Castingy populární televizní soutěže Česko Slovenská Superstar v neděli zamíří do finále. Pak už na vyvolené čeká divadlo a daleko tvrdší boj s porotou o postup. Také Berouňané zde budou mít své želízko v ohni. Z pražského castingu totiž postoupil sedmnáctiletý Mihal Merhaut z Berouna. Ještě před tím, než mu budeme moci držet palce v dalším kole pěvecké soutěže, jsme jej požádali o rozhovor.

Jaké jsou první ohlasy okolí na vaši účast v soutěži Česko Slovenská Superstar?

Když jsem se díval na své vystoupení v televizi, přišlo mi asi třicet sms od přátel, ale i od lidí, které jsem vůbec neznal. Nejhorší bylo asi dojít si další den ve škole do bufetu. Nevyhnul jsem se rozhovorům se spolužáky.

Jak probíhalo čekání v Praze, kdy jste přišel na řadu a jaká panovala při castingu atmosféra mezi ostatními soutěžícími?

Úplně první casting byl jeden velký chaos. Stál jsem v obřím davu. V takovém množství lidí se i špatně dýchá a navíc jsme takhle stáli asi pět hodin. Nejen že produkce soutěže nedodržela čas, kdy měl casting začít, ale ještě jsme museli na pokyny moderátorů skákat, tleskat a vykřikovat různá hesla (superstar). Jinak úplně odlišně to vypadalo v tančícím domě na druhém kole castingu. Bylo nás tam ten den asi 60 soutěžících a doprovod. Byli jsme v jedné místnosti a společně jsme si všichni zazpívali a doprovázeli se na kytaru.

Měl jste trému?

Nemyslím si, že to byla tréma. Alespoň mám takový pocit, protože když člověk vstupuje do takové soutěže a miluje hudbu, měl by se na chvíle s porotou těšit.

Jak na vás porota zapůsobila? Někteří diváci její přístup dost kritizovali, především po zhlédnutí první části castingů.

Podle mě by se k divákovi neměla dostat za žádnou cenu vulgarita. Bohužel při prvním odvysílání soutěže to tak nebylo. Prostě by si porota neměla nic takového, jako urážet lidi, dovolit. Nejlepším porotcem je ale pro mě Pavol Habera. Vyjadřuje se přesně a člověku i poradí. Hlavně u něj vždy soutěžící ví, na čem je.

Ať už vaše účast v Superstar dopadne jakkoli, hodláte se i nadále věnovat zpěvu?

Rozhodně ano. Hudba je pro mě relaxací. Nikdy nepřestanu hrát a zpívat.

Který žánr je vám nejblíže a jak dlouho se zpěvu vlastně věnujete?

Nemám vyhraněný styl. Poslouchám a hraji vše, co má melodii nebo to, co mě dokáže zvednout ze židle. A může to být písnička nebo jen skladba, to je jedno. Když jsem byl ve třetí třídě, jezdil jsem na základní školu již brzy ráno s mojí babičkou, která zde učí. Pravidelně jsem sedával ve třídě u piána a snažil se naučit různé melodie, které jsem zaslechl v rádiu nebo ve filmu. Později mi můj děda koupil kytaru a já jsem začal chodit každý pátek na hodinu do lidové školy. Nikdy jsem se však nenaučil noty. Všechno jsem hrál, jak jsem slyšel. Později mě můj učitel na kytaru vzal do kapely a já měl možnost poznat, jaké to je vystupovat před početnějším publikem, než je rodina a přátelé. V současnosti hledám kapelu, která by měla zájem o nového zpěváka a její členové by chtěli vystupovat na zábavách a koncertech.

Co byste vzkázal těm, kteří by se chtěli do podobné soutěže přihlásit?

Pokud máte pevné nervy a trpělivost, jděte do toho. Jinak ale určitě existují i jiné cesty jak se dostat na cestu slávy!

Děkuji za rozhovor.