„V pondělí 29. 6. 1959 jsme šťastně dojeli do tábora Berounka v Nižboru…“ poznamenala před padesáti lety do kroniky dětská ruka.

Takové výročí je výzva k ohlédnutí. Kde jinde najít informace o minulosti tábora, než u jeho provozovatele, správce , a u skalních dlouholetých vedoucích, kteří pamatují nejvíce a na stránkách táborových kronik. Jeho součassnost zhodnotily, s upřímností sobě vlastní, samy děti.

Celých dvanáct let se stará o údržbu tábora správce Jaroslav Prchal, který vzpomíná na léta pohodová i nešťastná. Staral se o něj i 13. srpna 2002, kdy postihla údolí Berounky, kde tábor stojí, katastrofální záplava. Velká voda tehdy v Nižboru i Stradonicích vytopila stovky domků v okolí řeky a krutě poničila celý táborový areál. Deset chatek, které voda převrátila na střechu, bylo totálně zničeno. Jejich rozmáčené a pokroucené vnitřky byly plné bahna. V těch ostatních, co zůstaly stát, se muselo vnitřní vybavení vyměnit. se musely nahradit novými.

„Z vybavení kluboven, marodky a sporťárny se nedalo zachránit nic. Táborovou kuchyni v přízemí hlavní budovy zaplavila voda a bahno do výše jednoho metru. Její obnova stála mnoho úsilí, času a peněz, stejně jako obnova sociálního zařízení,“ připomněl Jaroslav Prchal.

Provozovatel tábora, kterým jsou poděbradské slárny, se ale nevzdal. Dokázal tábor urychleně opravit a dovybavit pro pestřejší činnosti dětí. ty mají nyní k dispozici 10 raftových lodí. Letos se na nich děti vypravily z Roztok do Nižbora.

Provoz tábora a jeho přípravu má už dvacet let na starost Jaromír Žatečka. „Základem je výběr správných vedoucích a dalšího personálu. K dětem patří zkušení, spolehliví a obětaví dospěláci. Ti se musejí včas mezi zájemci vybrat a zaškolit. A také zapřáhnout při předprázdninové brigádě v Nižboru,“ říká Jaromír Žatečka.

Děti jsou v táboře spokojené, to se na nich pozná. Ochotně vyprávěly, kam se vypravily na výlet, v kterých zájmových kroužcích je to baví a s kterými vedoucími je největší sranda. Že hrají celotáborovou hru na divoký Západ spojenou s hledáním zlata, obranou před Indiány. Připravují se na přežití v pustině a absolvují spoustu soutěží. Také navštívili nižborský zámek a v berounském akvaparku. Obrázky na nástěnce, mapka okolí se zakreslenými objevy a hlavní vedoucí to potvrzují. Nižborské tábory, které navštěvují děti z Poděbrad, Tepli, Kamenného Šenova, Prahy i Bohumína, tradičně končí karnevalem s tanečky a soutěží masek.

Autor článku Jan Lukeš, editace Romana Šimková