Vladimír Tichý žije v zařízení Domov penzion pro důchodce v Berouně již od roku 1996. Je prvním obyvatelem tohoto domu s pečovatelskou službou.

„Když jsme tu začínali, mohli jsme s panem Tichým klidně prohlásit, že bydlíme v největší vile v Berouně. Byli jsme tu totiž sami,“ říká ředitelka organizace pečovatelské služby Miroslava Kučerová.

V právě probíhajícím Týdnu sociálních služeb měl ve středu 6. října domov pro seniory nedaleko centra Berouna den otevřených dveří.

Organizace poskytuje ve městě i terénní služby v oblasti pečovatelských služeb. Její klienti mají v domově i výstavu svých uměleckých děl.

Přestože před necelými čtrnácti lety v penzionu bydlelo jen pár lidí, v současné době není v budově jediné volné místo. „Klienti tu žijí v bytech v podnájmu. O místa žádají na Odboru sociálních věcí a přidělení bytu schvaluje městská rada,“ dodává ředitelka Miroslava Kučerová.

Jednou z obyvatelek je i Anna Veselá z Berouna. „V domově se mi moc líbí, strávila jsem tu už příjemných deset let,“ říká s úsměvem.

Společně s ostatními seniory se v domově schází každé odpoledne v takzvané kavárně. U příležitosti dne otevřených dveří pro ně vedení domova připravilo setkání i během středečního dopoledne ve společenské místnosti, kde jim ředitelka Pečovatelské služby vyprávěla o návštěvě podobného zařízení pro seniory v Rakousku. „U nás je to každopádně lepší,“ má jasno Vladimír Tichý.

Současné bydlení si pochvaluje, i když ho mrzí, že musela skončit tradice společných večerů u vánočního stromku.

„Vždy jsme se tu všichni sešli a připravili štědrovečerní hostinu. Vypadalo to jako na nějaké recepci,“ vypráví pamětník.

Dnes už v domově není k dispozici společná kuchyně. Pro zájemce, kteří si nechtějí nebo nemohou v bytech vařit sami, vozí obědy a večeře firma. „Štědrovečerní tabule už tak není taková jako dřív,“ lituje Vladimír Tichý. Přesto si na pohodlný život v berounském domově s pečovatelskou službou nikdo z klientů nestěžuje.