I já velmi ráda vzpomínám na zážitky, které jsem na letních táborech prožila. Ze všeho nejvíce mi v paměti utkvěl zážitek z mého prvního bobříka mlčení.

Na táboře v Rakovicích u Čimelic, kam jsem jezdila nejraději a často, jsme každoročně plnila sérii „bobříků". Jedním z nich byl bobřík mlčení a bobřík odvahy.

Já byla nebojácná už v dětství. Pro strach jsem měla uděláno, takže bobříka odvahy jsem vždy splnila. Splnit bobříka mlčení ale pro mne bylo velkým problémem. Když jsem ho dostala za úkol poprvé, musela jsem ho dělat několikrát. Myslím si, že třikrát, než se mi to konečně podařilo. Přiznávám, že to pro mne byl fakt nadlidský úkon.

Mlčet čtyřiadvacet hodin a odolávat pokušení kamarádů, kteří dělali vše proto, abych něco řekla, bylo velmi těžké pro málomluvné dítě. Natož pro mě, která byla odjakživa extrémně upovídaná holka.

Když jsem začala svůj první pokus o celodenní mlčení, snažila jsem se kamarádům vyhýbat co nejvíce se dalo. Odolávala jsem jejich provokacím a v nejkrizovějších situacích jsem se chodila vypovídat ke stromům či na záchod. To se podle mého dětského rozumu tenkrát nepočítalo.

Vydržela jsem nemluvit téměř celý den a už jsem si myslela, že mám vyhráno. Protože v noci spím a nemluvím. Jenže přišel čas večeře a byly buchtičky se šodó. Ty já miluji ještě dnes! Paní kuchařka mi jich na talíř naložila vrchovatě a když mi je polévala krémem, zeptala se mě jestli ho chci víc a já na ní vyhrkla „ano". V tom za sebou slyším kamarádku, jak povídá: "máš po bobříkovi."

Paní kuchařka se začala smát a řekla: Nojo, jídlo je velký pokušitel! Tak to zkusíš znovu. Další pokus jsem měla za tři dny. Tenkrát se nejezdilo na letní tábory jen na týden, ale na tři týdny. Během prázdnin byly vždy tři turnusy. Takže na splnění bobříků bylo dost času. Druhý pokus jsem porušila hned před ranní rozcvičkou, když jsem nemohla najít cvičku.

Třetí a poslední pokus jsem měla pár dnů před koncem tábora. Pro jistotu jsem s sebou všude nosila pracovničku s tužkou a vše, co jsem chtěla sdělit, jsem psala. Dokonce i na procházce v lese i při sběru borůvek. Díky tomu jsem dokázala celý den mlčet.