Manžely se stali 24. dubna roku 1948. V tom samém roce se jim narodila jejich první dcera Eva. Druhá dcera Hana přišla na svět za šest a půl roku po Evě. V současné době se manželský pár pyšní čtyřmi vnoučaty a jednou pravnučkou.

„Tatínek se vyučil řezníkem, ale většinu svého života pracoval v dolech. Za války byl nasazen na nucené práce v Německu. Svoji rodinu miloval a snažil se ji ze všech sil, zabezpečit,“ říká o tatínkovi mladší z dcer Hana Kebrlová.

Eduard Kopecký pro svoji rodinu pěstoval na zahradě zeleninu, brambory a choval domácí zvířata. Této činnosti se věnuje i nyní ve svých 88 letech. Vajíčky od vlastních slepic zásobuje i dnes všechny své potomky.

„Tatínek byl kromě jiného také nadšený včelař. Včelkám se věnoval celý život, ale posledních pět let už na tuto náročnou práci kvůli vysokému věku nestačí,“ poznamenala Hana Kebrlová.

Marie Kopecká pracovala stejně jako její manžel v místních dolech.
„Měla práci na odbočce, kde se křížila lanovka s košíky rudy a strusky,“ připomněla zaměstnání maminky dcera Hana s tím, že dnešní mladší obyvatelé Otročiněvsi si už na tuto lanovku zřejmě nepamatují.

Věrná a dlouholetá životní družka Eduarda Kopeckého, které bude 84 let, byla vždy dobrá hospodyňka. Když byla mladší, sbírala všechny lesní plody v okolí. Jako první ve vsi vždy věděla, kdy dozrávají. „Lesní jahody z paseky jsme měli vždy na vdolkách my. Měla na to velmi jednoduchý recept. Věděla, že když se na zahradě červenají višně, tak jsou v lese zralé jahody,“ prozradila Hana Kebrlová.

Manželé Kopeckých neměli jednoduchý život, ale i tak si dokázali najít recept na spokojené manželství. Společný život začínali po válce, kdy také rozjeli stavbu domu v Otročiněvsi.

„Postavili ho sami a stejně tak si na něj sami nastřádali peníze. Rodiče vždy všechno dělali a řešili společně. I rodinné starosti. Dodnes jsou párem lidí, kteří se milují,“ říká s pýchou a dojetím o svých rodičích dcera Hana.