Kliknutím zvětšíteUdeřil pokaždé v noci. Zdálo se, že "loví" ženy, které dokáže snadno přemoci. O svých vraždách nikdy před nikým nemluvil. Když ho z nich policie konečně usvědčila, nebyl jí nijak neznámý, protože byl už několikrát souzen za znásilnění a další delikty. Jeden rozsudek byl bohužel spojen s krutou ironií, pramenící z pachatelovy nebetyčné otrlosti.
Koncem 70. let ho jeden soud podmínečně propustil s tím, že se musí zapsat na univerzitní obor psychologie. Ve škole se měl naučit a pochopit, jak se na psychice mladistvých podepisuje trestná činnost a jak je třeba je chránit.
Delikvent tuto podmínku přijal a v prosinci 1981 skutečně úspěšně absolvoval obor psychologie mladistvých v oblasti správního soudnictví na vysoké škole Southern Illionis University v Carbondale. Své vzdělání však využil jen k tomu, aby prohloubil své znalosti policejních a soudních praktik a "zdokonalil se" ve vražedných a násilnických metodách - aby ho příště již tak snadno nechytili.
Od dětství "rostl pro kriminál"
Timothy Krajcir se narodil 28. listopadu 1944 v Pensylvánii coby Timothy Wayne McBride. Jeho otec Charles McBride však rodinu rok po Timothyho narození opustil a matka Fern Yostová se zhruba o pět let později, když bylo chlapci šest, znovu provdala za Bernieho Krajcira. Ten ho v roce 1953 přijal za vlastního a budoucí vrah získal oficiálně jméno Krajcir.
Poměrně rychle se začalo ukazovat, že to s jeho dospíváním nebude jednoduché - začal být nezdravě sexuálně a emociálně posedlý svou matkou a ve třinácti se stal voyerem a exhibicionistou. Do prvního konfliktu se zákonem se dostal již jako sedmiletý, když byl obviněn z krádeže kola v Harrisburgu. Z další drobné krádeže byl viněn i o devět let později, kdy mu bylo patnáct. Situace se bohužel měla brzy zhoršit.
Po dovršení plnoletosti narukoval k armádnímu námořnictvu, kde měl sloužit jako lodní kuchař. Nastoupil proto do námořního výcvikového střediska ležícího na břehu Michiganského jezera mezi městy Waukegan a Chicago. Během svých vycházek poprvé dvakrát sexuálně zaútočil - v prvním případě znásilnil ženu v severním Chicagu, ve druhém napadl ženu ve Waukeganu, již se pokusil znásilnit v jejím vlastním bytě, a to dokonce v přítomnosti jejího vlastního malého dítěte. Když se žena bránila, pobodal ji dlouhými nůžkami.
Tyto případy ještě neskončily smrtí obětí, Krajcir byl dopaden, propuštěn z armády a poprvé putoval do vězení. Za mřížemi se později ocitl ještě párkrát, žádný z trestů však na něj neměl ten dopad, v jaký společnost doufala - v okamžiku, kdy se dostal na svobodu, pokračoval ve svém sexuálním řádění.
Soucitný saniťák
Jak už to bývá, navenek se jako násilník vůbec nejevil. Ti, kdo k němu měli blíže, v něm viděli přítele a soucitného i obětavého člena posádky zdravotní záchranné služby, což byla práce, kterou po propuštění z prvního vězení skutečně poměrně dlouho dělal.
"O pacienty se staral moc hezky," vypověděla později podle Investigate TV jeho bývalá kolegyně Valerie Scottová, která s ním pracovala od roku 1976 do roku 1979.
Díky své práci u sanitky uměl Krajcir vzbuzovat důvěru. Lékařskou pohotovost vpustí do domu každý - čehož se později naučil využívat. Podle Scottové byl navíc jako záchranář opravdu schopný a během své několikaleté kariéry pomohl i přivést několik dětí na svět.
"Při téhle práci k sobě mají lidé blízko. Byli jsme docela důvěrná posádka," vypravovala Scottová. "Nebylo nijak neobvyklé, že jsme si po konci směny skočili někam společně na jídlo nebo si spolu vyjeli na lodi. Byla to hodně stresující práce a občas si prostě potřebujete odpočinout. Takže ano, řekla bych, že jsem si myslela, že ho znám. Teď je zřejmé, že jsem se mýlila."
Díky své schopnosti žít dva životy se vrah dokázal velmi dlouho vyhýbat spravedlnosti. Dalším faktorem, proč mu zločiny tak dlouho procházely, bylo to, že svou "činnost" rozprostřel na velké území. Kvůli práci u lékařské ambulance byl zvyklý trávit hodně času na cestách. Bydlel v přívěsu a nedělalo mu problém přejet třeba čtyři středoamerické státy. K jeho obětem ho nic nevázalo - jednoduše zaparkoval v nějakém městě a vyhlížel potenciální oběť. Když spatřil "objekt", který se mu líbil, většinou mladou, osamělou a spíše drobnou dívku, sledoval ji, aby zjistil, kde bydlí.
Po nějaké době se vrátil, bez větších problémů se dostal do domu a uvnitř bytu na své oběti zaútočil. Tvář si přitom maskoval obyčejným šátkem nebo velkým kapesníkem. "Ústa mu zakrýval šátek, měl tmavou pleť a tmavé oči," vypovídaly otřesené znásilněné oběti, které měly to štěstí, že Krajciruv útok přežily. Takových popisů začalo v policejních zápisnících rychle přibývat.
Krajcirovi kolegové sice věděli o tom, že "Tim má za sebou nějaký škraloup a něco si odseděl", ale netušili vůbec, o co ve skutečnosti šlo. Krajcir sváděl vše na to, že se chtěl jen poprvé pomilovat se svou přítelkyní, která byla ještě nezletilá, a náhodou je přistihl její otec. Pro něco takového měli pracovníci záchranky pochopení. O pokračujícím "druhém životě" svého druha neměli zdání.
"Pořád si říkám, co jsme přehlédli. Jak to, že jsme to neviděli? Jak mohl být takovým netvorem a dělat všechny ty hrozné věci, které spáchal, a pak se chovat z té stránky, ze které jsme ho viděli my," přemítala Smithová.
Nejdřív vraždil, pak šel na svatbu za svědka
"Timova" oblíbenost mezi ostatními záchranáři vedla k tomu, že ho v létě roku 1977 jeden z kolegů požádal, aby mu šel na svatbě za svědka. Krajcir ochotně přijal a Smithová se nabídla, že pořídí svatební fotky. Všichni se tak sešli během krásného slunečného víkendu v parku Giant City State Park, kde byla přichystána svatební hostina. Pro novomanžele to byl nádherný a šťastný den.
"Chodila jsem kolem a všechny fotografovala, lidé byli ve výborné náladě. Byla to hrůza, když jsem se později dozvěděla, jaký byl skutečný význam toho dne," vypověděla později Scottová.
V době, kdy v letním parku fotila usmívající se novomanžele v Krajcirove společnosti, již ležela v nedaleké čtvrti Cape Girardeau v rodinném domě dosud neobjevená mrtvá těla Mary a Brendy Parshových, matky s dcerou, které Krajcir zabil předchozí noc. Od vraždy neuplynulo ani dvanáct hodin.
Když byl o mnoho let později Krajcir konečně dopaden, ukázalo se, že si dobu smrti svých prvních obětí pamatuje právě jen proto, že jel potom kolegovi svědčit. "Myslím, že to bylo v srpnu, v pátek večer," vypovídal nevzrušeně před otřesenými vyšetřovateli. "Určitě to bylo v pátek, protože v sobotu na to se kolega ženil a v pátek jsme mu uspořádali rozlučkový večírek. Já jsem se pak rozhodl, že ještě zajedu do Cape Girardeau a zaútočím. Nevěděl jsem, že tam bude i dcera."
Obě ženy v jejich domě znásilnil a zastřelil. Pak odjel domů, vyspal se, osprchoval, slavnostně se oblékl a vyrazil kolegovi odsvědčit svatbu. "Vůbec nic to s ním nedělalo," řekl později na Krajcirovu adresu jeho tehdejší vyšetřovatel poručík Paul Echols. "On prostě neměl svědomí, jako má většina lidí. Pro něj to byl jen další den."
Jedenáctiletá holčička přežila a svědčila
Vražda matky a dcery Parshových byl jen začátek Krajcirova teroru, při němž pustil všechny své vnitřní běsy ze řetězu. Během následujících dvou let zabil ještě jedenadvacetiletou vysokoškolskou studentku Sheilu Coleovou a jedenapadesátiletou Virginii Lee Witteovou. V obou případech šlo o drobnější ženy. "Vysvětlil nám, že hledá snadné cíle," prohlásil jeho vyšetřovatel Echols.
Protože se vrah postupně přestával ovládat, spáchal zločin také přímo v domě, kde bydlel. Ten ho dostal podruhé do vězení, neboť jeho oběť přežila a pomohla jej usvědčit.
Malé Angel Ambroseové bylo teprve jedenáct, když Krajcir zaparkoval svůj přívěs za domem její babičky. Důvěřivá holčička se s novým sousedem rychle spřátelila. "Stali se z nás kamarádi, říkala jsem mu o všem, co se doma děje," vyprávěla později.
Jenže Krajciruv vnímavý a přátelský přístup se brzy změnil v něco temnějšího. "Jednou mě vzal do sklepa, stlačil na kolena, položil mi ruce na hlavu a řekl, abych zavřela oči a otevřela pusu…" líčila onen okamžik dívka. "Byla jsem vystrašená a chtěla jsem se odtáhnout, ale nepustil mě. Pak řekl, že to bude naše tajemství, a jestli to někomu povím, že by se mohlo stát něco mně nebo mojí rodině."
Pod pohrůžkou násilí vůči její rodině nutil Krajcir dívku k různým sexuálním praktikám téměř dva roky. "Vždycky zapískal. To bylo znamení, že mám za ním přijít do přívěsu. Pak mě vzal dozadu, kde měl lůžko…"
Po dvou letech sebrala třináctiletá dívka konečně sílu, aby se svěřila rodičům. Ti to samozřejmě nenechali jen tak a Krajcir vzápětí skončil v policejní cele. Následoval soud a druhé vězení, z něhož se však Krajcir rychle dostal zase ven. "Neodseděl si ani takovou dobu, po jakou mě obtěžoval," poznamenal později trpce Ambroseová.
Podmínkou k předčasnému Krajcirovu propuštění pak byl již zmíněný požadavek, že začne studovat psychologii, aby lépe rozuměl mladým lidem. Soudce zjevně neuvážil, k čemu opakovaně odsouzený pachatel svá studia ještě využije.
Sériového vraha usvědčila DNA
Po propuštění se Krajcir skutečně zapsal na univerzitu, současně ale znovu rozjel svou vražednou sérii. "Když jsem byl za mřížemi, měl jsem různé sexuální fantazie," vyprávěl později vyšetřovatelům. "Umínil jsem si, že až se dostanu ven, tak všechny ty své představy naplním."
Jako první zaútočil na třiadvacetiletou Marcii Carterovou, kterou přepadl v jejím bytě, jak měl ve zvyku. Mladá žena ale přežila, protože útočníkovu pozornost na chvíli upoutal její malý syn, když náhodou vešel do pokoje, a ona stačila muže, jenž ji ohrožoval pistolí, praštit telefonem. Krajcir pak raději zmizel z bytu a otřesená Carterová poskytla policii povšechný popis násilníka s tváří zahalenou šátkem.
Dalšími vrahovými oběťmi se staly sedmapadesátiletá Margie Callová a pětašedesátiletá Mildred Wallaceová, které zabil zřejmě jen ze vzteku, že mu nevyšel útok na Carterovou.
O pár dní později narazil v jiném městě na třiadvacetiletou vysokoškolskou studentku Deborah Sheppardovou. Tu nejdříve znásilnil a poté uškrtil.
Netušil, že právě tato vražda na něj za dlouhou dobu, až po čtvrt století, ukáže konečně prstem, protože kriminalistickou vědu mezitím obohatí vylepšené testy DNA, schopné prokázat vraždu i po 25 letech.
Zatím však pokračovalo jeho řádění. Během své temné "kariéry" zabil nejméně devět žen, prvních pět v Missouri a čtyři další v Illinois a Pensylvánii. Policie nacházela mrtvá ženská těla přivázaná k postelím, znásilněná, s prostřelenou hlavou.
Vedle vražd Krajcir pokračoval i v "pouhém" znásilňování, což ho přivedlo potřetí za mříže. Tentokrát se ale už ven tak snadno nedostal. Ani kriminalistická věda totiž nezůstala během těch dlouhých let stát na místě. V roce 2007 kriminalisté přezkoumali pomocí nových testů DNA obuv Deborah Sheppardové a všechna vlasová vlákna i ostatní forenzní stopy, které se našly na místě činu. Poté je porovnali s databází DNA, jež se začala odebírat zločincům při jejich nástupu do vězení. Po nějaké chvíli měli jasno - nešťastnou studentku zabil před čtvrt stoletím Krajcir.
Odtud byl už jenom krok k tomu přezkoumat i všechny ostatní staré případy. Ukázalo se totéž. Tajemný vrah, který po tři desítky let nedal kriminalistům spát a všude, kam přišel, po sobě zanechával mrtvá těla, byl konečně dopaden.
Když se vyšetřovatel Echols vydal se všemi důkazy za Krajcirem, třiašedesátiletý pachatel nijak nezapíral. "Věděl o testech DNA a věděl, že máme jeho DNA v databázi. Když jsem s ním mluvil, rovnou mi řekl, že čekal, že ho to jednou dostihne," uvedl Echols.
V dubnu 2008 byl Krajcir odsouzen celkem ke čtrnácti po sobě jdoucím doživotním trestům. Hrozil mu i trest smrti, ale příbuzní obětí nakonec souhlasili s tím, že prokuratura ho žádat nebude. Tuto velkomyslnost vrah ocenil. "Nevím, jestli bych dokázal být sám tak velkorysý ve stejné situaci. Děkuji, že jste ušetřili můj život."
V současnosti stále zůstává ve státním vězení v Pontiacu ve státě Illionis.
3
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
