.„Přijdou zase paní z Berounského deníku, kde nechává Ježíšek ty krásné dárky?" Ptaly se prý děti každý den vychovatelek a maminek. Je to tak, díky vám, naši milí čtenáři, jsme se stali v azylovém domě nedílnou součástí Vánoc. Již potřetí jste mohli splnit sen některému z děvčátek a chlapečků, ale i slečen a mladíků, kteří se svými maminkami nemají vlastní střechu nad hlavou a osud je zavál do berounského azylového domu.

A letos jste opět dokázali, že máte srdce na pravém místě, dokážete pomoci potřebným. A mohu vám s radostí tlumočit vřelé poděkování od maminek, které by svým dětem nemohly jejich vánoční přání splnit. V současné chvíli je v azylovém domě většina dětí hodně malých, takže je pro ně samozřejmé, že dárečky jim nadělil Ježíšek. O to větší dík vám všem patří. Protože co by se asi v těch malých hlavinkách honilo za myšlenky, kdyby jejich kamarádi ze škol a školek dostali tolik dárků a zrovna na ně by Ježíšek zapomněl.

Velké vánoční nadělování už mají děti v azylovém domě za sebou. Na Štědrý den totiž chtějí být děti spolu se svými maminkami, někteří dokonce na Vánoce odjedou na chvíli pryč k příbuzným. Dětem ale rozhodně nevadilo, že si své velké dárky už od Ježíška rozbalily. Naopak. Jak mi totiž řekla pětiletá Nikoletka, už se toho nadělování vůbec nemohla dočkat. A kdyby to mělo být třeba jen o jeden den déle, už by to prý asi nervozitou nevydržela. Jásala pak nad zbrusu novou kuchyňkou, na které bude vařit laskominy kamarádkám a panenkám. A taky dostala lopatku na sníh, s kterou prý vyrazí ven hned, jak v Berouně nějaký napadne.

Tak snad se Nikče splní i tohle vánoční přání.