V ulicích Berouna se můžete setkat se sympatickým černochem Lawrencem Callaghanem. Před osmnácti lety přijel z Jamajky do Prahy studovat a od té doby se v České republice usadil. Našel si českou manželku, se kterou má dvě roztomilé děti.

Jeho působení v Berouně je vlastně dílo náhody. S manželkou hledali jiné bydlení, protože byty v Praze byly příliš vysoké. „Chtěli jsme si sehnat nějaký byt, takže jsme se náhodou dozvěděli o Berounu. Nabízený byt se nám zalíbil, a tak jsme se zde usadili. Beroun je hezké město, především v létě, kdy je celé zelené, má díky řekám krásná místa pro procházky,“ chválí město Lawrence.


Za téměř dvě desetiletí, které sympatický černoch z Karibiku žije v Čechách, si stačil zvyknout i na zimu a sníh. „Zvykl jsem si, musel jsem. Na Jamajce je celý rok teplo, nosíme šortky, krátké rukávy. Když jsem přijel do Čech, nebyl jsem zvyklý nosit kabáty a zimní boty a ani jsem je nosit nechtěl. Časem jsem musel rychle změnit svůj šatník,“ přiznává s úsměvem sympatický Čechojamajčan.


Deset let pracoval Lawrence Callaghan v bance, o víkendech doučoval angličtinu. Po desetiletém působení ve světě financí se ale rozhodl, že je čas na změnu a rozhodl se vydělávat si na živobytí jen výukou angličtiny „V roce 2004 jsem založil v Berouně jazykovou školu Chief, nejprve jsem se soustředil především na výuku ve firmách a větších podnicích. Postupně jsem přijímal další učitele a rozšiřoval výuku. Nyní kromě výuky managementu podniků vyučujeme angličtinu a další cizí jazyky také soukromé osoby, samozřejmě i děti,“ uvedl Lawrence Callaghan.


Několik jeho známých z Ameriky se Lawrence ptalo, jak může žít v zemi, kde je takový rasismus. „Informace, které se v zahraničí k lidem z médií dostávají, jsou zkreslené. Říkal jsem jim, že klidně mohou přijít sem a zkusit si zde žít, že skutečnost je jiná. Pravda je, že jsem se také dvakrát setkal s rasismem. Bylo to ještě v době, když jsem žil na Jižním městě,“ přiznává Lawrence. Šel tehdy z práce, jel po eskalátoru a četl noviny. Několik skinů běželo po schodech dolů. „Jeden z nichse otočil a chtěl mě nakopnout. Viděla ho ale jedna paní a zařvala na něho, co si to dovoluje, a on odešel. Vlastně jsem ani nevěděl, že se něco děje. Na stejném místě se mi stal i druhý incident. Potkal jsem v metru dva skinheady, kteří si mezi sebou začali špitat, jestli je to on. Dělal jsem kickbox a bylo mi hned jasné, že tihle dva proti mě nemají šanci, takže jsem byl v klidu. Oni mě zastavili ve vchodě u metra, promluvil jsem česky na ně a oni na to: Tohle není on a odešli. Od té doby jsem se naštěstí s žádným podobným incidentem nesetkal. Ale mohu všem dát dobrou radu. Pokud se dostanete do podobné situace, musíte jim dát najevo, že se jich nebojíte,“ uzavírá Lawrence Callaghan.