Šestatřicetiletá Petra Kellerová měla spokojený život, dokud jí před deseti lety nezemřela maminka. Právě tato smutná událost zřejmě odstartovala zhoršení jejího zdravotního stavu. O tři měsíce později jí lékaři diagnostikovali roztroušenou sklerózu. „Je možné, že to s tím mohlo souviset,“ říká. Od té doby už nebylo nic jako dřív.

„Tehdy jsme plánovali odletět k moři na Mauricius, ale začala mě brnět levá polovina těla. Noha, ruka i obličej. Bála jsem se letadla, protože jsme měli letět přes osm hodin. Šla jsem tedy raději k lékařce, která mě poslala na vyšetření. Než jsme odletěli, už jsem věděla, že jde o roztroušenou sklerózu,“ vzpomíná.

Po návratu z dovolené ji čekala další vyšetření. Od té doby se léčí v pražské nemocnici v Motole. „Základní léčba nezabírala. Měla jsem další ataky, tedy brnění nebo necitlivost některé části těla, i přesto jsem fungovala na sto procent. Vždycky mě po atace přeléčili a bylo to v pořádku - až do roku 2019, kdy jsem kvůli covidu nemohla na rehabilitace. Pořád jsem ještě fungovala, ale už ne na sto procent,“ vypráví Petra Kellerová.

Lékaři vyzkoušeli veškerou léčbu, která je k dispozici. Ta poslední ale Petru Kellerovu zničila, protože jí způsobila další autoimunitní nemoc. „Mé tělo začalo likvidovat krevní destičky, takže jsem při malém škrábnutí nemohla zastavit krvácení. Momentálně se neléčím s roztroušenou sklerózou, ale s krví, aby tělo fungovalo,“ dodává statečná žena, která je od léta roku 2021 upoutána na invalidní vozík a pohybuje pouze hlavou.

Rehabilitace se třemi fyzioterapeuty

Neobejde se bez pomoci manžela, který sice pracuje z domova, ale dvakrát týdně musí do práce. Tehdy přijíždí o Petru pečovat tatínek. „Musím všechno plánovat dopředu. Potřebuji nakrmit, vyčistit zuby, poškrábat…“ svěřuje se.

Kvůli jejímu onemocnění museli kompletně upravit dům, venku na schodech vybudovat rampu, místnosti zařídit jinak. Například v obývacím pokoji je teď ložnice, pracovna, obývací pokoj i hrací koutek. Rekonstrukcí právě prochází koupelna.

Petra Kellerová doufá, že vědci vyvinou nějaký lék na roztroušenou sklerózu, který všechno změní. „Momentálně se soustředím na to, aby se můj zdravotní stav nezhoršoval. Velice mi pomáhají rehabilitace, které jsou ale finančně náročné. Fungují, ale musí se na nich pracovat dlouhodobě,“ vysvětluje.

Aby jí rehabilitace mohla platit zdravotní pojišťovna, musela by na ně jezdit do nemocnice. „Když jsem ještě fungovala, tak jsem tam chodila. Jenže rehabilitace trvá dvacet minut, než mě manžel dostane do auta, dopravíme se do nemocnice a položí mě na lehátko, tak mé tělo celé ztuhne. Chvíli trvá, než se zase uvolní a mohu začít cvičit. Proto je pro mě lepší cvičit doma. Navíc manžel potřebuje využít čas jinak, než aby se mnou jezdil po nemocnicích. Musíme stíhat manželovu práci, péči o domácnost a o čtyřletou dceru, takže fyzioterapeuti dojíždějí za mnou. Mám tři, jeden se zaměřuje na nohy, druhý na ruce a třetí se mnou cvičí Vojtovu metodu a střed těla. Je to celkem až osm hodin týdně,“ říká.

Přestože není soběstačná, vede taneční školu pro 340 dětí. „Tanec byl mým koníčkem odmalička. A stal se i mou prací a životním pohonem,“ usmívá se Petra. Vyzkoušela showdance, latinsko-americké tance, byla mažoretkou. Původně chtěla jít studovat konzervatoř, to jí však rodiče nedovolili. Vystudovala tedy obchodní akademii.

Pětadvacet kurzů na deseti místech

Už od patnácti let ale vedla taneční kurzy v Domečku Hořovice. „Bavilo mě to a naplňovalo, a tak jsem se později rozhodla, že si při práci fakturantky a pomocné účetní sama otevřu několik kurzů ve stylu show dance. Každý rok jsem s dětmi nacvičila nějaký příběh,“ vzpomíná.

V roce 2017 založila taneční spolek Tumbao, kde je předsedkyní. Nyní zaměstnává osm lektorek. Sama jezdí na tréninky dvakrát týdně, v úterý a ve středu. V Rudné u Prahy učí děti z prvních a druhých tříd a do Tmaně jezdí na dvě hodiny trénovat juniorky. Vozí ji manžel. „Sice tančíme na amatérské úrovni, ale už máme za sebou několik úspěchů. Nechci, aby děti dřely na mistrovství, ale tančily s chutí.“

Pro své skupiny nejen vymýšlí choreografie, řeší muziku, kostýmy a rekvizity, ale stará se o celé vedení spolku, administraci, účetnictví, komunikaci s rodiči a spokojenost trenérek.

„Spolupracuji s trenérkou Andy, která ke mně pravidelně jezdí a vede se mnou mé tréninky. Řeknu jí svou představu, ona ji zatancuje a následně pohyby učí děti. Na tréninku pak vidím chyby a snažím se je s dětmi doladit k dokonalosti. Každý rok máme jiné téma a kostýmy. Abychom nezatěžovali finančně rodiče, snažíme se pořízené kostýmy dozdobit a upravit podle potřeby samy. Na to mám šikovnou kolegyni Kiki,“ popisuje.

Taneční kurzy vede v 10 městech a vesnicích. V letošním roce má 25 různých kurzů. Nábory jsou od poloviny srpna a v polovině září začíná taneční sezona, která končí v červnu.

„Letos ukončíme taneční sezonu poprvé velkým vystoupením v Divadle Na Fidlovačce, což bude v neděli 23. června. Všechny bych moc ráda pozvala,“ loučí se Petra Kellerová.