Místo aby musel stát nevzdělaným a neúspěšným vyplácet sociální dávky a dávat spoustu peněz do potírání kriminality a na nákladnou lékařskou péči, vzdělaní a kvalifikovaní lidé mu budou odvádět daně ze své dobře placené práce, klesne kriminalita a stoupne zdravý životní styl. Zhruba tak by se dala shrnout studie ekonomů Jany Krajčové a Daniela Münicha z Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu při Národohospodářském ústavu Akademie věd. Příznačně ji nazvali Vysoké náklady nízkého vzdělání v České republice.

V Česku podle této studie existuje průměrně 21 procent patnáctiletých žáků, kteří končí povinnou školní docházku s nedostatečnou gramotností. V dalším životě pak mají výrazné problémy v ekonomickém a společenském uplatnění. Na základních školách jde o téměř třetinu žáků, na středních školách bez maturity dosahuje jejich podíl téměř poloviny. „Naše projekce ukazují, že i relativně malá snížení výskytu nedostatečně gramotných žáků mohou mít díky pozitivnímu dopadu na produktivitu budoucí pracovní síly nezanedbatelné dopady na dlouhodobý hospodářský růst země,“ uvádějí oba výzkumníci.

Dodávají, že zatímco náklady na inkluzi, tedy společné kvalitní vzdělávání všech dětí, se blíží deseti miliardám, snížení nedostatečné gramotnosti by přineslo zvýšení ročního HDP až v řádu stovek miliard korun. Problém je, že výraznější dopady by se začaly objevovat až zhruba třicet let od případných reforem. Trvalo by, než by tito prvňáčci kvalitně vystudovali a dostali by se na pracovní trh. To je i jeden z důvodů, proč se do velkých vzdělávacích reforem politici nějak zapáleně nepouští. Výsledky by se dostavily až dávno po jejich funkčním období.

Nedostatečné vzdělání způsobuje nedostudovaným lidem budoucí ušlý zisk, státu pak ušlé HDP. „Kromě toho představuje i překážku jejich plnohodnotnějšího zapojení do společenského života, požívání výhod technologického rozvoje a globalizace obecně, zvyšuje jejich ohrožení chudobou, nezdravým životním stylem či sklonem ke kriminalitě,“ vyjmenovávají oba výzkumníci. Počítají i s tím, že kvalitnější vzdělání by znamenalo i finanční úspory veřejných rozpočtů, například ve formě nižších sociálních dávek a výdajů na bezpečnost a řešení kriminality. A co je také důležité, vzdělanější rodiče přenáší tyto pozitivní efekty na další generace. Oproti tomu nevzdělanost a chudoba se velice snadno propisují na potomky a předávají se v rodině dál a dál.

K podobným závěrům došli i sociologové z výzkumné agentury PAQ Research v čele s Danielem Prokopem. „Zlepšení výsledků znevýhodněných dětí je jedna z nejvýnosnějších investic, které může Česká republika udělat. Vzdělanější lidé nejen přispívají více do ekonomiky, ale také se u nich zvyšuje šance, že dobrého vzdělání dosáhnou jejich děti. Ekonomicky efektivní může být například podpora předškolního vzdělání a omezení předčasných odchodů ze základních a středních škol,“ konstatovali ve své studii Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity.

Vzdělání a příjmy

Dosažení vysoké školy oproti základnímu vzdělání zvyšuje u průměrného Čecha až o 40–50 procent pravděpodobnost, že dosáhne nadprůměrného příjmu, sociálního kapitálu v podobě společenských kontaktů a lidského kapitálu, tedy různých dovedností. Žák, který dokončí alespoň střední školu, odvede za svůj život do veřejných rozpočtů v průměru o 2,3 – 2,8 milionu korun víc než žák pouze se základním vzděláním. Český stát za každou investovanou korunu do programů včasné péče dostane zpět 3 až 4 koruny.

Zdroj: Daniel Prokop a kolektiv: Nerovnosti ve vzdělávání jako zdroj neefektivity

„Finanční analýzy navíc podceňují celkové přínosy pro společnost, protože úroveň vzdělání má celou řadu neekonomických dopadů. Zkušenosti ze zahraničí ukazují, že vzdělávání pozitivně ovlivňuje postoje k demokracii, politické hodnoty, politické chování, sociální důvěru a soudržnost,“ doplnil k tomu Daniel Prokop.

Varoval také, že úspěch ve vzdělávání v Česku silně závisí na tom, v kterém regionu se dítě narodí a jaké sociální postavení mají jeho rodiče. Děti z chudšího prostředí u nás zaostávají více než ve většině jiných evropských zemích. Nejhoršího vzdělání dosahují děti z oblastí, kde žije nejvíce rodin v bytové nouzi a zatížených exekucemi.

Skrze špatné vzdělání se podle Prokopa dědí chudoba z generace na generaci. To potvrzují i terénní sociální pracovníci z organizací jako SOS dětské vesničky nebo Člověk v tísni, které pracují se sociálně slabými rodinami. Rodiče se základním vzděláním nemotivují své děti, aby dále studovali, naopak jim to rozmlouvají. Další čtyři roky strávené na střední škole pro ně znamenají čtyři roky, kdy by dítě mohlo již vydělávat a přispívat do rodinného rozpočtu, popřípadě pomáhat s domácností a mladšími sourozenci. Mnozí chlapci proto jdou po základní škole pracovat například na stavbu, děvčata zase pomáhají vychovávat mladší sourozence a často také brzy otěhotní a mají mateřské povinnosti.

Dobře se uč, dáme ti peníze

Jelikož stát pořád nedokáže efektivně bojovat s nedostatečnou gramotností a z předčasnými odchody ze škol, snaží se o to některé nadace, které podporují sociálně znevýhodněné děti – chudé, ze složitých rodinných poměrů či z vyloučených lokalit.

Například projekt Retrostipendia financuje Nadace Albatros a organizuje ho Člověk v tísni. Finančně tak podporují děti, které by jinak skončily se vzděláváním po základní škole a zařizují jim doučování, pomáhají také jejich rodinám řešit svou složitou situaci, tedy především bytovou nouzi, dluhy a exekuce.

Většina jejich stipendistů pak dokáže podle koordinátorky projektu Rut Veselé úspěšně dokráčet k maturitě, někteří dokonce pokračují na vysokou školu.

Retrostipendia

Projekt Retrostipendia koordinuje Člověk v tísni a je do něj zapojeno dalších 18 organizací, financuje ho Nadace Albatros. Jedná se o retro – tedy zpětně vyplácená stipendia pro děti, které mají rodiče s nízkým dosaženým vzděláním a jsou v hmotné nouzi. Slouží jako motivační prvek a jako zdroj financí pro částečné pokrytí nákladů na studium.

Každý stipendista musí být v pravidelném kontaktu s kariérním poradcem. Studenti musí splnit prospěchové limity z vybraných předmětů, vejít se do limitu zameškaných hodin a nesmí mít zhoršenou známku z chování. K výplatě dochází měsíčně, ale až po úspěšném absolvování jednoho pololetí na zvolené škole. Středoškolák dostává měsíčně 1000 korun, za prospěch do 1,5 nebo za maximálně deset procent zmeškaných hodin dostávají 1500 korun. Vysokoškolákům dávají 2000 korun.

V roce 2021 projekt poskytoval podporu 275 dětem, 60 jich získalo studijní bonus za výborné výsledky. V závěrečném ročníku bylo v roce 2021 49 dětí a hned na první pokus studium úspěšně zakončilo 44 z nich. Po střední škole pokračovalo ve studiu 18 stipendistů, z toho 9 z nich šlo na maturitní nástavbu, 9 na vysokou.

close Účastníci projektu Retrostipendia. info Zdroj: Člověk v tísni zoom_in Účastníci projektu Retrostipendia.

„Z praxe vyplývá, že shodné vzdělání s rodiči mívá téměř 60 procent populace. „Největší soulad v dosaženém vzdělání rodičů a dětí je tam, kde rodiče mají buď základní, nebo středoškolské bez maturity. Tedy, žije-li dítě s rodiči, kteří sami absolvovali pouze základní školu, je velmi pravděpodobné, že potomek tuto úroveň nepřekročí a skončí stejně,“ upozornila metodička kariérního poradenství a koordinátorka Retrostipendií Rut Veselá.

Dle jejích slov inteligence nepředurčuje dobré výsledky dítěte ve škole. „Stejně inteligentní děti z rozdílných rodinných prostředí nedosahují stejných úspěchů ve škole. Především proto, že náš vzdělávací systém ve velké míře přenáší zodpovědnost za studium dětí na jejich rodiče. A nízko vzdělaní rodiče většinou nejsou schopni této povinnosti dostát a své děti adekvátně ve studiu podpořit,“ vysvětlila.

Více se dozvíte v rozhovoru Deníku s Rut Veselou.