Šílený vrah Guzmán: řídil skupinu fanatiků, oběti sekali mačetami i bili kameny

Úmrtí šestaosmdesátiletého vězně, o kterém informovala mimo jiné britská BBC, vyneslo ze zapomnění jednu z nejzlověstnějších postav Jižní Ameriky, moderního Peru i historie totalitních hnutí na světě.

Světlou stezku, španělsky Sendero Luminoso (název pochází z citátu o „zářné budoucnosti“ peruánského novináře a filozofa Jose Carlose Matriateguiho), založil Guzmán na konci 60. let na univerzitě Ayacucho v peruánských Andách. Inspiraci nalezl v Číně, v komunistickém boji vedeném Mao Ce-tungem. Jím založená organizace přes deset let ničila andskou náhorní plošinu. Ve Spojených státech byla Stezka vedena na seznamu nejhorších teroristických organizací světa. V krvavé občanské válce, kterou Guzmán rozpoutal, zahynulo přes 70 tisíc lidí. Polovina z nich byla oběťmi teroru Světlé stezky, zbytek pobily vládní armádní a policejní jednotky.

Brazilský Jánošík byl autistický vrah. K polapení ďábla museli nasadit i armádu

Abimael Guzmán byl nemanželským synem bohatého Kreola z Arequipy a jeho chudé zaměstnankyně. Po brzké smrti matky mu otec poskytl kvalitní výchovu a vzdělání na drahých katolických školách a poté i na univerzitě. Absolvoval práva a filozofii, doktorát dělal z analýzy díla humanistického filozofa Immanuela Kanta. Pak ovšem nejspíš došlo k nějakému rodinnému sporu, protože  financování ze strany otce náhle skončilo. Přesto se stal Guzmán profesorem filozofie na univerzitě San Cristóbal v Ayacuchu. Tam začal studovat marxismus. V letech 1964 až 67 dvakrát cestoval do Číny a vrátil se plný ideálů revoluční lidové války.

V ekonomicky zaostalých zemích, jakými tehdy byla Čína nebo Peru, to podle něj byl jediný způsob, jak svrhnout zarytý feudalismus a brutální kapitalismus a zavést spravedlivý komunismus. Guzmán označil kulturní revoluci v Číně z konce 60. let za „nový úsvit lidstva“. Nic mu nevadilo, že při ní po řádění Rudých gard zemřely sta tisíce Číňanů, že ta tzv. revoluce kompletně rozvrátila čínskou ekonomiku a zavinila nenávratné ztráty kulturního dědictví.

Slepá poslušnost

Obklopil se fanatickými studenty, které z pozice vedoucího katedry rozesílal jako vesnické učitele do chudých okrsků na náhorní andské plošině Antiplano, kde nefungovala veřejná správa, nebyly žádné školy natož náznak nějakého zdravotnictví. Světlou stezku založil v roce 1969 jako frakci komunistické strany a sebe označil za „Neomylného kormidelníka“. Jeho následovníci ho oslavovali jako Čtvrtý meč marxismu - po Marxovi, Leninovi a Maovi.

V organizaci zavedl slepou poslušnost, jeho příkazy byly považovány za svatá přikázání. V ilegalitě působil skoro deset let, aniž by v té době pocítil potřebu uchýlit se k násilí. Soudruh Gonzalo, jak se mu také říkalo, vštěpoval svým žákům - a jejich prostřednictvím i chudým peruánským rolníkům - mesiášskou myšlenku spásy prostřednictvím absolutní destrukce státu a nastolení spravedlivého společenského řádu.

Bostonský škrtič vraždil ženy v bytech. S každou obětí se měnil ve větší zrůdu

Zlom od přednášek a misijní činnosti k bezuzdnému násilí nastal v roce 1980. Světlá stezka zahájila svoji teroristickou činnost spálením volebních uren s hlasovacími lístky v malé vesnici v Andách chvilku po pádu peruánské vojenské diktatury. Tímto způsobem chtěl Guzmán ukázat, že Peru nepotřebuje demokratické volby, ale válku.

A pak to nabralo nevídané obrátky. Jeho soudruzi přepadali vojenská a policejní stanoviště. Vojáci, policisté, jejich velitelé i starostové byli vražděni s extrémní krutostí. Byli ubíjeni kameny, ubodáni noži, rozsekáni mačetami a někdy rozstříleni kulomety. U opuštěné mrtvoly Světlá stezka vždy zanechala písemná varování. „Takto končí nepřátelé lidu!“

Postupem času došlo i na rolníky, kteří nedostatečně radostně vítali zavedenou revoluční vládu zavedenou v jejich vesnicích, které Stezka okupovala. V roce 1981 nechal Guzmán rozvěsit na lucerny po metropoli Limě mrtvá těla zabitých toulavých psů s cedulemi „Psi kapitalismu“. V roce 1983 Stezka ve vesnici Lucanamarca povraždila sekerami a mačetami 69 vesničanů, včetně žen a dětí, jako odvetu za zabité jednoho ze svých velitelů.

Terorem proti teroru

Vláda zareagovala na komunistický teror armádním terorem. A rolníkům v mnoha vesnicích Antiplana nezbylo nic jiného než vytvořit jednotky domobrany před komunisty i vojáky. Kola násilí se v té době zdála nezastavitelná. Na svém vrcholu v polovině 80. let měla Světlá stezka jen několik tisíc členů, včetně zabijáků, špionů a kurýrů, a ovládala 19 za 24 regionů. Pod palcem měla i místní obchod s kokainem. 

Postupem času Guzmán přenesl teror do měst. Bombové útoky se staly pravidlem Například v roce 1992 nařídil Čtvrtý meč marxismu vyhodit do povětří dva kamiony v hlavním městě Lima. Zemřelo 25 lidí a 155 bylo zraněno.

Zabiják s mačetou. Juan Corona zavraždil 25 dělníků, ve vězení pak prožil peklo

V průběhu krvavých let se zdál nepolapitelný. Nevystupoval na veřejnosti, v televizi, nepronášel rozhlasové projevy k národu. Byl obklopen tajemstvím a tichem. Dlouho se dokonce myslelo, že je mrtvý. Proto bylo velkým překvapením, když ho speciální komando v září 1992 v Limě zajalo. Ukázalo se, že žil v metropoli v pohodlném domě, který patřil populárnímu umělci. Neměl u sebe v úkrytu žádné zbraně, jen velkou knihovnu.

Peruánské úřady ho nařídili zavřít v pruhovaném vězeňském mundúru do klece, v níž ho jak cirkusového medvěda ukazovali po celé zemi. Poprvé byl odsouzen po svém zatčení na doživotí v devadesátých letech a podruhé v roce 2018. Zemřel 11. září 2021 ve vojenské nemocnici v Callau.