Monitoring šelem na Křivoklátsku provádí Agentura ochrany přírody a krajiny ČR ve spolupráci s dalšími experty.

„To, že se kočku divokou podařilo na stejném místě zachytit již podruhé, by mohlo nasvědčovat tomu, že zde má své stálé teritorium. Nejedná se však o první výskyt tohoto druhu na Křivoklátsku, z uplynulých tří let zde máme záznamy i z jiných míst,“ vysvětluje Karel Lankaš z Agentury ochrany přírody a krajiny ČR.

Knihy. Ilustrační foto
Městská knihovna zve na charitativní bazar: Pomozte starým a opuštěným zvířatům

Odborníci nyní chtějí zjistit, odkud sem kočka divoká dorazila. Zaměří se proto na získání materiálu pro analýzu DNA. K tomu se hodí například srst či zbytky trusu.

„Na Křivoklátsku má kočka divoká vhodné podmínky k životu, jsou tu listnaté a smíšené lesy v různém stádiu vývoje, s bujným podrostem, členitým terénem se skalními výchozy a množstvím mrtvého dřeva. Její výskyt by byl potvrzením výjimečných hodnot tohoto území,“ dodal Karel Lankaš.

Letní tábor Sokola Komárov, který je bez elektřiny.
Letní tábory na letošní rok se rychle plní. Některé už hlásí obsazeno

Na Křivoklátsku provádějí zoologové Agentury ochrany přírody a krajiny ČR Karel Lankaš a Josef Jedlička intenzivní monitoring šelem prostřednictvím fotopastí a sledováním pobytových stop již více než tři roky. Přitom spolupracují s experty Jiřím Sochorem a Vladimírem Čechem monitorujícími kočku divokou na Doupovsku a pracovníky lesnických organizací působících v oblasti Křivoklátska. Cílem je zjistit rozsah výskytu tohoto druhu v oblasti.

Kočka divoká (Felis silvestris), Doupov, Česká republikaKočka divoká (Felis silvestris), Doupov, Česká republikaZdroj: Vladimír Čech ml.Kočka divoká je především noční živočich, který velkou část dne tráví odpočinkem a potřebuje tedy dostatek vhodných úkrytů. Limitujícím faktorem je pro ni výška a délka sněhové pokrývky, proto v zimě často sestupuje do nižších poloh pod trvalý výskyt sněhu. Ohrožují ji střety s auty a křížení s kočkou domácí, protože mnohdy nenajde vhodný protějšek vlastního druhu. Oproti podobně zbarveným domácím mazlíčkům je však větší a především podstatně zavalitější. Váží až osm kilogramů, délka těla i s ocasem může přesahovat u dospělých jedinců jeden metr, výška v kohoutku činí 30-40 cm.

Z české přírody vymizela kočka divoká někdy v průběhu 19. století. Jedním z důvodů je zřejmě přeměna lesů na smrkové monokultury, intenzivní lesnické hospodaření a lov. První novodobý doklad o jejím výskytu je z Krušných hor, kde byla ulovena v roce 1952, další konkrétní pozorování ale chyběla. Teprve počátkem nového tisíciletí se především v souvislosti s používáním moderní metody mapování, tzv. fotopastí, podařilo opětovný výskyt potvrdit na Šumavě, v Českém lese, Slavkovském lese a jiných lokalitách.

Na Moravě se kočka divoká pravděpodobně trvale vzácně vyskytovala na česko-slovenském pomezí, počet pozorování však po roce 2000 stoupá i zde. K jednotlivým případům pozorování je však potřeba přistupovat obezřetně, zejména proto, že se může křížit s kočkou domácí. Pro definitivní potvrzení výskytu se proto dnes používají genetické rozbory trusu a srsti. I podle nich se zdá, že počty těchto tajemných lesních tvorů skutečně rostou.

Zdroj: Agentura ochrany přírody a krajiny ČR

Mohlo by vás zajímat: Zadní Třebaní prošly maškary. Králem masopustu se stala horská dráha

Zdroj: Hájíčková Jana