O své zkušenosti se podělila maminka sedmiletého syna, který je postižený poruchou pozornosti. Dnes se tato biologicky podmíněná porucha označuje zkratkou ADHD, dříve lehká mozková dysfunkce. „Tyto děti jsou nepozorné a hyperaktivní, mají ale stejnou inteligenci jako ostatní. Je veliký problém, najít odborníka, který poradí s výchovou a přístupem k učení,“ uvedla maminka Zuzana Machová z Berouna.

Prvních příznaků si matka u syna všimla ve třech letech jeho věku. „Nepotřeboval tolik spánku, jako ostatní. Přišly další problémy. Tyto děti nemají sociální zábrany, často se stává, že náklonnost ke svým kamarádům projevují tím, že ostatní děti například štípnou, nebo jinak fyzicky napadnou. Stávalo se tak i u mého syna,“ vzpomíná maminka, která nejvíce informací zpočátku získala nikoliv u dětského psychiatra, ale na internetu a v knihách. „Většina dospělých vnímá děti s ADHD jako nevychované,“ popisuje Zuzana Machová, která záhy pochopila, že soužití s ostatními dětmi a lidmi nebude jednoduché.

Péče až do vyčerpání rodičů

Matka musí se svému synovi denně věnovat zvláštní péči. „Je třeba neskonalé trpělivosti. Často až do vyčerpání rodičů. Tyto děti jsou stále aktivní, nemají zábrany. Kolikrát jsou schopné bez rozhlédnutí vejít do silnice. Neuvědomují si, co se může stát,“ pokračuje Zuzana Machová.

Moderní školství není přizpůsobené

Jednoduché nebylo ani přijetí syna na základní školu. „Někteří zástupci škol mi doporučili, abych syna umístila do pomocné školy. Tam ale nepatří, jeho inteligence je normální, přišel by o vzdělání, kterého může dosáhnout. Nakonec byl do běžné základní školy přijat a pro udržení pozornosti má na hlavní předměty asistenta. Situace není ale vždy jednoduchá,“ popisuje matka, která by ráda upozornila i další problémy. Podle ní není pro tyto případy moderní školství přizpůsobené a speciálních škol pro děti s poruchou pozornosti je stále nedostatek.

Největší oporu našla u dětského psychiatra Michala Goetze. „ADHD není komplikace, ale vrozená porucha přinášející problémy se soustředěním, přizpůsobováním aktivity situaci a kontrolou impulzů. Odborná péče o děti s ADHD se skládá ze tří vzájemně se podporujících přístupů. Patří sem výchova rodičů a učitelů, farmakoterapie a psychoterapie,“ vysvětlil psychiatr.

Poruchu nikdo nezavinil

„Jde o to, aby ti kdo o dítě pečují, si uvědomili, že jde o biologicky podmíněnou poruchu, která vznikla ještě před narozením dítěte a tedy za to jak se dítě chová, nikdo nemůže. Nikdo ADHD nezavinil. Neznamená to, mávnout rukou a dítě už navždycky za všechno omlouvat. To by se rodičům brzy vymstilo. Zjištění, že dítě má ADHD neznamená rezignaci na výchovu, ale naopak výchovu mnohem pečlivější a důslednou. Všichni kdo o dítě pečují, by si měli uvědomit, že jen když se dohromady shodnou na pravidlech, motivačních odměnách za úspěchy a vzájemné podpoře, teprve pak mají šanci na úspěch. Výchovný i vzdělávací režim musí být nastaven tak, aby dítěti poskytoval šanci uspět. To co by u dítěte bez ADHD považovali rodiče za samozřejmý pokrok, je třeba u dítěte s ADHD ocenit jako úspěch.“ Pokračuje Michal Goetz. Jak dále uvedl, léčebná terapie má zásadní význam, nejde ovšem o žádné tlumení dítěte. Naopak, léky podporují ta regulační centra v mozku, která jsou kvůli poruše vývoje méně aktivní. Z této podpory plyne kvalitnější soustředění a celkově lepší sebekontrola dítěte.

Učitel může dítěti pomoci, ale i ublížit

Podle dětského psychiatra je vzdělávání dětí s ADHD náročnější, než u ostatních dětí. Učitelé by měli od počátku vědět, že mají ve třídě dítě, které se hůře soustředí, těžko vydrží v klidu a občas se chová neuváženě. To vše při normální inteligenci. Takové dítě vyžaduje více pozornosti učitele, úpravu osnov a užší spolupráci školy s rodiči. Učitel, zejména na prvním stupni, je jedním z nejdůležitějších lidí, se kterými se dítě s ADHD setká. Může dítěti velmi pomoci, ale také ublížit.

Děti s poruchou pozornosti jsou zařazováni do běžného provozu škol. „Pokud mají nárok na zvláštní přístup, škola vyjde žákovi vstříc. Jestliže vyučující zaznamenají příznaky této poruchy až v průběhu školní docházky, informujeme o tom nejen rodiče, ale navrhujeme i spolupráci s psychologem,“ uvedl za Základní školu Beroun Závodí zástupce ředitele Zdeněk Novák.