Nikola Tesla se narodil 10. července (podle starého juliánského kalendáře 28. června) roku 1856 v rodině srbského pravoslavného kněze Milutina Tesly a jeho ženě Djuky, žijící ve vesnici Smiljan na území tehdejšího Rakouského císařství (dnes se tato vesnice nachází v Chorvatsku). Měl sestry Angelinu, Milku a Maricu, všechny provdané za srbské duchovní, a bratra Dukeho, který však v patnácti letech zemřel. Podle novináře a spisovatele Roffa Smithe přišel Nikola na svět během prudké elektrické bouře – a jeho zájem o elektřinu prý už v raném dětství podnítilo jemné praskání a drobounké jiskřičky statické elektřiny, jež zaznamenával při hlazení domácího kočičího mazlíka jménem Macak.
„Když si v duchu porovnával malé pichlavé jiskřičky, jež vyrážely z Macakovy srsti, s velkými klikyháky letních blesků křižujících oblohu, napadlo ho, jak o mnoho let později uvedl ve své autobiografii, jako by příroda byla obří kočka,“ napsal Smith v obsažném materiálu věnovaném Teslovi, který před sedmi lety vyšel ve Smithonian magazine.
Pražský student
Přirozená zvídavost a od dětství pociťovaná láska k vynálezům a vynalézání přivedly pozdějšího slavného elektrotechnika na rakouské inženýrské školy, přičemž jeden semestr akademického roku 1879-1880 si dopřál dokonce i v Praze, kam přešel poté, co musel kvůli svému bohémskému životu opustit Vysokou školu technickou ve Štýrském Hradci.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo
zoom_in
Fotografie mladého Nikoly Tesly, pocházející zřejmě z doby kolem roku 1880, kdy mu bylo 24 let„O Teslově pražském pobytu víme spolehlivě pouze to, že bydlel v ulici Ve Smečkách 13 a během letního semestru akademického roku 1879 až 1880 navštěvoval Filozofickou fakultu Karlo-Ferdinandovy univerzity; v katalogu posluchačů byl veden pod pořadovým číslem 38. Měl zapsáno sedm hodin týdně, z toho dvě hodiny cvičení v experimentální fyzice u českého fyzika docenta Karla Domalípa. Měsíce nebo možná celý rok, kdy žil v Praze, patřily v jeho životě k těm klidnějším a šťastnějším. Zůstal u nás tak dlouho, dokud stačily peníze ušetřené v Mariboru. Pak přijal místo asistenta na státním telegrafním úřadě v Budapešti,“ napsali před 19 lety o pražské epizodě v Teslově životě do časopisu Pražská technika Ivo Kraus a Jiřina Masnerová. Mezi osobnosti, jež v Praze Teslu nejvíce ovlivnily, patřil německý teoretický fyzik Ernst Mach, pozdější rektor univerzity.
Za zmínku také stojí, že Praha ani pozdější prvorepublikové Československo na slavného vynálezce nezapomněly. V listopadu 1936 mu České vysoké učení technické udělilo v nepřítomnosti k osmdesátým narozeninám hodnost čestného doktora věd technických za celoživotní dílo a o necelých pět měsíců později, v dubnu 1937, proběhl stejný promoční akt i v Brně na Vysoké škole technické Dr. Edvarda Beneše.
Po odchodu z Prahy přijal Nikola Tesla místo asistenta na Státním telegrafickém úřadu v Budapešti a podle Smithe se stal i hlavním elektroinženýrem jedné začínající telefonní společnosti.
Ani v Budapešti ale nezůstal dlouho. Přestěhoval se do Paříže, protože dostal nabídku od muže, jenž se později stal jeho celoživotním rivalem: Thomase Alvy Edisona.
U Edisona
V té době si totiž mladého srbského elektroinženýra vyhlédl Edisonův dlouholetý spolupracovník a hledač talentů Charles Batchelor, který si všiml Teslovy neuvěřitelné invence a v červnu 1884 jej vyslal přes Atlantik do New Yorku s doporučujícím dopisem určeným přímo pro samotného Edisona.
„Znám dva skvělé chlapíky,“ psal Batchelor v tomto dopisu. „Ty jsi jeden. Tento mladý muž je ten druhý.“
Oba muži se nicméně ukázali jako takřka dokonalé protiklady. Zatímco Tesla vedl v technickém myšlení a skutečném vynalézání, Edison se ukázal jako mnohem lepší obchodník. Bohužel podle Smithe také jako obchodník poněkud bezskrupulózní, takže mnoho Teslových vylepšení svých vlastních patentů ponechal bez odměny.
„Jako byl Tesla sám o sobě čestný člověk, věřil téměř každému, koho potkal. A téměř všichni ho oškubali,“ podotýká Teslův životopisec Robert Lomas.
Tato slova platila i na Edisona. Podle Smithe totiž přislíbil Teslovi 50 tisíc dolarů za to, že vylepší jeho dynama, ale když to mladý vědec za vynaložení nemalého úsilí opravdu dokázal, přestal se Edison ke svému slibu znát.
„Tesla nedokázal uvažovat v dimenzích, jak rychle se mu jeho investice vrátí. To byla otázka, na kterou nebyl vůbec připravený. On to viděl tak, že pracuje pro lepší život lidstva – a kdo by mohl něco takového zaplatit?“ napsal Lomas.
Po neshodách s Edisonem v roce 1886 si tak Tesla založil vlastní firmu Tesla Electric Light & Manufacturing, vyrábějící a patentující vylepšení pro obloukové lampy, ale brzy o ni zase přišel: sám se chtěl totiž věnovat strojům na střídavý proud, s čímž však jeho investoři nesouhlasili a propustili ho. Další práci v oboru si hned nenašel, takže se i přes svou nespornou genialitu musel nějaký čas živit tím, že jako námezdní dělník kopal příkopy. Teprve v roce 1887 podepsal smlouvu s Edisonovým velkým rivalem Westinghousem. V jeho laboratořích pak pokračoval ve svém výzkumu střídavého proudu a udělal i mnoho jiných objevů. Profitoval z nich ovšem především Westinghouse.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, CC BY-SA 4.0
zoom_in
Nikola Tesla experimentuje ve své laboratoři
„Edisonovi ani dalším významným osobnostem, jež zasáhly do Teslova života, jako byl podnikavý vynálezce George Westinghouse nebo finanční magnát a miliardář J. P. Morgan, nečinilo přemýšlení o vlastní bohaté odměně žádný problém,“ podotýká Smith.
Když Westinghouse postavil v roce 1895 na Niagaře vodní elektrárnu obřích rozměrů, využívající sílu této řeky k osvětlení města Buffalo, byla její technologie založena na 13 patentech, z nichž devět pocházelo od Tesly. „Díky takovým inovacím mohl zbohatnout, ale jemu stačilo, že má své pohodlí, může pořádat večírky, stylově se oblékat a investovat do nového výzkumu. Potřeboval peníze na vývoj další velké věci – bezdrátové technologie a obnovitelné energie ze samotné Země. Proto své patenty, práva a licenční poplatky za svůj střídavý motor společnosti prodal za poměrně skromnou částku společnosti Westinghouse Electric Corporation,“ píše Smith.
Strůjce průmyslového věku
Byla to právě ona Teslova přednáška z roku 1888, na níž onen „střídavý motor“ představil. Popisoval na ní totiž svůj objev, že jsou-li dvě cívky, postavené do pravého úhlu, napájeny střídavým proudem s fázovým posunem 90 stupňů, lze vytvořit točivé magnetické pole.
Právě tento objev umožnil existenci střídavého indukčního motoru, jenž se dnes obvykle nazývá asynchronní motor. Jeho hlavní výhodou proti stejnosměrným motorům bylo to, že ke své činnosti nepotřebuje komutátor, proto je levnější, má vyšší životnost a hlavně účinnost.
Tímto vynálezem odstranil Nikola Tesla poslední překážku pro rozvoj distribučních sítí střídavého proudu. Od té chvíle se dala elektřina bezpečně a efektivně distribuovat jak do domácností, tak i do obchodů a do továren. Navíc dal světu první funkční elektromotor, který dodnes tvoří základ většiny domácích spotřebičů. „Kdykoli zapnete vysavač, spustíte notebook nebo rozsvítíte stropní světlo, lze původ použité technologie vysledovat až k Teslovi,“ zdůrazňuje Smith.
Po roce 1888 se tak stal (konečně, ale dočasně) slavným i sám Nikola Tesla. Tisk ho oslavoval a významné instituce i univerzity jej zasypávaly zlatými medailemi i jinými cenami. Mezi své známé počítal nejen již zmíněné J. P. Morgana nebo Westinghouse, ale i dalšího miliardáře Johna Jacoba Astora (který bohužel v roce 1912 tragicky zahynul při potopení Titaniku, kdy ho rozdrtil padající lodní komín) nebo spisovatele Marka Twaina. V roce 1891 konečně získal americké občanství a vybudoval si v New Yorku na Páté avenue velkou laboratoř. I když nebyl zdatný obchodník, byl vynikající showman a jeho spektakulární ukázky sršících paprsků vysokého napětí miloval tisk i diváci.
Od roku 1893 zažíval Tesla svou zlatou dekádu, krátké, ale o to vydatnější období, kdy se mu dařilo prakticky všechno, na co sáhl. Dva roky před Guglielmem Marconim propagoval bezdrátovou rádiovou technologii, přišel s myšlenkou radaru, vytvořil první rentgenové snímky na světě a prosazoval se i v oblastech, jež byly od jeho původního zaměření zdánlivě vzdáleny: například vynalezl bezlopatkové turbíny používané v moderních proudových motorech a svým způsobem předpověděl i informační věk 21. století, když popisoval svou vizi bezdrátové budoucnosti, v níž se budou informace, hudba, fotografie i nekonečná obnovitelná energie okamžitě šířit po celém světě, zdarma a dostupné pro všechny. Pravda, ne všechno vyšlo podle jeho předpokladů, ale přesto lze říci, že mezi vizionáři konce 19. století patřil k těm nejjasnozřivějším.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, Napoleon Sarony, volné dílo
zoom_in
Jeden z pozoruhodných experimentů Nikoly Tesly. I když odnesl lampu několik metrů od generátoru, svítila dál
„Už na počátku 90. let 19. století napájel Tesla zářivky – další ze svých vynálezů – pomocí bezdrátové technologie. Ve své laboratoři také navrhl antény, jež se budou používat v mobilních telefonech až o sto let později. Jeho okázalé předvedení rádiem řízeného člunu v newyorské Madison Square Garden ohromilo davy, které najednou viděly, co může přinést bezdrátová budoucnost,“ líčí Smith.
Za svou invenci a neuvěřitelnou tvůrčí činorodost bohužel Tesla platil svým soukromým životem. Nikdy se neoženil a neměl děti. Většinu života prožil sám.
Iniciátor katastrof?
Velkým tématem Teslova výzkumu byla také samotná planeta Země a myšlenka, jak by se sama Země dala využít jako obří vodič k výrobě neomezeného množství obnovitelné energie – což je idea, kterou se teoretičtí fyzici zabývají dodnes.
Tesla se za tím účelem přestěhoval do městečka Colorado Springs, kde nejdříve vybudoval velkou laboratoř, v níž zahájil sérii experimentů. Poté oznámil záměr postavit na místě zvaném Wardenclyffe na Long Islandu obrovskou vysílací věž a v roce 1900 se do toho pomocí financí od J. P. Morgana opravdu pustil.
Brzy nato se v okolí věže začaly dít podivné věci, jež dodnes vzrušují fantazii záhadologů. „Když vysílač pracoval, objevovaly se na hromosvodech budov v okruhu desítek kilometrů blesky a ohnivé oblouky. Elektřina sršela z hran a hrotů všech kovových předmětů a na prérii se plašili koně, protože mezi konci jejich podkov přeskakovaly jiskry. Drobné blesky se objevovaly i ve šlépějích chodců a lidé se brzy naučili obcházet stanici v uctivé vzdálenosti. Ale vytrvalému ohlušujícímu hřmění, které se nad věží ozývalo, stejně neunikli – bylo je slyšet na vzdálenost mnoha kilometrů. Za nocí ožívalo nebe nad pustou náhorní planinou barevnými elektrickými obrazci připomínajícími polární záři protkanou ohňostroji jisker a blesků. Jednoho dne odkudsi přiletělo velké hejno motýlů a vytvořilo nad anténou divoce rotující vír…“ píše spisovatel Jan A. Novák v knize Tunguzský meteorit – záhada na víc než jedno století.
S existencí obří věže spojují záhadologové dvě velké katastrofy prvního desetiletí 20. století, jež následovaly zhruba rok po sobě: v březnu roku 1907 zničila nečekaná série explozí francouzskou bitevní loď Iéna, odstavenou v suchém doku. A 30. června 1908 došlo nad tunguzskou oblastí na Sibiři k obřímu výbuchu, který zničil více než dva tisíce kilometrů čtverečních tajgy a vyvolal globálně zaznamenanou tlakovou a seizmickou vlnu.
Ačkoli obě události lze vysvětlit přirozenými příčinami – výbuch lodi mohly způsobit staré zásoby bezdýmného střelného prachu Poudre B, uskladněné v podpalubí, protože tato látka měla tendenci stávat se s věkem nestabilní a mohla podlehnout samovznícení, příčinou tunguzské katastrofy byla pravděpodobně exploze kamenné planetky v atmosféře ve výšce asi pět až deset kilometrů nad zemí –, obě jsou už více než sto let přičítány právě Teslově Wardenclyffské věži.
„Když vybuchla francouzská loď, hledal tisk vysvětlení u elektrotechnických odborníků. Mnozí si mysleli, že výbuch způsobila elektrická jiskra, a diskutovalo se o tom, kde se vzala. Vynálezce elektronky Audion Lee DeForest poukázal v této souvislosti na to, že Nikola Tesla experimentoval s tzv. řiditelným torpédem, schopným dodat lodi tak ničivou energii pomocí dálkového ovládání. Citoval také údajné Teslovo tvrzení, že stejná technologie používaná pro dálkové ovládání vozidel by mohla vyslat i elektrickou vlnu dostatečné intenzity, aby způsobila jiskru v lodním zásobníku a explodovala,“ napsal před lety historik vědy Oliver Nichelson v článku Paprsek smrti Nikoly Tesly (jeho text lze najít na webu Tesla Universe).
Týž historik zvažoval možnou Teslovu roli i v případě tunguzské události, pro niž našel poněkud krkolomné vysvětlení: Podle něj totiž Tesla, frustrovaný z toho, že z jeho vynálezů mají užitek jiní, hledal způsob, jak zaujmout světovou veřejnost nějakým spektakulárním činem.
„Celý svět sledoval koncem roku 1908 odvážný Pearyho pokus o dosažení severního pólu… Pokud si chtěl Tesla získat pozornost mezinárodního tisku, jen málo věcí mohlo být působivějších než to, že Pearyho expedice odvysílá zprávu o kataklyzmatické explozi na ledě ve směru k severnímu pólu. Možná došel k závěru, že nebude-li oslavován jako mistr stvořitel, jímž opravdu byl, chce být vnímán jako mistr nové tajemné ničící síly,“ napsal Nichelson, který dále argumentoval tím, že uděláme-li na mapě přímku mezi Wardenclyffe a tehdejší Pearyho pozicí, nachází se tunguzská oblast přímo na ní, a to v oblasti za Pearym. Podle Nichelsonovy hypotézy tak Tesla možná se svou údajnou destruktivní elektrickou vlnou vyslanou na velkou vzdálenost „přestřelil“ a poslal energii jinam, než chtěl.
Frustrovaný vědec
Hypotéza je to značně přitažená za vlasy, pravda ale je, že Tesla začal ve 20. století opravdu propadat depresím. Ve své honbě za neomezeným zdrojem bezplatné bezdrátové energie se neohlížel na to, co přesně podepisuje, a za 150 tisíc dolarů na další výzkum podepsal J. P. Morganovi práva na všechny patenty, které z jeho nového výzkumu vzejdou.
Stavba obří věže ho zruinovala, a když si přišel k finančníkovi pro další peníze, už je nedostal, ale práva Morganovi zůstala. Finanční magnát se navíc nechal mezi ostatními obchodními bankéři slyšet, že Teslu považuje za špatnou investici. Vynálezce tak prakticky ze dne na den přišel o možnost získat kdekoli úvěr a jeho vyhlídky na získání dalšího finančního kapitálu byly nulové. Uvědomil si, že spoluprací s Morganem udělal hroznou chybu.
close
info
Zdroj: Wikimedia Commons, autor neznámý, volné dílo
zoom_in
Srbsko-americký elektrotechnik Nikola Tesla (1856-1943). Snímek pochází z doby, kdy mu bylo zhruba 40. Přemýšlivá póza byla pro geniálního vědce, ale i showmana charakteristická a objevuje se na řadě jeho fotografií
V roce 1915 musel převést laboratoř ve Wardenclyffe na společnost Waldorf-Astoria, aby tak uhradil své nezaplacené účty za hotel. V roce 1917 byla věž na příkaz nových vlastníků odstřelena a její kovové trosky byly prodány do šrotu.
Teslovy finanční problémy narůstaly, nedařilo se mu získat finance na své projekty a po první světové válce se stáhl do ústraní. Dále pokračoval ve výzkumech, ale už více v teoretické rovině, přičemž se zabýval futuristickými projekty, jako např. tzv. paprsky smrti (teleforce), které v době 2. světové války nabídl vládě USA k případné obraně proti nacistickému Německu, nebo létajícími stroji poháněnými elektromagnetickým polem.
Obecný názor na něj se však postupně zcela změnil. Přestal být považován za seriózního inženýra a v očích veřejnosti se stal stárnoucím podivínem, jenž chrlí fantastické články pro populární časopisy. V zoufalé snaze zůstat „ve hře“ totiž skutečně začal psát čím dál bizarnější texty na téměř jakékoli téma, takže i když stále vytvářel chytré vynálezy (mimo jiné vymyslel rychloměr a otáčkoměr), časy jeho slávy byly nenávratně pryč.
Nakonec se stal obskurní postavou přežívající pouze na mléku, chlebu, medu a zeleninových šťávách a krmící holuby v parku. Zemřel sám a opuštěný v hotelovém pokoji v New Yorku v roce 1943.
„Tesla prostě příliš předběhl svou dobu,“ řekl o něm ředitel Muzea Nikoly Tesly v Bělehradě Branimir Jovanovic. „Ačkoli to byl skvělý vynálezce, génius, byl to naivní obchodník, který se beznadějně vymykal obchodu a americkému kapitalismu 19. století,“ shrnul.
Spousta legend, jimiž je Teslova památka zatížena (kromě těch výše zmíněných se mluví třeba o údajném zájmu KGB získat po Teslově skonu jeho výzkum „paprsku smrti“, nebo o tom, že FBI úmyslně brání tomu, aby se svět mohl seznámit s Teslovými „tajnými“ vynálezy), podle Jovanovice slavnému vědci a vynálezci křivdí. „Je důležité pamatovat si skutečného Teslu,“ říká Jovanovic, „a oslavovat to, co dokázal.“
