Řidiči, kteří jeli v pondělí 12. srpna dopoledne Bykoší, najednou zastavovali, dávali auta na blikačku a fotili si vzducholoď v oblacích. Aby ne, dvanáctimetrová vzducholoď o průměru dva a půl metru se jen tak nevidí. A ještě budou mít příležitost, protože výzkumníci s ní zde budou létat až do čtvrtka 15. srpna.
„Jedná se o česko-německý projekt číslo 22-03426L Grantové agentury ČR, který má za cíl sledovat, jak se emise z dieslových motorů zaoceánských lodí v Baltském moři rozptylují do ovzduší a jaký mají vliv na kvalitu mořské vody. Kvalitu vody zkoumají kolegové z Německa. My v Bykoši zkoušíme a trénujeme technologie, které při expedici nad Baltským mořem využijeme,“ vysvětlil řešitel projektu Jan Hovorka z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.
Výzkumníci potřebovali k pokusům místo, kde nevede elektrické vedení a není zákaz létání. Také tam nesměly být budovy, nad kterými je zakázáno létat. Bykoš byla pro ně jasnou volbou.
Na vzducholodi měli během našeho rozhovoru místo vědecké gondoly zavěšen kanystr s vodou. „Vzducholoď je drahá, vyjde na necelé dva miliony korun, ale přístroje, kterými měříme mikroskopické částice v ovzduší, jsou podstatně dražší. Nemůžeme riskovat, že je zničíme. Zkoušíme nové technologie a může se stát, že občas nám vzducholoď přistane do pole kvůli silným poryvům větru,“ uvedl Hovorka.
Vzducholoď se ovládá ručně nebo z pozemní stanice počítačem, v němž se nastaví trajektorie, kterou pak vzducholoď sleduje. Pokud se ztratí spojení, vzducholoď se v automatickém návratovém režimu vrátí nad místo, odkud vzlétla.
„Všechno musíme otestovat. Při expedici na Baltském moři budeme startovat a přistávat na expediční lodi, která se bude pohybovat v blízkosti tras, kudy projíždí trajekty a zaoceánské lodě. Na Baltské moře odjíždíme 24. srpna z přístavu Rostock v Německu. Budeme hodnotit, jak hodně zaoceánské lodě čoudí a jakým způsobem se z nich spaliny rozptylují,“ dodal Hovorka.
Na projektu pracuje v Česku pět výzkumníků a tři studenti, kteří z výzkumu vypracují diplomovou nebo bakalářskou práci.
„V minulosti jsme prováděli měření kvality ovzduší na Karlštejnsku a nad Hlásnou Třebaní v zimě, kdy z lokálních topenišť unikají významně spaliny. V Hlásné Třebani je zhruba 600 topenišť a stačí dvě topeniště, které zničí během dvou hodin kvalitu ovzduší v celém údolí. Důvodem je, že kouř z topenišť se nerozptyloval vzhůru, ale plnil přízemní vrstvu vzduchu v údolí nad Berounkou. Znečištění se totiž drží pod inverzní vrstvou. V zimě zde kvůli tomu dochází k významnému zhoršení kvality ovzduší, a proto bych rád apeloval na lidi, ať si nezhoršují životní prostředí,“ uzavřel Hovorka.
