Osud Francise Garyho Powerse se stal jedním z nejznámějších a nejcitovanějších příběhu studené války mezi Východem a Západem, respektive zejména mezi Spojenými státy americkými na straně jedné a Svazem sovětských socialistických republik na straně druhé.

Hned dvakrát se jej zmocnil Hollywood. V roce 1976 vznikl na podkladě Powersových zážitků životopisný film "Francis Gary Powers: The True Story of the U-2 Spy Incident" ("Skutečný příběh špionážního incidentu U-2") a v roce 2015 inspiroval Stevena Spielberga k jedné ze scén v jeho filmu Most špionů, pojednávajícím o vzájemné výměně zajištěných amerických a sovětských špionů na pověstném můstku mezi tehdejším východním a západním Berlínem. Powers byl na tomto mostě vyměněn za zajatého sovětského zvěda Rudolfa Abela, čímž se dostal ze sovětského vězení, ale ne ke konci svého příběhu.

Syn brání otce

Pilotovu životní anabázi se v posledních letech pokusil hned několikrát převyprávět jeho syn, jenž se v pět let starém Spielbergově filmu osobně objevil v jedné z menších rolí po boku herce, který hraje jeho otce.

Kromě toho sepsal ve spolupráci s uznávaným historikem Keithem Dunnavantem o svém otci knižní biografii, v níž čerpal mimo jiné z osobních Powersových spisů, ze starých zvukových záznamů z doby procesu, z dopisů, které jeho otec napsal v sovětském vězení rodině a jež na oplátku rodina poslala jemu, z otcových zpráv pro CIA, z dalších nedávno odtajněných dokumentů o programu U-2 i z osobních rozhovorů s pamětníky, kteří slavného pilota a sovětského zajatce znali.

Kniha Powerse juniora se stala svědectvím o synově cestě k pochopení otcova příběhu a současně obhajobou muže, jenž až do konce svého života čelil ze strany americké veřejnosti určitému podezření, zda se Sovětům příliš nezaprodal a zda jim nevyzradil více, než měl.

"Když byl můj otec v roce 1960 nad Sovětským svazem sestřelen, studená válka právě vrcholila. Spojené státy tehdy vycházely z McCarthyovy éry a špionáž se okamžitě dostala do titulků. Protože můj táta byl chycen právě jako špion pracující pro tajnou službu americké vlády, pro CIA," uvedl Powers junior v rozhovoru, který s ním před časem udělala americká rozhlasová stanice NBC 12.

Pronásledován a sestřelen díky Čechům

Dne 1. května 1960 prolétal virginský rodák Powers starší v kokpitu průzkumného letadla Lockheed U-2, určeného pro stratosférické výšky, přes rozsáhlé území Sovětského svazu z Pákistánu do Norska a fotografoval klíčové objekty, které zajímaly CIA - zejména údajné raketové silo, jež měl podle informací americké tajné služby Sovětský svaz vybudovat na severozápadě své země a kde mohly být umístěny balistické mezikontinentální rakety.

Jeho špionážní letoun U-2, jemuž piloti přezdívali "Dragon Lady", odstartoval z vojenské základny v pákistánském Péšaváru, vystoupal až do výšky 20 kilometrů a zamířil nad sovětské území. Proletěl nad Čeljabinskem a ocitl se nad středním Ruskem. Podle původního plánu měl pokračovat přes Severodvinsk, Murmaňsk a přes severní cíp Finska a Švédska na norskou základnu, pilot však netušil, že ho v nižší letové hladině sleduje několik sovětských stíhaček, které jej zaměřily. 

Sovětská rozvědka věděla o špionážních letadlech U-2 nejpozději od roku 1958, ne-li dříve. Protivzdušná obrana Sovětů však zpočátku neměla prostředky, jimiž by mohla těmto letounům, schopným létat ve vysoké nadmořské výšce, efektivně čelit. Tragédií Powersova osudu bylo, že v roce 1960 se tato situace změnila.

Nad Sverdlovskem zasáhla U-2 nová raketa S-75 Dvina typu země-vzduch, která explodovala těsně nad ocasní částí letadla. Rusové vypálili těchto raket celkem čtrnáct, přičemž jedna krutou shodou okolností zasáhla i stíhačku, jež v menší výšce Powerse pronásledovala. Pilot stíhačky Sergej Safronov se sice stačil katapultovat, ale podlehl zraněním. Powers měl více štěstí.

"Kdyby jeho letoun dostal přímý zásah, roztrhalo by to jeho i letadlo na kousky," uvedl v rozhovoru s NBC 12 Powers junior.

"Po zásahu se Lockheed U-2 naklonil nosem dopředu a začal se v obrácené vývrtce snášet k zemi. Obě křídla se utrhla. Táta chtěl použít katapultovací sedačku, ale nemohl dostat nohy do správné polohy. Nakonec se proplazil padajícím letadlem a vyskočil. Padák se mu otevřel automaticky ve 4,5 tisíci metrech. Přistál na poli, ale chytili ho a nakonec skončil v rukách KGB," popsal dramatickou situaci pilotův syn.

Na faktu, že Sověti disponovali v roce 1960 technologií schopnou zaměřit letadlo ve výšce dvaceti kilometrů a navést na něj ze země raketu, se do značné míry podílel také tehdejší československý vědecký výzkum. Konkrétně šlo o odborníky ze Spolku pro chemickou a hutní výrobu v Ústí nad Labem, kteří uměli vyrábět syntetický korund - krystal rozptylující paprsky světla, jež na něj dopadnou v jakémkoli úhlu.

Právě krystalky z českého syntetického korundu byly součástí počítače v hlavici vypálené střely, jenž díky jim zaměřoval infračervené paprsky z reaktivních motorů U-2. 

Obětní beránek

Ve Spojených státech se nejdříve všichni domnívali, že letadlo havarovalo a pilot se při katastrofě zabil, proto zveřejnili falešnou krycí historku o celém letu - ta ale vydržela jen do chvíle, kdy Sovětský svaz oznámil, že Powers přežil a padl do zajetí.

"V té době to byl mezinárodní incident. Americký prezident Eisenhower byl přistižen při lži. Táta byl odsouzen a na dva roky skončil v sovětském vězení, pak ho ale vyměnili za sovětského špiona," vysvětloval Powers mladší.

Powers se tedy vrátil do Spojených států, ale ani jeho další životní peripetie nebyly jednoduché. Americké úřady i veřejnost se k němu stavěly chladně, pilot byl opakovaně kritizován, že v letadle včas neaktivoval sebezničující mechanismus, který by zlikvidoval špionážní kameru a film, i za to, že pro sebe nepoužil "sebevražednou pilulku" v podobě stříbrného dolaru s ampulkou jedu uvnitř, kterou pilotům U-2 vydávala CIA.

"Tahle je podobná, ale není to ta pravá," ukázal novinářům podobnou minci Powers mladší. "V té, kterou měl můj otec, byla vyvrtána drážka, do níž byla vložena malá jehla a zakryta drobným víčkem. Otec ji mohl nosit na krku nebo ji mít v kapse jako pro štěstí."

Kritika vůči pilotovi byla značně nespravedlivá především proto, že nijak nezohledňovala, v jaké situaci se po zásahu raketou ocitl. S letadlem ve vývrtce převráceným na záda mohl jen těžko něco dělat. 

"Musíte si uvědomit, jaká v té době byla Amerika," vysvětluje to Powersův syn. "Veřejné mínění ovlivňovala obava ze sílícího mezinárodního napětí mezi Sovětským svazem a Spojenými státy, obě země navíc mezi sebou ve všem soupeřily. Bylo snazší obvinit pilota, než připustit, že v raketové technologii jsou Sověti dál než my."

Po půl století úplně očištěn

Celý incident nakonec vyšetřila jak CIA, tak americký senátní výbor, který Powerse všech nespravedlivých nařčení zprostil. Na změnu veřejného mínění to ale úplně nestačilo, ta potřebovala času víc. Osud ho však nešťastnému pilotovi nedopřál - v roce 1977 Francis Gary Powers tragicky zahynul při havárii vrtulníku, který pilotoval. Jeho synovi bylo tehdy dvanáct.

Snaha očistit otcovu pověst vedla Powerse juniora k tomu, že po dosažení dospělosti strávil celý svůj život studiem onoho osudného dne, kdy byl jeho otec sestřelen, i všech následujících událostí. V roce 2019 vydal knihu nazvanou prostě "Spy Pilot" (Pilot špion), v níž zveřejnil veškerou dokumentaci, kterou se mu podařilo k případu Powerse staršího nashromáždit. Závěr knihy zněl, že jeho otec udělal všechno, co měl, a na své zajetí neměl vliv. Pilotovy zásluhy uznala nakonec i americká vláda, která je ocenila medailí a uznáním za projevenou statečnost během zajetí. 

"Jako rodina jsme velmi poctěni. Jsme velmi vděční vládě, že nám pomohla uvést otcovy záznamy na pravou míru. Trvalo to čtyřicet až padesát let, ale dostalo se to na veřejnost," zakončil Powers mladší.