Jedna z nejznámějších českých památek se stala dějištěm hasičského cvičení. Výcviku předem důkladně domluveného s experty Národního památkového ústavu, aby nemohlo dojít ke škodám, ale ani k jakémukoli ohrožení historického skvostu. K poškození hradu Karla IV., považovaného za jeden ze symbolů národní identity.


Pro 14 jednotek, které se sjely k likvidaci cvičného požáru, to ovšem neznamenalo žádné úlevy: do práce se hasiči pustili, jako kdyby šlo o skutečný požár. Přesně podle oznámení, které přijali operátoři středočeské tísňové linky: na státním hradě hoří. Ve druhém nadzemním podlaží budovy purkrabství! 


Právě fakt, že jde o kulturní památku prvořadé důležitosti, vedl operačního důstojníka k tomu, že podle poplachových plánů postupně vyslal k zásahu 14 profesionálních i dobrovolných jednotek, připomněl Petr Svoboda z centrály středočeských hasičů. Profesionálové se sjeli z Řevnic, Berouna, Kladna, Slaného i pražského Radotína, dobrovolní hasiči vyjeli celkem z devíti zbrojnic v okolí. Poplach navíc ještě zazněl v Černošicích-Mokropsech, odkud se dobrovolní hasiči přesunuli jako záloha na základnu profesionálů v Řevnicích.

Kouřové hlásiče nechybí ani v památkových objektechNa zabezpečení památek z hlediska požární bezpečnosti hasiči úzce spolupracují s Národním památkovým ústavem již od roku 2010. Odborníci na požární prevenci nejprve vyhodnotili rizika v jednotlivých objektech a navrhli konkrétní opatření. Je přitom třeba brát v úvahu, že jde o velmi členité objekty s úzkými chodbami a točitými schodišti, často na hůře přístupných místech s obtížnou dopravou vody pro hašení – a navíc se v nich uchovává velké množství předmětů z hořlavého materiálu. 

Daří se přitom instalovat protipožární zabezpečení tak, aby v historických interiérech nepůsobilo rušivě – nebo snad dokonce došlo k nenahraditelným památkovým škodám. I na hradech postavených před staletími se tak uplatní moderní protipožárního vybavení jako jsou kouřová čidla, protipožární dveře či okna. Ale třeba i sprinklery určené k automatickému skrápění místa požáru nebo suchovod pro dopravu vody v případě nutnosti hasit požár ve vyšších podlažích. K protipožárnímu zabezpečení hradů totiž v současnosti zdaleka nepatří jen šikovně rozmístěné hasicí přístroje, které jsou zároveň „schovány“ tak, aby nerušily návštěvnický dojem.

Důraz je současně kladen jak na preventivní opatření technického rázu, tak i na organizační řešení. Zkušenosti s dřívějšími požáry památkových objektů totiž podle informací Nicole Zaoralové z hasičské centrály hovoří jasně: k nejčastějším příčinám vzniku požárů, po nichž se škody spíše než v milionech počítaly v desítkách či stovkách milionů korun, se řadily nedbalost (32 %), technické závady (14 %), úmyslné zapálení (14 %) a vadné komíny (12 %). Sedmi procenty se pak připojily i děti. 


„Jako první se k místu události dostavil velitel čety z Řevnic, kterého následovala karlštejnská dobrovolná jednotka. Během několik málo minut bylo nataženo nejprve dopravní vedení vody, které pak bylo na nádvoří pomocí rozdělovače přetvořeno na útočné,“ přiblížil Svoboda prvotní činnost. Simulovaný požár se podařilo zlikvidovat během chvilky. „Následovalo přesunutí proudů k hradbám s výstřikem vody,“ poznamenal Svoboda. 


Voda se dostala také až do půdního prostoru Velké věže. Došlo totiž i na testování suchovodu – dopravního potrubí, které lze v případě potřeby napustit vodou z hasičské cisterny a je trvalou součástí požárně bezpečnostního systému hradu. S vodou ovšem hasiči v rámci cvičení pracovali i v sousední obci Mouřina. Z tamější požární nádrže ji čerpali pomocí velkokapacitního čerpadla a tříkilometrového dálkového vedení až pod hrad, kde posloužila k doplňování cisternových automobilových stříkaček.