Pozoruhodné jsou tyto předměty samy o sobě – avšak unikátní je tento „poklad“ především tím, o jak nesourodý soubor se jedná, upozornil ředitel archeologického ústavu Jan Mařík. Kombinuje předměty každodenního použití s těmi opravdu výjimečnými.
Z daleka dovezené nádoby představující vrchol dobového luxusu, patrně sloužící elitě některého z blíže neurčitelných germánských kmenů, které tehdy ovládaly Českou kotlinu, byly uloženy do země společně s relativně běžným, byť zjevně kvalitním zemědělským vybavením.
Z kovových předmětů se zachovaly zbytky kosy, srpu, zvoneček, úlomek patřící patrně k rádlu a kování z dřevěných nádob. Cenné objevy, ale ve středoevropském prostoru i na našem území relativně „běžné“.
Jako mimořádný nález Mařík vyzdvihl na svou dobu technologicky náročné skleněné poháry na pití, pocházející patrně z produkce skláren na severu Evropy. Našly se dva celé a zlomky čtyř dalších. Takzvané kobaltové sklo je u nás známé spíše z taktéž dovážených šperků.
Ze sedmi nalezených keramických nádob, jež většinou restaurátorka Ljuba Svobodová musela pracně poskládat a slepit ze spousty nalezených keramických střepů, Mařík obzvlášť upozorňuje na nevelkou „misku“ s glazurou (ta ve zdejším prostředí byla tenkrát něčím neobvyklým) a se zdrsněným vnitřním povrchem.
Jde o pozdně antické mortarium, určené ve starořímské kuchyni k drcení a míchání potravin; dá se vnímat coby jakýsi předchůdce hmoždíře. Jednoznačně import z jihu a s vazbami na středomořskou kulturu, což ukazuje, že zámožné vrstvy si osvojovaly i římské stravovací návyky.
Jen prostor pro fantazii
Komu věci patřily a za jakých okolností je kdosi ukryl, lze jen spekulovat. Mařík připomíná možnost, že mohlo jít o cenný majetek schovaný v době nějakého ohrožení; patrně hrozby vpádu nepřátelských ozbrojenců.
Kombinace stolního nádobí se zemědělskými nástroji a nádobami (jež mohly obsahovat různé druhy úrody nebo nějaké zemědělské produkty) napovídá, že se také mohlo jednat o obřad v rámci nějakého rituálu, patrně spojeného s odkazy na pravidelné události zemědělského roku. Muselo by jít o vrcholně důležitou událost, jestliže byly „obětovány“ nádoby unikátní, a tudíž jistě velmi ceněné a také nákladné.
Variant, co se mohlo odehrát, lze však vykoumat spousty. Deník třeba nabídl představu slavnosti na hradišti, kde byla elita pohoštěna – a někdo, komu se při této trachtaci nebo třeba během úklidu po ní naskytla příležitost, si některé cenné věci „ulil“ pro sebe.
Prostě je schoval opodál ve snaze je ukrást, avšak k jejich vyzvednutí z úkrytu už nedostal příležitost… „I to je možné; to mě nenapadlo,“ připustil šéf archeologického ústavu. Míní, že odpovědi na otázky „kdo“ a „proč“ zůstanou navždy prostorem pro literární fantazie. Nic bližšího už se na toto téma asi nedozvíme. I když se ještě čeká na výsledky analýz, které by mohly napovědět, co v nalezených nádobách lidé v dávnověku uchovávali, vařili či co z nich jedli (a snad i pili).
Zcela náhodný nález
Na objev v blízkosti někdejšího pravěkého hradiště, obývaného až do raného středověku, upozornil už v únoru 2022 náhodný nálezce. Nepatří ani ke komunitě detektorářů, kteří s detektorem kovů hledají předměty ukryté v zemi – a část z nich s archeology aktivně spolupracuje – ani nejde o amatérského zájemce o archeologii.
K Berounce se prostě vydal na procházku – a povšiml si místa, kde byly nálezy částečně odkryty. Snad nějakým hledačem pokladů pátrajícím na chráněném území v okolí někdejšího opevněného místa (ale už mimo hradištní areál) po drahých kovech? Snad původního objevitele vyplašil příchod některého z vyznavačů geocachingu, kteří mají v okolí ukryto více takzvaných kešek?
Středočeský radní pro oblast kultury, památkové péče a cestovního ruchu Václav Švenda (Spojenci/TOP 09) oceňuje, že se nálezce Stanislav P. zachoval, jak se patří. Rozpoznal, že se setkal s něčím výjimečným a upozornil odborníky z archeologického ústavu.
Zabránil tím zcizení „pokladu“ i jeho případnému poškození neodbornou manipulací. Krajští radní proto kývli na vyplacení odměny ve výši 184 tisíc korun. Ta v takovýchto případech představuje desetinu z odborně vyčíslené kulturně historické hodnoty nálezu; v případě drahých kovů se počítá z jejich ocenění podle ryzosti a hmotnosti.
