Tento týden jste se v Berouně sešli s ostatními řediteli úřadů práce, proč?
Šlo o celostátní dvoudenní poradu ředitelů úřadů práce. Byl tu osobně i ministr práce a sociálních věcí. Zabývali jsme se především problematikou nezaměstnanosti, evropskými penězi na její řešení a organizačními záležitostmi jako vybavením úřadů.

K čemu jste dospěli?
Dozvěděli jsme se, že byly posíleny prostředky na projekt „Vzdělávejte se“, který vznikl na základě potřeb zaměstnavatelů pro překlenutí krizového období. Budeme moci uspokojit další zaměstnavatele, kteří chtějí projekt využít. Zaměstnancům se tak zvýší jejich šance na uplatnění na trhu práce.

Jak tedy na Berounsku v současné době vypadá vzdělávání zaměstnanců?
Já si myslím, že je využíváno v přiměřené míře.

Jak se v období krize změnila zaměstnancům úřadu náplň práce?
Jsou vystaveni obrovskému tlaku. Více jak stoprocentní nárůst nezaměstnanosti musíme zvládat se stejným počtem pracovníků jako dříve. Jestliže během dne projde jedné zprostředkovatelce třicet pět až čtyřicet lidí, zátěž je veliká a není prostor pro to, aby se novým klientů věnovala tak, jak by chtěla.

Dá se to tedy parafrázovat i tak, že zatímco jiným se práce nedostává, zaměstnancům úřadu stále přibývá.
Samozřejmě je to tak, ale zatím není možné navyšovat stavy, protože vláda rozhodla, že počet úředníků je dostatečný. Musíme to zvládat, ale lidé jsou vyčerpaní. Navíc se v současné situaci, kdy je na lidi velký tlak a jsou ve stresu, zvyšuje jejich agresivita. Je to dáno samozřejmě jejich tíživou situací. Dávají ji za vinu úřadu, ale tak to není.

Setkáváte se tedy s konfliktními situacemi?
Setkáváme a není jich málo. Několikrát jsme volali na pomoc městskou policii. Na základě toho jsme zřídili pozici vlastní ochranky.

Uvádí se, že sedm procent nezaměstnanosti je volní. Jsou to prostě lidé, kteří nechtějí pracovat.
V současné době už to tak není. Tvrdila jsem to v době, kdy jsme měli nezaměstnanost tři a půl procenta. Nyní už máme většinu uchazečů, kteří pracovat chtějí a práci nemohou najít. Bohužel stále přetrvává i nešvar zaměstnávání lidí z třetího světa načerno. Snažíme se provádět kontroly, ale časové možnosti jsou omezené.

Co hrozí zaměstnavateli, který má takové pracovníky?
Vysoká pokuta nejenom jemu, ale i samotným zaměstnancům.

Existují u nás uměle vytvořené pracovní pozice?
Taková místa nejsou. Snažíme se ve větší míře podpořit zaměstnavatele, kteří chtějí vytvořit nová pracovní místa. Například dotacemi na zajištění činnosti. Je to vidět například u obcí na zvýšení počtu míst veřejně prospěšných prací, jejichž množství se oproti minulému období zněkolikanásobilo.

Například ve Francii před více než deseti lety řešili nezaměstnanost absolventů tím, že jim vytvářeli až směšné pozice. Pak se třeba stalo, že na parkovišti byl odstavený automat na lístky a místo něj je rozdával mladík a druhý zvedal závoru.
Tímto způsobem se u nás tedy umělá zaměstnanost nevytváří. Podporujeme projekty, které se zaměřují na práci absolventů, ale ti skutečně vykonávají práci, pro kterou je nedostatek zaměstnanců. Třeba u nás jich máme pět a jsme s jejich prací spokojeni.

Děkuji za rozhovor.