Na konci ledna se ve společenském domě ve Zdicích konal první ples berounského klubu Klubíčko. Kvůli bezbariérovému přístupu se této výjimečné události mohli zúčastnit i postižení klienti této organizace. Jaký měl historicky první ples úspěch a o dalších aktivitách jsme hovořili s Veronikou Zadražilovou.

Co předcházelo historicky prvnímu plesu Klubíčka? Kde se zrodila myšlenka a nápad pořádat takovouto akci?

S myšlenkou přišla jedna z našich kolegyň, která je poměrně letitou a zkušenou organizátorkou klasickým menších plesů. My jsme to uvítali, protože máme jako Klub bohatou tradici v pořádání kulturních akcí, hlavně benefičních koncertů a tohle se nám zdálo jako dobrý nápad, protože naše benefice mají takovou speciální možná sentimentální atmosféru, takže jsme chtěli uspořádat akci, kde by byla uvolněnější atmosféra, kde bychom se poveselili. Ta myšlenka samotná přišla asi před půl rokem, v létě loňského roku.

Když se podíváme týden, dva před samotný ples. Byli jste z organizace nervózní? Bylo to takové, že jste mysleli neustále na ples?

To bych ani neřekla, přiznám se, že největší starosti jsme měli s tombolou, která byla opravdu bohatá, a kterou se nám podařilo naplnit celou z sponzorských darů. Jinak samotná organizace probíhala celkem v poklidu, protože to není tak náročné jako například benefiční koncerty, kde vystupují klienti, a kde nabízíme trošku rozsáhlejší prezentaci.

Mohla byste jmenovat některé sponzory, kteří se významně podíleli na této akci?

Mezi nejvýznamnější dárce patřila sklárna RÜCKL CRYSTAL, PENNY MARKET, COOP JEDNOTA ZDICE, DROGERIE ENDRLE a mnoho dalších.

Snažili jste se sehnat ještě nějaké externí finance od firem nebo soukromých sponzorů na pořádání plesu?

My jsme se spíše snažili pracovat se slevami na jednotlivé služby. To znamená, že Město Zdice nás podpořilo právě tím, že nám výrazně snížilo cenu za pronájem sálu. Taneční centrum R.A.K. nám poskytlo předtančení bez nároku na honorář. Dokonce majitelka občerstvení přímo v kulturním domě poskytla zdarma nápoje pro kapelu, což bylo příjemným překvapením, protože jsme počítali i s těmito financemi.

Mluvila jste o bohaté tombole, která se kompletně naplnila ze sponzorských příspěvků. Překvapilo vás, jak rychle stovka návštěvníků vyprodalo lístky do tomboly? Protože to byla opravdu chvilinka a byly všechny lístky skoupené. Já jsem si bohužel nestačil koupit ani jeden.

Naprosto. Pro mě to byl taky ohromný šok, protože jsme dlouze diskutovali o ceně lístku, abychom ideálně pokryli náklady i ziskem z tomboly. Ale protože to skutečně s prodejem lístků nevypadalo ze začátku příliš valně, a ta cena deseti korun je hodně obvyklá na plesech, tak jsme dali lístek právě za deset korun a možná i to hrálo roli v tom, jak rychle zmizely.

Pokud se nemýlím, tak v tombole bylo 600 lístků. Nelitujete, že místo toho abyste měla 12000 korun, máte pouze 6000 korun?

Samozřejmě, že mě to mrzí, ale jak se říká, lepší vrabec v hrsti nežli holub na střeše. Myslím si, že byla i motivace, že jsme ceny do tomboly vystavili, což také nebývá úplně obvyklé. Bývá obvykle schovaná, takže lidi nevědí, co mohou vyhrát a proč si ty lístky kupovat.

Když se budeme točit ještě chvíli okolo financí. Na začátku plesu to vzhledem k počtu účastníků nevypadalo, že ples by mohl mít nějaký výtěžek. Potom však přišlo překvapení v podobě nových hostů a vyprodané tomboly jak to tedy celé dopadlo? Mělo Klubíčko nějaký výtěžek?

Z plesu výtěžek bohužel nebyl a ještě nás to něco stálo, ale opravdu jen několik tisíc, takže částku poměrně malou. Samozřejmě by nás potěšilo, kdybychom byli alespoň na nule. Výtěžek by byla taková malá senzace při prvním ročníku.

Podařilo se mi mluvit s Kateřinou Zuzkovou, starostkou Nižbora, která se zúčastnila této akce, a ta si nemohla ples vynachválit. Zaznamenali jste také nějaké ohlasy?

Já jsem velice mile překvapená, protože já jsem zaznamenala jedině kladné ohlasy. Už v průběhu plesu za mnou chodili jednotliví hosté a měli potřebu mi dávat zpětnou vazbu.

Plánuje Klubíčko na základě těchto ohlasů stavět další ročníky a vytvořit tak novou milou tradici?

Rozhodně chceme tuto tradici vytvořit, protože to nadchlo nejenom nás organizátory a naše klienty a jejich rodiče, ale opravdu i veřejnost, která se zúčastnila. Takže je to velkým povzbuzením pro pokračování.
Jak působil ples na klienty? Vyjadřovali i oni své dojmy z plesu?
Klientům se to líbilo moc. Sám jste to viděl na místě. Byla to akce, kterou ještě nikdy nezažili, alespoň většina z nich, a díky klubíčku a atmosféře si odnesli nepopsatelný zážitek.
Na závěr mi řekněte, co byste vzkázala lidem, kteří se nemohli nebo nechtěli zúčastnit této akce?
Předem bych je ráda co nejsrdečněji pozvala, protože si myslím, že na plese byla a bude v těch příštích ročnících, taková zvláštní kombinace klasické plesové atmosféry smíšená s naší rodinnou, Klubíčkovou.
Děkuji za rozhovor

JAKUB HYBŠ