Český svaz ochránců přírody je jednou z největších nevládních organizací v České republice sdružující zájemce o ochranu přírody a trvale udržitelný rozvoj. Od svého vzniku v roce 1979 se zaměřuje především na dobrovolnou práci pro přírodu. V jeho řadách lze nalézt vynikající odborníky, vědce, profesionální i amatérské ochránce přírody, ale především lidi, kterým není lhostejné prostředí ve kterém žijí a kteří jsou odhodláni pro jeho zlepšení přiložit ruku k dílu a obětovat i část svého drahocenného času.

Naše 29/01 ZO ČSOP Rokycany začala pracovat v dubnu roku 1982. Její zaměření se postupně vyvinulo do tří základních programů:

- záchranná stanice živočichů /odchyt, ošetření, léčba a vypouštění živočichů či jejich záchranné transfery/
-provoz akreditovaného ekocentra /zájezdy, vycházky, přednášky, popularizace činnosti/
- vedení přírodovědného oddílu pro děti a mládež /schůzky, víkendovky, přírodovědné soustředění/

V roce 2010 pracoval výbor ZO v tomto složení:
Předseda: Pavel MOULIS
Hospodář: Petra MOULISOVÁ
Revizor: Olina MATĚJKOVÁ
Člen: Helena SPÁLENKOVÁ

Členská základna

V roce 2010 se řádně zaregistrovalo 51 dospělých členů a 108 dětí, čímž patříme k největším organizacím v rámci celého ČSOP, které sdružuje přes tři sta základních organizací.

Nejvhodnější formou členství je členství rodinné, které je výhodné především z hlediska výchovy mladé generace k ochraně přírody a projektu Zelená karta, která umožňuje zlevněné vstupné do celé řady objektů /zoo, hrady, zámky, jeskyně, muzea, hvězdárny/ v rámci celé České republiky a časopis Krásy našeho domova, který dostávají členové dvakrát ročně.

V roce 2010 neměla organizace žádného profesionálního pracovníka, přesto její činnost byla velice kvalitní a kladně hodnocena celou řadou subjektů.

Návrat do přírody

Hlavním cílem a posláním stanice je záchrana a léčení zraněných či jinak handicapovaných volně žijících živočichů a jejich příprava na návrat do volné přírody, péče o opuštěná mláďata, záchranné přenosy živočichů z míst jejich bezprostředního ohrožení, v zimních měsících péče o hibernující živočichy – především ježky a netopýry, vyprošťování vrubozobých ptáků ze zamrzající vodní plochy, hospitalizace v zimě vyčerpaných živočichů především vinou nedostatku přirozené potravy, mapování živočichů v přírodě pro možnost adopce, záchranné chovy v případě vzácných živočichů, sestavování párů z handicapovaných jedinců pro jejich rozmnožování v zajetí, vyhledávání příčin zranění živočichů v přírodě a jejich odstraňování.

V expoziční části stanice pravidelně probíhají exkurze nejen pro děti a mládež z mateřských, základních a středních škol, ale i pro zájemce z řad nejširší veřejnosti, myslivce nevyjímaje. Exkurze jsou zaměřeny nejen na poznávání živočichů, ale i na problémy, které jsou jim způsobovány ze strany civilizace. Stanice při své bohaté činnosti spolupracuje nejen s ochranářskými a mysliveckými organizacemi, ale i se státní správou a samosprávou, která je pravidelně informována o činnosti a výsledcích zařízení.

V průběhu roku 2010 bylo do záchranné stanice živočichů ZO ČSOP Rokycany přijato celkem 321 exemplářů volně žijících živočichů v padesáti sedmi druzích. Z toho bylo 171 vypuštěno zpět do volné přírody, přičemž se při navracení do přírody využívá nejen přímé vypouštění dospělých jedinců, ale i adopce mláďat pěstounským rodičům stejného druhů či metoda volného letu, která se osvědčuje především u vypouštění poštolek obecných. Do dalšího chovu či držení bylo předáno 35 jedinců a 115 se jich i přes veškerou péči nepodařilo zachránit.

Hendikepovaní

Záchranná stanice živočichů v Rokycanech garantuje záchranu zvířat na Berounsku, Hořovicku a Rokycansku, tedy na území Středočeského a Plzeňského kraje. Pro zajištění odchytu, ošetření a léčby živočichů disponuje stanice potřebným materiálním, technickým i personálním vybavením. V prostorách stanice jsou umístěny i trvale handicapovaní živočichové sloužící k ekologické výchově.

Důvody přijímání volně žijících živočichů jsou různé, nicméně mezi ty nejčastější patří popáleniny elektrickým proudem nebo nárazy do drátů elektrického vedení. Velice časté jsou i zranění způsobená dopravními prostředky, nárazy do překážek či napadení jinými živočichy. Zvláštní skupinu tvoří mláďata, která ne vždy vyžadují pomoc a pro svoji nesamostatnost jsou často odchycena a přinesena do stanice. Mezi další příčiny, pro které se živočichové dostávají do našeho zařízení patří náhodné odchyty, pády do nejrůznějších prostor, vysílení organismu či infekce. Vzhledem k tomu, že se velice často jedná o nález zvěře jsou o pomoc požádána místně příslušná myslivecká sdružení. Všichni živočichové přijatí do záchranného centra jsou evidováni v počítačovém programu, který používají všechny záchranné stanice v České republice, čímž dochází k sumarizaci výsledků v rámci činnosti celé Národní sítě záchranných stanic.

V roce 2010 byli v rokycanské záchranné stanici živočichů léčeni i vzácnější a zajímavější druhy. Mezi ně patřili např. lasice hranostaj, krutihlav obecný, ledňáček říční, stehlík obecný a další. Naopak nejčastějšími pacienty stanice v roce 2010 byli poštolka obecná /52/, kachna divoká /22/ ježek západní /16/, káně lesní /17/ či veverka obecná /16/.

Zodpovědnou osobou za činnost záchranné stanice živočichů je Pavel Moulis, který má nejen několikaleté zkušenosti s odchytem, léčením, rehabilitací i vypouštěním živočichů zpět do přírody, ale absolvoval několik chovatelsko-ochranářských kurzů zvyšující kvalifikaci pro tuto náročnou činnost. Nedílnou součástí činnosti stanice jsou i záchranné přenosy živočichů z míst, kde jim hrozí nebezpečí nebo komplikují soužití s lidmi.

Text: Pavel Moulis