Jednou klasicky na Štědrý den a jednu nadílku předem. A to od čtenářů Berounského deníku, který i v letošním roce uspořádal Strom splněných přání.

Do azylového domu jsme se před Štědrým dnem vydali už čtvrtým rokem. A tak ti, kteří zde žijí už několik let, věděli, na co se mohou těšit. Hromada dárků pod vánočním stromkem ale předčila naše i jejich očekávání.

„To je dárků, to není možné,"zaslechla jsem malou Nikolku, jak tají dech.

Než se ale vychovatelky ujaly toho důležitého úkolu, a to rozdávání dárků, nechybělo zpívání koled a vánočních písniček.
Pak už ale hurá na dárky. Během několika minut bylo v jinak uklizené herně plno potrhaných papírů, stužek a krabic. Děti se s nadšením vrhly na své dárky a netrpělivě se snažily probojovat skrz vánoční papír, aby zjistily, jestli jim Ježíšek splnil jejich přání.

„To je opička Lumini, je to ona. Může se na ní malovat," vysvětloval mi tříletý Viktorek, který se z dárku radoval na klíně své maminky.

„Mám Monster Hight, mám panenku Monster Hight," výskala šestiletá Nikolka.

Všech pětadvacet dětí, které teď žijí v azylovém domě, na chvíli zapomněly na celý svět. Díky vám!