Před lety měl psa, retrívra, který mu umřel. A jelikož se o svém zármutku svěřil v Záchranné stanici Čabárna, kam jim vyřezával dřevěnou sochu, tamější ředitel mu nabídl, že mu dá páreček sovic sněžných.
„Druhý den přijeli chlapi, postavili mi na zahradě voliéru a za týden jsem dostal páreček sovic sněžných. Tehdy pro ně neměli jinde místo,“ vzpomíná chovatel. Párečku sov, Rozárce a Bubíkovi, je šest let a stejně tak dlouho je chová Viktora.
„Vloni poprvé snesla Rozárka vajíčka, ale když se sovičky vylíhly, jak je bránila, tak je ušlapala. Musel jsem tedy místo, kde měla na zemi hnízdo, zabednit, aby měla klid,“ popisuje chovatel. A letos se to konečně povedlo! Rozárka snesla sedm vajec a ze dvou se vylíhly sovičky.
„Jedna je trochu větší, protože se vylíhla o týden dřív. Rozárka snášela vajíčka v květnu zhruba tři týdny. Sovičky se vylíhly o měsíc později, tedy v červnu. Nikdo do voliéry nesmí, protože je agresivní a brání je. Nemohl jsem jim tam ani uklidit. Rád bych si je pochoval, ale neumožní mi to,“ vypráví Viktora, který se ve volném čase věnuje již zmíněnému vyřezávání soch ze dřeva.
Sovičky krmí jednodenními kuřátky a myšmi, pro které si jezdí do Čabárny. „Denně spořádá celá rodinka dvacet kuřátek. Myši jim dávám jednou týdně. Potrava musí být se srstí, protože se s ní čistí. Vyzvrátí srst v šištičkách a vyčistí si tak trávicí trakt. A jeden den v týdnu mají půst jako v divočině,“ dodává Viktora.
Rozárka s Bubíkem se o děti vzorně starají. Potravu jim vkládají do zobáčku. Když byly sovičky malé, tak jim ji oba rodiče předkousávali. Podle chovatele už by mohly sovičky samy jíst do měsíce. Pak si je záchranná stanice odveze a věnuje do zoo.
„Až půjdou pryč, tak to bude rodinný smutek. Nejkrásnější jsou, když je zima, sníh a mráz. Teď si Rozárka vytrhala spoustu pírek, protože z nich stavěla hnízdo,“ říká chovatel, který je musí v současných parnech pravidelně chladit vodní mlhou.
Děti i dospělí z Hýskova se k němu chodí dívat, rád je každému ukáže. „Dokonce zde byly i děti ze školky. Rozárka ale píská, protože dává najevo, že je hlídá,“ upozorňuje chovatel.
Zatímco si povídáme, Bubík nese jednomu z mláďat kuřátko. To ho ale vyplivlo, protože už jich podle chovatele snědlo dost. Po jídle následuje hygiena, kdy si probírají peříčka a pak obě mláďata usínají. A to je teprve osmá hodina ranní, kdy celou noc prospala.
„Do budoucna přemýšlím o voliéře pro kulíška nejmenšího, což je malá sovička, které bych chtěl pouštět do přírody, protože jsou před vyhynutím. Zatím ale nemohu sehnat chovný pár. Už je sháním dva roky,“ loučí se chovatel.
