V pondělí 18. května začal pro téměř sto tisíc studentů týden, na který už nikdo z nich nezapomene.


Maturitní zkoušky zahájili i na hořovickém gymnáziu. Jde nejspíše o poslední maturitu v podobě, ve které ji zná většina lidí. Od příštího roku přejdou školy na celostátní maturity. Nová zkouška přinese řadu změn. Například z matematiky se bude maturovat jen písemně.


Každý vidí výhody nové maturitní zkoušky jinde. Studentka Anna Brodinová věří, že písemné zkoušky mohou být lepší. „Pokud bude zkouška formou otázka, odpověď, určitě bude snadnější,“ věří maturantka. Její spolužačky jsou opačného názoru a jsou rády, že tento rok maturují ještě postaru.Snad budou všichni vzpomínat na maturitní zkoušky jen v dobrém. V to doufala i Anička, když společně se svými spolužáky nastoupila při slavnostním zahájení v půl osmé ráno před maturitní komisi.


Zkoušky prověří nejen vědomosti studentů, ale i jejich odolnost vůči stresu. „Nervózní jsem dost. Na rozdíl od jiných jsem ale tentokrát neměla problémy se spánkem. Večer jsem totiž byla po týdnu učení už tak unavená, že jsem spala jako málokdy,“ svěřuje se Anička.


Nejen chodba před zkušebnou, ale i celá budova gymnázia je po dobu maturit nasycena slavnostní náladou plnou očekávání. Atmosféra by se dala krájet. Ještě poslední sousto čokolády na uklidnění. Prý navozuje euforické stavy. Snad to maturantce pomůže k úspěchu. A už je to tady. „Zkoušku dělám z češtiny, dějepisu, francouzštiny a angličtiny,“ upřesňuje studentka.


Před komisí nedá nervozitu ani znát. Při zkoušce z dějepisu ze sebe Anička sype jeden termín, jedno datum za druhým. U zkoušky je od osmi hodin až do poledne. „Ty čtyři hodiny utekly jako voda,“ oddychuje si po zkoušce maturantka. „Cítím se úplně prázdná,“ popisuje Anička svoje pocity. Aby také ne, vždyť před maturitní komisí ze sebe musela dostat vše, co za týden příprav a především za osm let studia vstřebala.


Zabralo to. Na vysvědčení se jí pod sebe zarovnají čtyři jedničky. „Teď jen počkám na kamarádky a můžeme slavit. Nejprve jsem byla nešťastná z toho, že jdu k maturitě jako jedna z prvních, ale nakonec mám radost. Je to za mnou,“ raduje se Anička. Ostatní má ale stále před sebou. Stejně jako téměř sto tisíc dalších maturantů.