Aleš Kuthan není profesionální umělec. „Maminka byla učitelka. Učila biologii a tělocvik. Tatínek se živil jako geolog. A já vystudoval přírodní vědy. Nicméně jako dospívající chlapec jsem si rád maloval,“ vzpomíná Kuthan, který v sedmdesátých letech navštěvoval kursy malby pod vedením slovenského výtvarníka Juliuse Kollera. Po nich se začal věnovat olejomalbě. Bohužel žádný z těchto obrázků se nedochoval.

„Bydleli jsme tehdy na Slovensku a všechno tam zůstalo. Dům už neexistuje. Naštěstí jsem si některé obrazy vyfotografoval,“ podotýká. Jeho talent mohl pramenit od dědečka. Tatínek maminky rád ve volných chvílích maloval. Nebo od strýce, který pracoval u dráhy, ale také ho bavilo malovat. „Koukal jsem jim pod ruce,“ přiznává Kuthan.

Po studiích se ale plně ponořil do práce. „Celý život jsem se věnoval biologii a chemii. Znalosti ze studií jsem uplatnil v zemědělství a příbuzných oborech. Byl jsem vedoucí laboratoře analytické chemie, výzkumný pracovník v oblasti kvality vod, obchodní zástupce u zahraniční firmy a pracovní kariéru jsem ukončil jako fytopatolog, tedy rostlinolékař,“ vyjmenovává. Svůj volný čas věnoval rodině a cestování, konkrétně zdolávání vrcholů. Až když odešel do penze, znovu našel čas vrátit se ke svému koníčku z mládí. Začal kreslit akvarelem a zkoušel různé další techniky.

„Některé obrázky jsem maloval na místě, jiné jsem kreslil podle fotografií. Byl jsem se syny v Chorvatsku nebo Slovinsku, tak mám obrázky i odtamtud. Ale nejvíce mi učarovala středověká města Toskánska, vinice ve Francii, protože miluji víno, a stromy a přírodu. V Toskánsku jsem byl třikrát na pět týdnů. Spal jsem v autě a doprovázel mě pes, který je dnes už slepý,“ vypráví. Rovněž se začal pouštět do kompozicí. Například namaloval reálný kostel a kolem něho přírodu vertikálně, aby kostel pěkně vynikl. Příroda už ale byla z jeho fantazie.

Rád si maloval do šuplíku. Pak uspořádal výstavu a většinu obrazů prodal | Video: Hájíčková Jana

A kolik času mu zabere namalovat jeden obraz? „Zhruba čtyři hodiny až tři dny. Je to rozděleno do několika fází. U akvarelů musím papír namočit a rychle kreslit. Jakmile uschne, už dostávám ostré kontury. Když maluji do vlhkého, tak jsou přechody jemné. Třeba v Toskánsku bylo teplo, tak jsem musel malovat rychle,“ líčí.

V šuplíku už měl zhruba stovku obrázků, když potkal starostku obce Jitku Kobrovou, které se svěřil, že by rád uspořádal výstavu. „Ani jsem nečekal, že se uskuteční tak brzy,“ směje se Kuthan. Výstava probíhala celý únor v kulturním domě v Trubské a umělec zde většinu svých výtvorů prodal. Jeden obrázek prodával za 2500 korun, přičemž jen zarámování stálo více jak tisícikorunu. „Vydělal jsem si krásné peníze, za které jsem si koupil nové americké barvy,“ usmívá se. Jedna tuba amerických barev stojí 500 korun, protože se vyrábí z polodrahokamů, jako je ametyst, hematit a podobně. Chtěl by je využít právě v krajinomalbě. Navíc si u něj mnoho návštěvníků objednalo obrazy na zakázku. Největší poptávka byla po Berounsku.

close Díla Aleše Kuthana z Trubské. info Zdroj: se svolením Aleše Kuthana zoom_in Díla Aleše Kuthana z Trubské.

„Syn mě ponouká, abych si zařídil e-shop, ale to už by pro mě byla rutina a nebavilo by mě to,“ přiznává senior, který se ve volných chvílích rád prochází se svým psem nebo vaří. „Včera jsem měl zapečenou cuketu plněnou mletým masem s omáčkou z rajčat, cibule, s tymiánem a provensálským kořením. Také mám každý den napečeno něco sladkého. A třeba pro syny peču na Vánoce cukroví. Vloni jsem plánoval dvacet druhů a nakonec jich bylo jen dvanáct,“ dodal Kuthan.