Dětská hřiště v Berouně prošla v roce 2005 výraznou změnou. Řada z nich byla uzavřena, a to kvůli přísným hygienickým limitům, které stanovila nová vyhláška. Mezi těmi, jež přežila a prošla rekonstrukcí, bylo i obnovené hřiště v Kollárově ulici na Malém sídlišti, známé jako hřiště „Na Vorlu“. Město se tehdy chlubilo tím, že se mu podařilo uvést hřiště, které bylo ve velmi špatném stavu, do takové podoby, že na něm děti mohly kvalitně trávit svůj volný čas. Nyní je však již delší dobu situace jiná. Podle Lukáše Vinkla, jednoho z řady nadšených sportovců, kteří na hřiště chodili několikrát do týdne, radnice odstranila brány a znemožnila tak chlapcům hrát fotbal.

„Na hřišti byla původně škvára a my jsme byli tenkrát rádi, že se tam dal umělý povrch. Najednou tam začalo chodit mnohem víc dětí a hřiště tak bylo hojně využíváno. Po několika konfliktech s jedním z tamních obyvatel radnice odstranila brány a my jsme se ocitli v situaci, kdy nemůžeme dělat to, co nás baví,“ sdělil osmnáctiletý Lukáš Vinkl.

Ten nelenil a spolu s kamarády navštívili dvakrát městskou radnici, kde však nepochodili. „Přehazovali si nás jako horký brambor. Posílali nás od jednoho člověka k druhému a nikdo nám nedokázal říct důvod, proč byly brány odstraněny a kdo by nám k tomu řekl něco víc,“ rozhorlil se Lukáš.

K němu se přidávají i další kluci, kteří na hřiště „Na Vorlu“ pravidelně chodí a snaží se hrát fotbal i bez branek, což dost dobře nejde. „V létě jsme chodili na hřiště každou volnou chvíli, takže nás to dost mrzí. Rádi bychom tam fotbal hráli dál. Na radnici se nám k tomu ale nikdo nevyjádřil. Prý o tom nic nevědí a nedokáží říct, jak to s hřištěm bude dál,“ uvedl osmnáctiletý Martin Krčma.

Podle vedoucího odboru školství, kultury a vnějších vztahů Městského úřadu v Berouně Karla Abraháma je situace s hřištěm „Na Vorlu“ složitá. „Brány jsme se rozhodli odstranit kvůli lidem, kteří si na městě stěžovali, a to z několika důvodů. Některým vadilo, že děti kopou míče vysoko na bránu a někdy se stalo, že překoply plot a míč skončil u někoho na zahradě. Jiní zase tvrdili, že na hřiště chodí mládež pít a kouřit,“ sdělil Karel Abrahám. Po tom, co se na město několikrát obrátili kluci s požadavkem na navrácení bran, se však nakonec rada města usnesla vrátit na hřiště menší brány. „Ty by měly splnit účel, aby děti nestřílely nahoru a míče nelétaly přes plot. Nevím, jestli se tím situace vyřeší, ale uvidíme,“ dodal Abrahám.

Brány by se měly na hřišti objevit co nejdříve. Otázkou zůstává, jestli jsou opravdu tím nejlepším řešením a zda by více nepomohly sítě umístěné za branami, jak je tomu na řadě fotbalových hřišť.