Kam s ním? Tuto otázku si dříve pokládaly rodiny, které se zbavovaly starých televizorů a nechtěly je vozit na skládku nebo hůře, odvézt je někam do lesa. Za posledních pět let se lidé naučili využívat zpětný odběr spotřebičů ve sběrných dvorech po celé republice.

„Když jsme nedávno vyklízeli dům, našli jsme na půdě asi pět starých televizorů. Ty se tam nahromadily asi za padesát let, nikdo je nechtěl jen tak vyhodit. Určitě mám lepší pocit, když vím, že se o takový odpad někdo postará,“ vypráví Jiří z Berouna.

Středočeši podle nedávného průzkumu jsou dokonce v recyklaci televizí a monitorů nejaktivnější.

Plno lidí správné nakládání s elektrospotřebiči podceňuje, přestože čísla, která odborníci uvádějí, jsou ohromující. „Díky recyklaci 135 519 televizí a 108 380 monitorů se například uspořilo téměř 721 000 litrů ropy či 183 000 krychlových metrů vody,“ uvádí za neziskovou společnost ASEKOL Ondřej Tesař.
Tato zjištění přinesla analýza dopadu sběru a recyklace televizí na životní prostředí.

Recyklace jedné televize uspoří tolik energie, kolik spotřebuje žárovka za čtyři měsíce nepřetržitého svícení, nebo roční produkci nebezpečných odpadů jako od 41 domácností.

Za pět let existence odběru a třídění spotřebičů Češi odevzdali 1 302 222 televizí a 694 238 monitorů. „Díky sběru a recyklaci elektrozařízení dochází k významnému snížení emisí skleníkových plynů, úsporám energie a surovin,“ říká jednatel společnosti ASEKOL Jan Vrba.

Jen v Berouně bylo odebráno 4254 obrazovek, což odpovídá asi 3 milionům litrů ušetřené vody. „Studie posoudila systém zpětného odběru televizorů. Hodnotí jejich sběr, dopravu a zpracování až do okamžiku finální recyklace jednotlivých frakcí vyřazených spotřebičů do nového produktu,“ vysvětluje metodiku studie její autorka Marie Tichá.