Lidé měli v Berouně již několik dní před výročím revoluce možnost zavzpomínat si na dobu, kdy se měnily české dějiny.

Kamila Moučková, bývalá česká televizní a rozhlasová hlasatelka, publicista Vlastimil Ježek, politolog Jan Bureš a především berounští občané se sešli v Muzeu Českého krasu v Berouně, aby si připomněli dobu před dvaceti lety, kdy se měnil svět.

Vzpomínková beseda k výročí 17. listopadu 1989 se nakonec vyvinula v živou diskuzi i o současné době. Přesto si spousta lidí ráda zavzpomínala na revoluční dny. „Do Berouna mě pozval můj přítel Vlastimil Ježek,“ vysvětlila svou přítomnost Kamila Moučková. Publicista a bývalý ředitel Českého rozhlasu a Národní knihovny má k Berounsku blízko. „Jezdím nedaleko Hořovic na chatu. Je zde krásně především v létě, kdy trávíme s rodinou spoustu času u vody,“ svěřil se Vlastimil Ježek.

Vzpomínkový večer ale zahájil politolog Jan Bureš připomenutím dvacet let starých událostí a souvislostí. Vyzdvihl především úlohu herců. „Nikdy předtím divadla do veřejného dění aktivně nevstupovala, ani v době okupace se nepřestávalo hrát,“ vyprávěl Jan Bureš. „Všichni se tenkrát spojili a spolupracovali. Herci, studenti, nakonec i všichni ostatní,“ přidala se Moučková.

Vlastimil Ježek se v listopadu v předvečer revoluce vrátil ze Západního Německa. „Bylo to jako přijet ze světa barev do šedivé, ponuré země. Doba nebyla tehdy už ani tak nebezpečná, jako spíše bizarní,“ popsal Ježek.

Pak už slovo patřilo přítomným návštěvníkům. Po počátečních rozpacích se i Berounští podělili o své revoluční zážitky. Nejeden z přítomných zavzpomínal na davy na Albertově, na cestu na Vyšehrad, na Národní třídu.

Večer v berounském muzeu ale ukázal jednu smutnou skutečnost. O nedávné dějiny mají zájem jen ti, kteří je společně utvářeli. Podle přítomných osobností ale mladí historii ohodnotí až s odstupem.