Státy Latinské Ameriky mají problém. Příliš mnoho prezidentů

Z kdysi bohaté Venezuely se stala země, ze které se utíká. Pobřežní stráž z moře vylovila minulý týden 19 těl, která patřila dospělým i dětem. Byli to Venezuelané, kteří se pokoušeli ze země uprchnout na nedaleké ostrovy Trinidad a Tobago.

Utíkejte! Maduro zůstává prezidentem

Země se zmítá ve dvojvládí. Na jedné straně stojí původní prezident Nicolás Maduro a armáda, na druhé rebelující parlament v čele Juanem Guaidóem a demonstranté. Guaidóa uznaly za hlavu státu již desítky demokratických zemí. Za Madurem, nástupcem legendárního socialistického prezidenta Huga Chavéze, stojí Rusko, Čína nebo Írán. Rebelující parlament má země od voleb v prosinci 2015, kdy se voleb zúčastnilo 71 procent voličů, a v nichž opozice Madura porazila. Před rokem pak parlament odmítl uznat nový Madurovův prezidentský mandát a stejně jako řada zemí světa označil jeho vítězství ve volbách za zfalšované.

Amazonský prales mizí rekordním tempem. Brazilci poprvé připustili pochybení

Podle Vysokého komisaře pro uprchlíky OSN uteklo ze země v posledních letech přes pět milionů lidí. Kdysi bohatá země se zmítá v ekonomické krizi, ekonomika kolabuje, scházejí potraviny, léky, pitná voda, dodávky elektřiny spíše nefungují, není benzin. A to země sedí na největších ropných zásobách na světě. Drtivá většina obyvatel žije pod hranicí chudoby.  Poslušnost v zemi drží v rukách armáda, která jde na ruku Madurovi. Lidé, kteří se postavili na stranu Guaidóa a neutekli do ciziny, skončili ve vězení. Mezinárodní trestní soud (ICC) v Haagu v předchozích letech dostal řadu stížností na Madura a jeho ministry kvůli podezření ze zločinů proti lidskosti. V zemi žije asi 28 milionů lidí.

Nyní obě strany sporu uspořádaly volby. Maduro klasické parlamentní. Guaidó on-line referendum o setrvání Madura u moci.

Velmi nízká účast v parlamentních volbách podle analytiků ukázala, že řady odpůrců autoritářského režimu Nicoláse Madura dál rostou. Volby odmítly jako nesvobodné desítky zemí včetně USA, a také Evropská unie, a bojkotovala je velká část místní opozice. Jenže Maduro byl z jejich výsledků nadšený. Hovořil o tom, že kvůli velkému zájmu voličů musel prodloužit o hodinu otevření volebních místností.

Volební komise složená z Madurových příznivců uvedla, že volby vyhrála Madurova koalice se ziskem 68 procent hlasů a že volební účast byla přes 35 procent.  Podle opozičního deníku El Nacional ale dorazilo jen asi 18 procent voličů. 

„To, co se děje ve Venezuele, je podvod, fraška, ne volby,“ napsal na Twitteru americký ministr zahraničí Mike Pompeo. V každém případě by noví poslanci měli začít pracovat 5. ledna. Současný předseda parlamentu Juan Guaidó uvedl, že bude současný poslanecký sbor bránit.

Jsme již za bodem zlomu? O klimatu rozhodne i Bidenův vztah k přírodě

V referendu, které o týden později uspořádala opozice, hlasovalo téměř 6,5 milionu lidí. Maduro označil, podle BBC, referendum za nelegitimní. Dnem, který může situaci zemi rozhodnout tak stále zůstává 5. leden. Záleží jen na vůli armády.

Buď budu chovat piraně. Nebo vám budu vládnout

Bolívie sice nemá problém se svým právoplatně zvoleným prezidentem, jenže se jí do země vrátil ten bývalý. A není to jen tak někdo. Je to Evo Morales, ikonický indián z Altiplana. A co čert nechtěl, přestože před rokem musel ze země uprchnout před naštvanými davy, letos ho při návratu domů od argentinských hranic doprovázel nadšený průvod. Navíc je Evo i šéfem nového prezidenta Luise Arceho. Je totiž stále předsedou Socialistického hnutí MAS, jehož je Arce členem. A za kandidáta Arceho vybral sám Morales. Dokonce proti vůli strany.

Morales se do země vrátil v listopadu, den poté, co byl zvolen za prezidenta jeho spolustraník Arce. Na začátku prosince pak soud zrušil veškerá proti němu vznesená obvinění z volebních podvodů z předchozího roku. Podle deníku La Razón soudci konstatovali, že nejsou schopni jednoznačně určit, jestli se podvody staly, nebo ne.

Indián Morales  a bývalý vůdce odborových svazů strávil u moci rekordních 13 a půl roku a po celou dobu byl mezi většinovými původními obyvateli Bolívie velmi populární. I díky obrovským nerostným zásobám zaznamenala země za jeho vlády masivní ekonomický růst, omezování chudoby a rozšiřování práv domorodých obyvatel. Čtvrté funkční období ale bylo i pro Bolivijce už moc. Vypukly masové protesty vedené pravicově orientovanými podnikateli v Santa Cruz. Když se k protestům připojila i armáda, Morales rezignoval a uprchl do Argentiny.

Už v červnu 2020 ale uveřejnil The New York Times zprávu skupiny nezávislých politických expertů, v níž se tvrdí, že závěry o zfalšování voleb byly nepravdivé a vycházely ze statistických chyb a nesprávných dat. Nyní ho osvobodil i bolívijský soud.

Navalného netřeba trávit, nechal se slyšet Putin. Pro Rusko není významný

Co bude tedy tento oblíbený jednašedesátiletý indián nyní dělat? BBC píše o tom, že by chtěl hlavně chovat pirani, ale že chce i nadále pracovat pro blaho země a že nadále bude bojovat do konečného pádu kapitalismu.

V každém případě mu nejpopulárnější bolívijská strana MAS a místní odborové svazy poskytují solidní základnu pro budování a další posilování své politické pozice, což se nemusí líbit nyní nejmocnějšímu muži země… jeho spolustraníkovi a příteli Luisi Arcemu.

Tři hlavy státu během jednoho týdne? V Peru není nic nemožné

Další z jihoamerických států Peru, mimochodem domov starodávný Inků, má pro změnu problém si nějakého prezidenta ve funkci vůbec udržet. Během jednoho týdne se zde vystřídali tři. Čímž určitě ustavili národní rekord. Poslední prezident zatím drží. Již měsíc v paláci v Limě úřaduje šestasedmdesátiletý Francisko Sagasti. Prozatimně povede zemi do předčasných voleb, které jsou naplánovány na duben příštího roku.

Jen abychom přiblížili turbulentní peruánský týden uprostřed listopadu. Parlament na jeho počátku překvapivě odvolal vládnoucího prezidenta Martina Vizcarru, který zemi vedl dva roky.  Po celou dobu byl s lidovým sborem ve sporu. Nyní je obviněn, že pod koberec zametal defraudace, krádeže a úplatkářství spřízněných politiků a že se pokusil zaručit si beztrestnost převzetím ústavního soudu.

Uplácení, klientelismus a nepotismus mezi poslanci i v celé zemi jsou naprosto běžné. Parlament je roztříštěn do několika desítek klubů, potřebné hlasy se tak shánějí často velmi pokoutně. V Limě se poslancům říká Břicha k pronájmu. Šest posledních prezidentů buď čeká na výrok soudu ohledně jejich obžaloby z korupce, nebo je na útěku před spravedlností. I týdenní prezident Manuel Merino byl již obviněn. Tentokrát ale ne z korupce. Obžalován je ze zneužití pravomoci a ze zavraždění dvou demonstrantů.

Fatální situace v Zimbabwe. Chybí voda, lidi sužuje průjem i covid

Ti vyrazili do ulic ihned po jeho zvolení parlamentem. Merino totiž byl ze skupiny poslanců, kteří těžili z podpory odvolaného prezidenta Vizcarra. Kromě dvou mrtvých, zůstalo na ulicích metropole další 68 zraněných, několik osob je stále nezvěstných. Po týdnu masivních nepokojů Merino sám odstoupil. A parlament zvolil prozatimním prezidentem Franciska Sagastu, bývalého bankéře Světové banky, vědce, inženýra, politika umírněných názorů.  Zajímavé je, že ho zvolil skoro stejný počet poslanců jako předešlého týdenního prezidenta Merina.

Sagastovým hlavním úkolem je vrátit do země klid a dovést ji k předčasným volbám. Demonstrace ovšem v zemi nekončí. Lidé chtějí kromě zásadních strukturálních reforem i novou ústavu, která by zaručila větší trvanlivost vlád.