Propírání neurovnaných vztahů mezi členy Konfederace politických vězňů (KPV), bývalých politických vězňů, kteří jejími členy nejsou, i dalších podobně zaměřených lidí před středočeským krajským soudem skončilo. Po rok trvajícím jednání soudce Vojtěch Cepl zamítl žalobu na ochranu osobnosti Jana Šinágla ze Žebráku na Berounsku, jíž se tento známý aktivista domáhal omluvy ve formě novinového inzerátu po Františku Šedivém z Řevnic. Ten ho jakožto místopředseda KPV nazval 16. 10. 2007 darebákem.

Konflikt přímo před televizní kamerou

Stalo se to v Olomouci v předsálí budovy, kde se tehdy konal sněm KPV. Šinágl, který není členem KPV, se o jednání zajímal jakožto nezávisný novinář. Podle vlastních slov měl v úmyslu dotazovat se vedení KPV, proč se konfederace v mediálně známému případu nezastala Vladimíra Hučína a proč aktivně nebojuje proti komunistům.

Incident Šedivého se Šináglem, jenž údajně blokoval vstup do jednacího sálu, zaznamenaly kamery České televize, která záznam konfliktu odvysílala na programu ČT24. Obhájce žalovaného Jiří Cehák k tomu připomněl, že Šinágl očividně provokoval a vyvolával konflikty. „Ostatně i žalovaný výrok zazněl plných 12 minut poté, co se členové KPV pokoušeli žalobci vysvětlit, aby odešel,“ konstatoval advokát s dodatkem, že členové konfederace tušili, co bude následovat – Jan Šinágl by se zřejmě snažil narušovat jednání, jak se stalo už v minulosti.

Tento závěr nepřímo potvrdil i soudce Cepl, který vyslechl nejen oba aktéry spory, ale kvůli zmapování pozadí události si pozval i svědky, z nichž řada ani nebyla na místě. „Obě strany mají velmi podobný předmět činnosti: boj proti komunismu, sledování nespravedlnosti a bezpráví. A mají na to velice odlišné názory,“ konstatoval soudce s tím, že konflikty jsou dlouhodobé. „Slovo darebák se tedy neobjevilo jen tak z ničeho nic,“ zdůraznil Cepl.

Hádky se dají těžko pochopit

Ve svém rozhodování se opřel o ústavně zaručenou svobodu projevu, svobodu názoru, svobodu myšlení. „Občané i jejich skupiny mají právo na vyjadřování názorů, a to i k poměrně citlivým otázkám, mají právo tak činit veřejně, mají právo v některých případech i protestovat. A je samozřejmě možno protestovat i proti způsobu toho protestování,“ připomněl soudce, který se v poslední době proslavil zejména svým rozhodováním v kauze výroků o takzvané justiční mafii. Podle Cepla přitom není úkolem práva posuzovat, zda toto počínání nepřekračuje meze slušného chování – ale zda nevybočuje z demokratického rámce. „Zazněly tam – a to z obou stran – daleko horší věci než darebák,“ konstatoval Cepl. „Strany se častovaly vším možným a je vidět, že není mezi nimi shody. Něco podobného zde ostatně naznačilo vystoupení Johna Boka, který je další skupinou s podobným zaměřením. Není předmětem tohoto konfliktu – nicméně má rozpory jak na jedné straně s panem Šináglem, tak s klubem politických vězňů,“ připomněl soudce s poznámkou, že jako nestranná osoba nedokáže porozumět, proč lidé mající podobný cíl – boj proti komunismu – věnují tolik energie vzájemným třenicím.

Právo a slušnost není totéž

Samotný Šinágl je Ceplovým verdiktem rozčarován. „Veřejně známá osoba prohlásí na televizních obrazovkách o další veřejně známé osobě, že je darebákem. To podle soudce není zásahem do osobnostních práv občana, vše je v pořádku a v rámci dobrých mravů?“ vyjádřil se. „Soudci Ceplovi tedy zřejmě nebude vadit, když ho někdo známý bezdůvodně veřejně nazve darebákem? Jaký asi silný výraz bude považovat za zásah do svých osobnostních práv, který by jej přinutil bránit se soudní cestou? Kam to asi povede, nebudou-li schopny soudy pomáhat nastavovat svými rozsudky pravidla slušného chování, která si mravně zdeformovaná společnost sama nastavovat ještě neumí?“ zlobí se Šinágl, jenž zřejmě požene svou při až k vrchnímu soudu.

Soudce Cepl ale trvá na svém. „Je zřejmé, že názory pana Šinágla na členy KPV jsou naprosto negativní – a je tomu tak i naopak. A v mnoha případech si to strany nenechaly pro sebe. Ale tento soud nemůže do takového diskursu zasahovat, neb je stále v mezích svobody projevu; strany mají právo to říkat,“ uzavřel s konstatováním, že vhodné ani slušné to ovšem není. A jedním dechem účastníky sporu, ve kterém rozhodně nefigurují nerozvážní mladíci, vyzval, aby popřemýšleli, zda tím, co provádějí, opravdu mohou získat podporu pro naplnění svých cílů…

Darebáctví se nedá prokázat
Základem výroku „darebák“ je hodnocení. To je jeden z nejstarších rozsudků Evropského soudu pro lidská práva, který popisuje rozdíl mezi hodnocením a tvrzením faktů. Darebák je hodnocení, které se vztahuje k dané osobě; není to žádný konkrétní fakt. Nemusíme se tedy zabývat tím, do jaké míry je to pravda; Evropský soud pro lidská práva dokonce upozornil, že se ani nedá prokázat, jestli je hodnocení pravdivé. Názory totiž můžeme mít různé – na tu kterou politickou otázku, na umělecké dílo i na konkrétní osobu.
Vojtěch Cepl ml.,
soudce Krajského soudu v Praze

KS Praha, Jan Šinágl versus KPV ČR – 23.3.009

Úvod a výpověď svědka Františka Přesličky, předsedy KPV Přerov

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-uvod-Preslicka-230309.WMA

Výpověď pana Mandrholce, člena KPV ČR

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-Mandrholec-230309.WMA

Výpověď Vladimíra Hučína, člena KPV Přerov

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-Hucin-230309.WMA

Výpověď Johna Boka, předsedy spolku Šalamoun

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-Bok-230309.WMA

Audiozáznamy

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-audio-Cepl-230309.WMA

Záverečná řeč Mgr.Petra Kočího

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-Koci-230309.WMA

Závěrečná řeč JUDr. Ceháka

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-Cehak-230309.WMA

Rozsudek se zdůvodněním

http://www.pecina.cz/files/Sinagl/KS-Praha-rozsudek-230309.WMA


Podivné rozhodnutí soudce JUDr. Vojtěcha Cepla ml.

Soudce JUDr. Vojtěch Cepl ml. vyslal svým rozsudkem podivný a znepokojující signál veřejnosti – veřejně známá osoba prohlásí na televizních obrazovkách mnoha tisícům diváků o další veřejně známé osobě, že je darebákem. Přitom darebáctví „darebáka“ není ničím faktickým prokázáno, naopak lze důvodně pochybovat o nepěkném charakteru autora žalovaného výroku. To podle soudce Cepla není zásahem do osobnostních práv občana, vše je v pořádku a v rámci dobrých mravů?

O kom si neznalí a neinformovaní televizní diváci budou asi myslet že je darebákem? O dlouholetém politickém vězni, nebo novináři? Soudci Ceplovi tedy zřejmě nebude vadit a bude považovat za normální, když ho někdo známý bezdůvodně nazve veřejně v televizi darebákem, nebude se bránit a bude to pro něho naprosto normální?! Jaký asi silný výraz bude považovat za zásah do svých osobnostních práv, který by jej přinutil bránit se soudní cestou s nadějí na úspěch své žaloby? Bude to snad hajzl, nácek, terorista, fašista, sviňě či dokonce kurevník? Kde to skončí a kam to asi povede, nebudou-li schopny soudy pomáhat nastavovat svými rozsudky pravidla slušného chování, která si mravně zdeformovaná společnost sama nastavovat ještě neumí? Mohou snad beztrestně urážet a chovat se hulvátsky jen ti, které společnost, někdy i z nevědomosti, považuje za mravné či vzor mravnosti a charakternosti?

Kde se asi na tomto pomyslném žebříčku urážek nachází označení „primitiv“, které už Nejvyšší soud uznal hodným žaloby, když bylo proneseno veřejně v médiích – viz můj soudní spor s poslancem za KSČM Miroslavem Grebeníčkem jn. Dosud jsem si tohoto soudce vážil, ale jeho včerejším rozhodnutím jsem překvapen – jako byla překvapena i přítomná veřejnost – s výjimkou členů KPV ČR.

Většina přítomných očekávala rozhodnutí ve prospěch žaloby, vzhledem k průběhu soudu, tím spíše, když soudce pro nadbytečnost odmítl veřejnosti ukázat videozáznam ČT i s titulky jmen kdo uráží a kdo je urážen, před zraky mnoha tisíců televizních diváků. Proto mne také pro nadbytečnost ani nenapadlo využít svého zákonného práva na závěrečné vyjádření. Jistě je rozhodnutím soudce Cepla velmi potěšena paní Kavalírová a nepochybně i nejvyšší osazenstvo Pražského hradu a jeho přátelé ze spolku Šalamoun. Nejsem si jist, zda-li je tomu tak i u otce soudce Cepla ml., dnes uznávanou morální a soudcovskou autoritu…? Zmýlil jsem se v soudci Ceplovi ml., nebo snad i jeho soudcovská nezávislost má v jistých situacích také své hranice?

John Bok veřejnost v soudní místnosti „nezklamal“. Paní Zdeňka Mašínová jej nazvala výstižně „současným majorem Zemanem“. Jen připomenu, že pan Bok často kritizuje mé chování v soudních síních, ačkoliv byl sám a doložitelně minimálně ve třech případech vykázán ze soudní síně. Mohl jsem mu na toto téma položit samozřejmě mnoho otázek, ale sám se svojí výpovědí ztrapnil více než dost. Nechtěl jsem se také snížit k tomuto už tak dost trapnému, nízkému a sebeztrapňujícímu představení, navíc v soudní budově. Pan Bok tak nabídl veřejnosti poněkud nedůstojné představení v bulvárním stylu, jaké známe z TV Barrandov a pořadu „SUĎME JE“, kde má možnost podporovat tento pokleslý pořad dokonce v jedné z hlavních rolí.

Kde je tedy hranice slušnosti, dobrých mravů, respektování a úcta k druhému, byť je jiného názoru a postojů? Při všeobecném úpadku mravů a dobrých způsobů by k nim měly napomáhat jistě i rozhodnutí soudů. Závěrečné zdůvodnění rozsudku a doporučení pana soudce nemohou znít proto věrohodně a přesvědčivě - jak lze dosáhnout mravních cílů ve spolupráci s prokazatelně nemravnými?! Osobně se snažím dávat pozor na lidi hlásající dobré myšlenky, ale kteří přitom klidně, bezostyšně a prokazatelně lžou, podvádějí či dokonce i kradou. S přiložených odkazů na zvukové záznamy si udělejte sami názor. Porovnání zvukových záznamů a přiloženého protokolu není také bez zajímavostí. Ve znění rozsudku se zřejmě soudce Cepl zmýlil ve věci úhrady nákladů řízení. Pokud by toto mělo platit, musel by to zdůvodnit. Je nutno vyčkat doručení rozsudku.

Kupodivu se opět nedostavil žádný zástupce médií, ačkoliv byla všechna známá, včetně ČTK informována (je pouze potvrzován příjem za médium i známými novináři)?! Pouze mi zavolala jedna redaktorka z časopisu Týden, stěžovala si, že nikde nic není oznámeno a ptala se, kde se soud koná. Nevím zda-li se dostavila. Podle hlasu byla mladší. Možná patří k té mladé nastupující generaci novinářů a udělala svoji první zkušenost s „nezávislostí“ českých, postkomunistických médií, resp. jejich vedení…?!

Z principu je pro mne nepřípustné, abych dále v této soudní při nepokračoval - z mravních a etických důvodů - a ve jménu památky skutečných politických vězňů. O naprosto nedůstojném až katastrofálním stavu současného vedení KPV ČR v čele s MUDr. Naděždou Kavalírovou svědčí přiložené dokumenty. Vedení KPV ČR se domnívá, že paní Zdeňka Mašínová cituji: „…se stala obětí dezinformační kampaně několika angažujících se občanů…“. K tomu mohu jen dodat, paní Mašínová je natolik schopná a mravně silná osobnost, že se nemohla stát obětí žádných desinformačních kampaní. Důvody, které ji přivedly k odmítnutí převzetí vyznamenání pro svého otce gen. Josefa Mašína nejsou smyšlené a fakty je doložila sama dr. Kavalírová a to hned na několika místech v přiložených dokumentech. Je jich samozřejmě mnohem více.

Předsedkyně KS Praha JUDr. Věra Miřacká opět nevyhověla mé žádosti ve věci nezákonného stupně anonymizace trestního spisu MUDr. Naděždy Kavalírové. Dnešního dne jsem proto podal další odvolání v této tak dlouho se táhnoucí záležitosti – viz přílohy. Asi jsem si měl vybrat jiné, neznámé jméno, nepatřící veřejně známé osobnosti…?!

Přiložený dopis zástupkyně Západoevropské pobočky KPV ČR paní Dagmar Valentové ze Švýcarska, je další ukázkou z mnoha o neskutečných poměrech a praktikách ve vedení KPV ČR. I to jsou všechno „lži a pomluvy“ podle žalovaného místopředsedy a pokladníka KPV ČR pana Šedivého…?!

Nevím jaké asociace ve vás vzbuzuje přiložená fotografie MUDr. Naděždy Kavalírové v péči prezidentského páru Klausových? Pokud si přečtete celé dnešní zpravodajství, zřejmě vás napadne také české přísloví „Vrána k vráně sedá…“ Máme to pěknou hanbu a ostudu na Hradě. Kolik z obyvatel je to ještě vůbec schopno vnímat? Rozklad a rozpad morálky je děsivý a nevěští pro budoucnost nic dobrého, zvláště po dnešním pádu vlády, kdy je pán Hradu tím čím chtěl vždy být. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží a co vše občané ještě vydrží a nechají si líbit…?!

V příloze naleznete vyjádření obhájce JUDr. Tomáše Sokola ve věci žaloby kpt. BIS Vladimíra Hučína na Ing.Tomáše Hradílka, bývalého mluvčího CH 77 a ministra vnitra, spolu s replikou Vladimíra Hučína. Bylo by velmi zajímavé si před KS Ostrava vyslechnout svědectví např. Jana Rumla či prezidenta Václava Klause? Připomínám veřejnosti, že partnerem JUDr. Tomáše Sokola v advokátní kanceláři je i nechvalně známý JUDr. Jiří Novák, bývalý ministr spravedlnosti za ODS, přímo odpovědný za zaplevelení české justice komunistickými pohrobky. Udržuje jistě i dnes ne zrovna nepřátelské vztahy z Tomášem Hradílkem. Tyto vztahy proto nevylučují i jistou vstřícnost za poskytování právnických služeb této jedné z nejdražších, nebo nejdražší AK vůbec v České republice…

Omlouvám se za neúmyslnou mystifikaci příjemců mé pošty v posledním zpravodajství a děkuji panu Coufalovi za upozornění. Uvádím na správnou míru: Na otázku jedné novinářky: „Proč tam sedí a EU vedou samí samci?“, po dlouhém mlčení odpověděl český premiér „To máme být Marťani?“. Miroslav Kalousek jej doplnil výrokem „Já jsem dnes nějak zženštilý“.

1. díl z konference o zločinech komunismu, která se uskutečnila v Bruselu, 18. března 2009 na téma „Svědomí Evropy a zločiny komunismu 20 let poté“ - http://www.webvize.cz/play.php?vid=509

Mimochodem všimli jste si kříže a dvou svíček před soudkyní rakouského senátu, který soudil zvrhlého otce Fritzla?!

Jan Šinágl, 24.3.2009


- - - - - -