Na rozdíl od předchozích ročníků se totiž finále nekonalo v Poslanecké sněmovně Parlamentu ČR, ale v Lichtenštejnském paláci na Kampě.

To nám však vůbec nemuselo vadit. Mnohem důležitější byl totiž fakt, že se do něj po vyrovnaném krajském finále s Příbramí probojoval i náš tým. Takže nás při vstupu na recepci nového místa konání vítaly čtyři sady jmenovek, z nichž jedna nesla označení “Gymnázium Joachima Barranda“.

Spolu s námi přijely tradičně další tři týmy, letos z Ústí nad Labem, Liberce a

Gymnázia Na Vítězné pláni v Praze.

V dopoledních kolech jsme se utkali s týmy Vítězné pláně a Liberce. Atmosféra finále v některých z nás patrně vyvolala nervozitu, ale ta musela chtě nechtě rychle stranou, jinak bychom si

v konkurenci týmů, ve kterých už hledáte slabý článek opravdu těžko, neškrtli. Naštěstí se nám rychle povedlo “dostat se do tempa“ a první kolo debat jsme zakončili s pocitem, že bychom ještě

nemuseli jet domů.

Tento názor sdílela evidentně i porota, takže jsme se mohli v celkovém finále utkat s týmem Gymnázia z Ústí. Pokud se za celý den debata nějak lišila například od krajského kola, tak ve finále proti Ústí byl ten rozdíl asi nejmarkantnější. Oba týmy podaly výkon hodný republikového finále a matně vzpomínám na nějaký vyloženě špatný argument. Po třech debatách (jedné týmové nepřipravené, druhé modelem 2vs2 a třetí týmové na předem známé téma) jsme si jistě každý myslel svoje, ale stoprocentně nebylo jasné, kdo si odveze celkové vítězství. Co určitě ještě vyzdvihuje úroveň finále je fakt, že jsem bezprostředně po skončení debat s několika soupeři letmo hodnotil jejich průběh v rozhovoru, který by se určitě nedal nazvat nepřátelským, ba naopak.

Při vyřčení verdiktu poroty se nakonec ty pomyslné váhy naklonily trochu více ve prospěch našich severočeských protivníků, takže diplom pro nejlepší debatéry v republice nakonec putoval k německým hranicím. Nicméně když se podívám na průběh celé soutěže, na to, kolik a jak kvalitní týmy do ní vstupovaly, kolik nervů nás to někdy stálo, ale hlavně kolik jsme tím získali zkušeností, druhé místo je určitě úspěch a i když nás to cestou přes Karlův most hodně mrzelo, myslím, že celý tým, za kterým je vidět od začátku příprav kus obrovské práce, na sebe může být pyšný!

No a příště to Beroun vyhraje!

autor: ŠTĚPÁN KREJČÍ