Tři dny a tři noci hořely Drážďany, proti nimž zahájilo spojenecké britsko-americké letectvo dne 13. února 1945 ničivý nálet. Během tří dnů se na polabské hlavní město Saska vysypalo víc než 3,9 tisíce tun zápalných a výbušných bomb, vyvolávajících ohnivou bouři - masivní požáry odčerpávající z ovzduší tolik kyslíku, až vytvoří ohnivý vichr dosahující síly orkánu.  

Záře nad Krušnými horami

Saská metropole představovala pro nacistické Německo důležitý železniční a komunikační uzel a současně také muniční a průmyslovou základnu. Od podzimu 1944 výrazně narostl i počet lidí ve městě v důsledku toho, že jím procházeli uprchlíci z východu Německa, kteří se snažili zachránit před postupující sovětskou Rudou armádou.

Bombardování Prahy za druhé světové války. Archivní foto.
Den, kdy se nebe nad Prahou změnilo v peklo. Kvůli omylu byla z kostela márnice

Bombardování východoněmeckých měst mělo usnadnit sovětským vojskům ofenzívu. Jeho cílem bylo vyvolat zmatek mezi německými jednotkami a uprchlíky z východní fronty a zejména pak přerušit zásobování německé armády vzdorující Sovětům ze západu Německa. Drážďany představovaly v tomto ohledu klíčový cíl, protože se v nich podle spojeneckých informací nacházelo 110 továren zapojených do válečného úsilí třetí říše, muniční sklady a také důležité severojižní a východozápadní dopravní tepny.

K útoku na Drážďany se vzneslo 769 těžkých britských bombardérů Royal Air Forces a 527 amerických strojů United States Army Air Forces. Bombardéry startovaly ve formacích z britských leteckých základen, z nichž jedna, letiště Nuthampstead, se zapsala i do české historie. Právě z ní totiž vzlétlo 38 z 62 bombardérů 398. bombardovacího svazu, které 15. února po poledni vysypaly svůj smrtnonosný náklad v důsledku navigačního omylu nad Prahou namísto nad Drážďanami.

Saská metropole v té době už dávno stála v plameni. Jejich odlesk bylo během noci ze 14. na 15. února vidět údajně i na českém území. "Nad Krušnými horami byla vidět záře, jako kdyby vycházelo slunce," popisovali to později svědci.

Historické centrum Manily srovnané se zemí
Neslýchaná zvěrstva. Při bitvě o Manilu byli Japonci jako utržení ze řetězu

Bombardování a následná ohnivá bouře zničila bezmála celé centrum Drážďan. O život přišlo zhruba 25 tisíc lidí, z nichž mnozí shořeli v zuřících požárech doslova na popel. K nárůstu obětí přispěl pravděpodobně i plán bombardovacího útoku. První dvě vlny náletu totiž proběhly v tříhodinovém odstupu od sebe, takže bomby z druhé vlny zabíjeli lidi, kteří se snažili uhasit požáry vyvolané prvním útokem (ten směřoval proti seřaďovacímu nádraží).
 
"V zemi muselo být spousta lidské kostní moučky,“ napsal ve svém autobiografickém románu "Jatka č. 5, aneb Křížová výprava dětí" z roku 1969 americký spisovatel Kurt Vonnegut, jenž se stal svědkem bombového útoku coby americký válečný zajatec v Německu.

Pamětníci náletu proti zneužití piety

Další svědci ničivého náletu vystoupili i během vzpomínkových akcí, jež se v Drážďanech konaly zejména ve čtvrtek u příležitosti 75. výročí zahájení útoku. Jak ale poznamenal americký deník The New York Times, má se to s nimi podobně jako se Židy, kteří přežili holocaust - jejich počet se zmenšuje, protože poslední přeživší postupně umírají.

I proto ti přežívající předkládají své vzpomínky zejména jako memento.

Iniciátor odvážného útěku Michail Devjatajev a okamžik únosu letadla zachycený na dobové pohlednici
Zariskovali a unikli z pekla. Zbývalo jim pár dní života, tak přišli s plánem

"Sedmdesáté páté výročí by mělo sloužit k varování před válkou, nesmí být zneužito pro politický zisk. Tento den patří nám," řekla ve čtvrtek devětaosmdesátiletá Ursula Elsnerová, které bylo v době náletu 14 let. V rozhovoru s německým deníkem Der Spiegel pak zavzpomínala na to, jak po spuštění varovných sirén vytáhla její matka ji a jejího bratra z postelí a všichni utíkali do sklepa. Požár ze zápalných bomb však podpálil i jejich dům, takže se ze svého úkrytu zase vynořili a hodiny strávili na ulici v objetí kolem kandelábru, aby je nestrhl prudký vichr z ohnivé bouře.

Čtvrtečního pietního shromáždění v drážďanském Paláci kultury se zúčastnil i devětaosmdesátiletý Christoph Adam. "Nejdřív jsme se schovali ve sklepě velké budovy, kde jsme byli se 40 dalšími lidmi," řekl německé veřejnoprávní televizi Deutsche Welle. "Při druhém už byla naše rodina na ulici a nemohla najít vůbec žádné místo, kde by se mohla schovat. Budovy byly zavřené, zahrady taky. Tři čtvrtě hodiny jsme se krčili venku a sledovali tu zkázu. Celá ulice byla v jednom ohni."

Sovětská stíhačka Lavočkin La-5, na níž létali i českoslovenští piloti
Českoslovenští piloti za války létali i za východ. Ohnivý křest měli u Ostravy

Dnes Adam zastává názor, že jediným řešením je úplné odzbrojení. "Válka znamená vždycky teror, a ten eskaluje na obou stranách. My z něj nemůžeme vinit jiné, ale prožili jsme to. Německo by nyní mělo jít příkladem: odzbrojení, zákaz obchodu se zbraněmi, zákaz vojenských misí," uvedl pamětník.

Ústředním bodem všech vzpomínkových akcí a projektů bylo smíření všech válečných obětí. "Když si dnes připomínáme historii bombových útoků v naší zemi, připomínáme si jak utrpení lidí v německých městech, tak utrpení, které Němci způsobili ostatním. My Němci nezapomínáme na svou vinu a zůstáváme věrni své odpovědnosti. Navždy," řekl německý prezident Frank-Walter Steinmeier ve svém projevu při čtvrtečním oficiálním ceremoniálu. 

Do Drážďan se chystají i extrémisté

Přesto není jisté, že třídenní vzpomínkové dění v Drážďanech skončí stejně poklidně jako začalo. Napětí je už kolem udávaného počtu mrtvých obětí náletu. Hořká debata o tom, kolik jich skutečně bylo, probíhala v Německu spoustu let. Nacistická propaganda totiž bezprostředně po náletu počty zabitých silně nadhodnotila, aby mohla celou operaci prezentovat jako bezprecedentní teroristický a bestiální akt. Nacistický tisk proto tvrdil, že bomby v Drážďanech zabily na 300 tisíc lidí, čehož se i po válce nadále přidržovali příznivci někdejšího Hitlerova režimu.

V roce 2010 zadalo město rozsáhlý historický výzkum, jenž prokázal, že během třídenního bombardování v únoru 1945 zahynulo 25 tisíc lidí. Neonacisté však nadále mluví o 300 tisících zavražděných.

Zbytky koncentračního tábora ve Stutthofu, kde se vraždilo i po osvobození Osvětimi
Nahnali je do Baltu a postříleli kulomety. Nacistický masakr stál život 3000 žen

Drážďany se také staly oblíbeným místem pro demonstrace krajní pravice, zejména v datech kolem výročí. V posledních letech je začala organizovat zejména pravicová Alternativa pro Německo (AfD), která podle The New York Times navzdory apelu starostů měst i vlád spolkových států nadále popisuje příběh Drážďan v linii nacistické propagandy.

"Spojenecký útok na město plné uprchlíků je válečný zločin," uvedl na Twitteru mluvčí strany Tino Chrupalla. Podle The New York Times AfD také zpochybňuje německou snahu a kulturu usilující o jednoznačné distancování se od nacismu a jeho zločinů. 

Děti z lodžského ghetta. Skončily v plynových komorách v Chelmnu a v Osvětimi
Před 75 lety skončilo běsnění v Chelmnu. Táboře, v němž zabili i děti z Lidic

Jiná neonacistická skupina, jejíž jméno nebylo zveřejněno, plánuje na tuto sobotu shromáždění v centru Drážďan. Město chce podobně jako v minulých letech čelit krajně pravicovým demonstracím tzv. "lidským řetězem", při němž vyjdou do ulic lidé držící se za ruce.

Prezident Steinmeier vyzval Němce, aby vystupovali proti snahám odmítat nebo snižovat odpovědnost své země za zločiny druhé světové války. "Kdokoli staví drážďanskou hrůzu proti mrtvým z Osvětimi, kdokoli se snaží snižovat dopad německých zločinů, kdokoli falšuje nebo vylepšuje historická fakta a vědomosti, tomu musíme jako demokraté vzdorovat a musíme hlasitě a jasně odporovat," uvedl Steinmeier.