsou prý dodnes ve stromě zaklety.

Lípa se ještě mnohokrát stala útočištěm milenců a mnozí Tatobitští prý byli uvnitř monumentálního stromu počati. Slavnou doslova po celém světě se pak tatobitská lípa stala v roce 2016, kdy postoupila do finále soutěže Evropský strom roku a hlasy jí posílali i lidé od protinožců. Nakonec vybojovala skvělé druhé místo.

Bonsaj od přehrady

InfografikaZdroj: DeníkA loni se tuzemským stromům dařilo ještě více. Na pomyslný trůn české i zahraniční úrovně této ankety „usedla“ chudobínská borovice od Vírské přehrady. Vítězství unikátního solitéru, připomínajícího bonsaj, bylo zcela jednoznačné v evropském kole získala 47 tisíc hlasů a stala se prvním českým stromem, který v desetileté historii ankety zvítězil.

„Své jméno dostala po zatopené obci Chudobín, která byla obětována ve prospěch výstavby vodní nádrže. Podle pověsti tradované mezi obyvateli zaniklé vesnice hraje u borovice za noci čert na housle. To místní nejspíš poslouchali silné větry vanoucí svrateckým údolím. Borovice je nejen významným orientačním bodem, ale i působivým důkazem vysoké odolnosti vůči rozmarům klimatu i působení člověka,“ popsal vítěznou dřevinu její navrhovatel Milan Peňáz, který v Chudobíně prožil své dětství.

Borovice roste na skalnatém výběžku u Vírské přehrady a její stáří je odhadováno na úctyhodných 350 let.

Prahu ovládly duby

Nejen zapadlé regiony Česka, ale také hlavní město se může pochlubit památnými stromy. V Praze jich aktuálně můžeme nalézt 198. Nejstarší z nich pamatují vládu Jiřího z Poděbrad a obvody jejich kmenů bohatě přesahují sedm metrů. Najdeme zde hraniční stromy, dřeviny spojené s význačnými osobnostmi, krajinné dominanty či břehové porosty hrází.

Mnohdy jsou to skuteční hrdinové, kteří dosud úspěšně čelí civilizačnímu tlaku. V Praze dominují mezi památnými stromy duby.

Od roku nula?

Nejstarším stromem v Česku je Vilémovický tis. Roste v zahradě barokního zámku ve Vilémovicích u Ledče nad Sázavou. A to až 2000 let. Pamatuje tedy odchod Keltů z českého území, příchod Markomanů a samozřejmě příchod Slovanů.

Když kolem roku 1210 přišli do těchto míst benediktinští mniši, vykáceli v okolí mnoho stromů. Tis, který byl považován za symbol smrti a smutku, však nechali stát. Pověrčivost jim nedovolila na strom vztáhnout ruku. Kolem něj založili osadu, kterou nazvali Vilémovice. V současnosti je chlouba obce státem chráněným stromem. V kůře stromu je zarostlý starý zelený štítek „Strom chráněný státem“.

Usínat se nevyplácí

Přestože v 90. letech 20. století některé větve musely být z důvodu proschnutí odstraněny, a to se podepsalo na tvaru stromu, je tis stále impozantní. Obvod kmene ve výšce 1,3 metru dosahuje úctyhodných 360 centimetrů. Strom je vysoký 14 metrů a stejně tak velký je průměr jeho koruny.

Usnout pod jeho korunou a nadýchat se výparů je životu nebezpečné. Obsahuje totiž směs jedovatých látek taxinu, taxitinu a dalších. Návštěvníky strom přivítá svou typickou kořeněnou vůní.

Jedinou nejedovatou částí je červený míšek, který chutná nasládle, a proto je oblíbenou potravou ptactva. Otrava je možná také požitím jehliček nebo kůry. Má rychlý průběh, který může skončit smrtí. Projevem otravy jsou bolesti žaludku, zvracení, průjem a křeče.