Během setkání Petr Moucha nejdříve připomněl jednotlivé cenné rostlinné druhy, které v krasu vegetují či vybraná území, jež přitahují turisty, jako jsou například Karlštejnsko, Koněpruské jeskyně se sousedícím lomem Čertovy schody, údolí Berounky pod Tetínem či skalní lokality ve Svatém Janu pod Skalou. Poté krátce zavzpomínal, co předcházelo vyhlášení chráněné oblasti.

V letech před rokem 1972 pracoval na okresním národním výboru na odboru zemědělství. „V té době existovala na Kodě, která už tehdy byla z roku 1952 vyhlášenou rezervací, bažantnice. A ta tam kvůli sázení smrkových porostů pochopitelně vadila, takže se na mě obrátil odbor tehdejšího Střediska státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, jestli by nešla zrušit. Pokusil jsem se o to, a k velké nelibosti tehdejšího Lesního závodu Nižbor se to podařilo,“ vypráví s úsměvem ochranář.

To ho na začátku 60. let dostalo do popředí, když se hledal člověk, který by se ujal příprav na vyhlášení CHKO Český kras. Veškeré shromažďování podkladů a jejich příprava včetně vytýčení území poté trvaly dlouhých deset let. „Sháněli jsme různé územně plánovací dokumenty a dobrozdání od jednotlivých zainteresovaných předních přírodovědců z vybraných oborů, jako je botanika, geologie, ornitologie či entomologie; další se týkaly historie, architektury. To všechno jsme poté dali dohromady, z čehož nakonec vzešlo vyhodnocení vymezení hranic,“ přiblížil Moucha, který zároveň zmínil, že tehdejší vymezení bylo oproti dnešním poměrům velkorysé.

Správcem oblasti je regionální pracoviště pro střední Čechy Agentury ochrany přírody a krajiny ČR (AOPK), v jehož čele stojí František Pojer, který během setkání vystoupil dvakrát – jednou jako šéf AOPK, kdy představil jednotlivé činnosti agentury a připomněl, že „chránit znamená především pečovat“. Podruhé se ujal přednášky o dalších vybraných a cenných lokalitách oblasti a jejich jedinečnosti. Ve své řeči také připomněl výstavu věnovanou Českému krasu, která je k vidění v berounském muzeu, a odbornou konferenci, jež se uskuteční na konci listopadu.

Ochránce přírody a bývalý pedagog Emil Šnajdauf se zase chopil přednášky, v níž představil neživou přírodu Českého krasu. Ještě než se pustil do povídání, vzdal hold práci ochranářům, kterou odvedli hlavně za minulého režimu.

„Pamatuji si, když jsem ještě jako student na gymnáziu pracoval na jedné studentské práci. Tehdy jsem přišel pro určité informace do budovy dnešního pracovního úřadu, kde jsem nesměle zaťukal a otevřel dveře, a tam byli dva chlapy jako hory v zelných košilích – lesní inženýři – jeden z nich byl právě pan Moucha a druhý Petr Štěpánek. Tito pánové, kteří v oblasti Berounska zahájili a tvrdě prosazovali ochranu přírody, pro mě byli vždycky vzorem. A to i proto, že v těchto letech to byla velmi složitá činnost,“ uvedl Šnajdauf.

Mezi řečníky vystoupila také radní pro oblast životního prostředí a zemědělství úřadu Středočeského kraje Jana Skopalíková, která Českému krasu mimo jiné popřála co možná nejmenší množství odpadků. Ve své řeči zmínila i nyní znovu živý nápad Středočeského kraje a ministerstva životního prostředí o zřízení Národního parku Křivoklátsko.