Farář Josef Pecinovský odpovídal na dotazy čtenářů ve středu 31. března od 13 hodin.

Zuzana Alferyová: Jaký by měl být podle vás ideální nebo dobrý křesťan?

Především by to měl být dobrý člověk, který se snaží naplňovat základní přikázání, tedy lásku k Bohu a lásku bližnímu. Bohužel si někteří lidé pod pojmem věřící představují člověka, který je nějaký “divný“. Je smutné, když tomu tak je.

Zuzana Alferyová: Co vás v poslední době zklamalo nebo naopak posílilo ve vaší kněžské službě?

Vždycky mě potěší setkání s člověkem, který si v životě klade otázky hledá odpovědi, nespokojí se jen s hmotnými nabídkami tohoto světa, prostě s člověkem, který o sobě přemýšlí a přemýšlí o tom, jak ten život naplnit. Takové setkání mě pokaždé potěší. Například dnes v tomto svatém týdnu chodím na návštěvy k nemocným. Vždy mě potěší setkání s nemocným, který je statečný, přes všechny své starosti a bolesti má radost a pokoj v srdci. Naopak co mě zklamalo v poslední době? Asi nejsem sám, ale je to politická situace a dění kolem. To je pro mě velké zklamání.

Zuzana Alferyová: Zajímalo by mne, proč se Velikonoce neslaví ve stejnou dobu, ale každý rok mají jiné datum?


Termín Velikonoc je vždy neděle po prvním jarním úplňku. Je zajímavé, že letos slavíme Velikonoce současně, jak katolíci, tak pravoslavní ve stejném termínu.

Jana: Je v současné době těžké oslovit lidi a získat je pro víru?

Myslím, že těžké to bylo vždy. Je to spíš věcí osobního příkladu a setkání s někým, kdo pravdivě podle své víry žije a takové setkání osloví v jakékoli době. Zpravidla se člověk k víře a k Bohu dostává přes nějakého dalšího člověka, který tyto hodnoty prožívá.

Michal: Nepochybujete někdy o tom, zda jste si zvolil správnou cestu faráře, tudíž život bez ženy, dětí, zkrátka rodiny? Jak můžete lidem správně poradit třeba zrovna s problémy v manželství, když to sám nemůžete prožít?

Kdosi řekl, že bez pochybností není věřící. To znamená, že si člověk stále znovu klade tyto a podobné otázky a znovu potřebuje nacházet odpovědi, proč se tak rozhodl. Přirozeně, rodinné zázemí člověku někdy chybí, na druhé straně je důležité vědět, pro jaké jiné hodnoty a cíle se toho člověk vzdal. To je samozřejmě věc osobního povolání, rozhodně to není pro každého. Celibát pro celibát nemá smysl, člověk se vzdává hodnot, jako je rodina, pro jiné hodnoty, které pro sebe vnímá jako důležité a jako své poslání. Pokud to tak prožívá, pak už je důležité jen vytrvat. Což je v manželství vlastně totéž. A zda dokáži poradit v manželství? Jak může lékař pomoci nemocnému, když tu nemoc sám neměl? Ženatý muž má zkušenost jednoho svého manželství, které prožívá “zevnitř“, kněz tuto zkušenost nemá, jeho pohled je vždycky pohledem “zvnějšku“, na druhé straně to může být pohled daleko širší, protože se setkává s mnoha manžely, kteří mu svoji zkušenost leckdy s velkou důvěrou předkládají.

Kamila: Pro křesťany jsou prý Velikonoce důležitějším svátkem než období Vánoc. Proč?

To je pravda. Velikonoce jsou svátky božího vítězství nad smrtí, duchem zla. Jsou to svátky, které jsou oslavou vítězství života, pravdy, lásky nad lží, nenávistí. Jsou to svátky naděje, že zlo (smrt) nemá poslední slovo, že i přes všechny životné problémy, těžkosti život nesměřuje k nějakému konci, ale k životu věčnému. Jsou to svátky, kdy vítězí láska, která se projevuje jako všemohoucí. Taková víra dává člověku sílu i ve svém životě překonávat zlo, neztrácet naději, nelámat hůl nad sebou ani nad druhými… Osobně jsem rád, že v dnešní době velikonoční svátky zůstávají především svátky duchovními a nejsou v zajetí komerce, jako Vánoce.

Viktor Mastný: Zdravím vás, Otče Josefe, jak dlouho jste již v Berouně? Kde jste působil před tím?


Jsem tu devátý rok. Beroun je mé čtvrté působiště, začínal jsem v Karlových Varech jako kaplan, dva a půl roku jsem byl v Benátkách nad Jizerou a sedm a půl roku jsem byl v Řevnicích.

Frank: Nemyslíte si, že církev je v dnešní době už pasé a věřících bude stále ubývat? Přeci jen v dnešní moderní době není důvod věřit v nějaké nadpozemčno. S trochou (ale jen malou) nadsázky mi církev velice připomíná například věštění z karet nebo horoskopy. Obojí není ničím podložené a jsou to čisté spekulace. Co si o tomto srovnání myslíte Vy?

Paradoxně křesťanů na Zemi stále přibývá, úbytek je jen v naší české kotlině, případně v Evropě. Navíc je třeba říci, že každý člověk má svou víru, pokud nevěří v Boha, věří možná o to více pověrám, jako jsou třeba karty, horoskopy, numerologie, nebo věří jen v sama sebe, v moc peněz…Myslím, že pojem “nevěřící“ je vedle. Jestliže já věřím, že Bůh existuje, druhý zase věří, že Bůh neexistuje, obojí je víra. Jako že já nemůžu prokázat Boží existenci, tak zase někdo jiný nemůže prokázat Boží neexistenci. Spíše je důležitější, k čemu a k jakému životu nás víra vede. Proto si myslím, že bez ohledu na jakoukoli dobu vždy člověk Boha hledat bude. A církev tu plní roli někoho, kdo při hledání Boha člověku může pomoci.

Vítek: Dobrý den, ačkoli nejsem katolík, trápí mě nedostatek víry mezi lidmi. Vidím v ní totiž především pozitivní vliv na morálku a kulturu lidí. Dnešní společnost ale žádný takový vzor nemá. Může se církev více přiblížit dnešním ateistům? Nebylo by pro společnost prospěšné, kdyby se církev přetransformovala v moderní organizaci, která by dokázala průměrného člověka oslovit? Děkuji

Otázka zní, co je moderní organizace. Osobně si myslím, že církev je stále moderní. Možná právě tím, že nepodléhá tolik změnám času, že hlásá stále tytéž hodnoty (i když její členové podle toho vždy žijí). Církev má hierarchické zřízení, které je ustanoveno svým zakladatelem, Ježíšem Kristem, takže jí církev nemůže měnit. To neznamená, že by určité demokratické principy v církvi neexistovaly.

Pavel: Nejsem věřící. Přesto bych rád přispěl na nějaký charitativní program. Kde se mohu dozvědět o nějakých charitativních akcích, které pořádáte?

V naší farnosti existuje Farní charita Beroun, která má webové stránky, kde se můžete dozvědět o různých projektech pomoci potřebným. Jinak jsou samozřejmě další organizace, i třeba mimo Beroun, které zprostředkovávají pomoc potřebným, jako například ADRA, Člověk v tísni.

Máří: Milý Josefe, chtěla jsem vám předně poděkovat za vaše provázení během biřmování i v jiných důležitých okamžicích. Zajímalo by mě, co vás na vašem povolání nejvíce těší a s čím se perete, co je pro vás těžké. SHALOM

Nejvíce se peru se sám se sebou, se svými nedostatky, hříchy, to je ten nejtěžší zápas. Důvodu k radosti mám mnoho, nejvíce mne těší, když se podaří někomu pomoci. To platí obecně, nejen pro faráře.