Doma ve vitríně má Dušan několik medailí a ve skříni přes stovku pohárů.

Bylo to vaše přání od dětství, stát se hasičem? 
Stát se hasičem mě napadlo až v průběhu základní vojenské služby, kde jsem byl řadový řidič. Nejprve jsem sloužil v Jihlavě a po tom ve Slaném. Přestože existují hasičské školy, stačilo mi k přijetí středoškolské vzdělání s maturitou. Vystudoval jsem ekonomickou školu v Berouně.

Jako hasič se účastníte mnoha soutěží nejen u nás, ale i ve světě. Kolika už jste se zúčastnil? 
Na soutěže jsem začal jezdit od roku 2007, takže počítám, že od té doby jsem se mohl účastnit tak dvě stě padesáti soutěží, možná tří set. Na republikové úrovni je možné se účastnit téměř každé soutěže libovolně. Nicméně na mezinárodní soutěže byla potřeba nominace trenéra české reprezentace, takže jsem musel nejdřív získat dobré výsledky jak na krajské úrovni, tak posléze na republikové a stát se členem republikového výběru.

close Dušan Plodr se účastnil desítek soutěží pro hasiče. info Zdroj: se svolením HZS Středočeského kraje zoom_in Dušan Plodr se účastnil desítek soutěží pro hasiče.

Jakého úspěchu si vážíte nejvíce? 
Za největší úspěch považuji v roce 2012 výběh do osmdesátého třetího patra tehdy nejvyšší budovy na jižní polokouli, v Sydney, v plné hasičské výzbroji včetně dýchacího přístroje, kde jsem skončil třetí. Na závod se v podstatě v Evropě nebo minimálně v České republice nešlo úplně ideálně připravit, protože tak vysokou budovu jsme zde neměli. Konečný výsledek považuji za největší úspěch, byť potom jsem skončil na olympijských hrách hasičů a policistů v Belfastu v podobné disciplíně na druhém místě. Ale tam se běželo jenom do dvacátého devátého patra, protože vyšší budovy v Severním Irsku nejsou. Nicméně dodneška australského závodu tak trochu lituji, protože dost možná jsem ho mohl i vyhrát, ale vlivem špatného překladu, kdy mi bylo řečeno, že se běží 83 pater, tak jsem očekával 83 číslovek a konečné číslo bylo padesát šest, protože se tam nečíslovaly patra, ale únikové dveře. Zbytečně jsem si šetřil síly a mohl před cílem zrychlit. Dost možná bych dosáhl vítězného času. Ale neměl jsem s sebou žádný realizační tým, který by se o mě postaral. A tady se chyby neodpouští, ani v překladu.

Chcete říct, že zahraniční hasiči si s sebou vozí realizační tým? 
Hasiči ze Singapuru, Jihoafrické republiky nebo Japonska s sebou realizační týmy skutečně měli, na rozdíl od nás. O to víc nás úspěch těšil. Ale musím vyzdvihnout český systém národního výběru těch nejlepších a nejperspektivnější sportovců, ze kterých se potom vytvořil národní tým, což ve světě neprobíhalo. Například Brazilci měli několik vynikajících individualit, ale často jsme je v týmových soutěžích na olympiádách poráželi, protože soutěžili za Sao Paolo nebo Rio de Janeiro. My jsme byli jednotný národ, kdy nám nevadilo, že někdo je z Ostravy, z Budějovic, nebo z Prahy. Byli jsme připraveni dát dohromady to nejlepší, co republika měla a čím disponovala. Na rozdíl třeba právě od Brazílie.

Co bylo prvním impulsem, že jste začal závodit? 
Impuls byla v podstatě pouze snaha si soutěž vyzkoušet. Tím, že už na první soutěži v Mostě přišel poměrně solidní výsledek, kdy jsem skončil sedmý z padesáti účastníků, mě motivoval, abych se účastnil dalších soutěží. Začal jsem trénovat v úplně jiné intenzitě a v podstatě se několik let dostával do potřebné kondice, ať už silové, nebo vytrvalostní.

close Dušan Plodr se účastnil desítek soutěží pro hasiče. info Zdroj: se svolením HZS Středočeského kraje zoom_in Dušan Plodr v roce 2018 v Jižní Koreji.

Jak často trénujete? 
Vzhledem k věku, kdy mi bude 43 let, tak moje tréninková intenzita poklesla. Už nemám žádné vrcholové ambice na mezinárodní scéně, protože česká reprezentace, kterou tvoří deset nejlepších hasičů, už mi výkonnostně unikla. Už trénuju víceméně pro radost tak, abych se nějakým způsobem udržoval v kondici a na soutěžích nebyl úplně poslední. V létě tak třikrát do týdne sednu na kolo a najedu sto kilometrů nebo si jdu zaběhat deseti kilometrový výběh do kopce za hodinu. Před deseti lety, kdy jsem trénoval na mezinárodní soutěže, tak jsem třeba vybíhal kopec s batohem kamení, které simulovalo dýchací přístroj. Před každou olympiádou jsem měl naběháno zhruba 200 tisíc schodů. Tento tréninkový objem už jsem snížil na pětinu. Už není trénink tak pravidelný a ani nadoraz.

Kde nejraději trénujete? 
V Berouně a bezprostředním okolí. Běhám z hasičské stanice do kopce k vysílači nad kapličkou. Ideálně se zátěží na zádech. Dýchací přístroj váží deset kilo, hasičské boty mají čtyři kila plus kalhoty a kabát. Takže není problém na sebe dát dvacet kilo a absolvovat výběh s kompletní výzbrojí.

Jaké soutěže jste se účastnil naposledy? 
Minulý týden jsem byl na krajské soutěži v TFA HZS Středočeského kraje, kde jsem skončil třetí. Ale už to, že skončím třetí na krajské soutěži, je jasná ukázka toho, že už moje výkonnost není vrcholová.

Kolik máte doma medailí nebo pohárů? 
Účastnil jsem se šesti hasičských olympiád, z kterých mám osm medailí a z republikových soutěží mohu mít okolo stovky pohárů. Všechny mám ve skříních, aby na ně nesedal prach. Medaile z olympijských her ale mám doma ve vitríně.

Kdo vám platil náklady? 
Polovinu nákladů mi zaplatila organizace a druhou část mi pokrylo město Králův Dvůr, kde jsem členem dobrovolných hasičů, a Krajský úřad Středočeského kraje, který mi poskytoval dotaci na zahraniční služební cesty v souvislosti s prezentací kraje a republiky na olympijských hrách.

V které zemi se vám líbilo nejvíce? 
Nejvíce mi učarovala Austrálie svojí volností. Byl jsem v Sydney, kde žije pět milionů obyvatel, a přesto tam panovala vesnická atmosféra. Město bylo rozprostřené do prostoru. Nebyly tam žádné zácpy, ani davy lidí. Navíc velice příjemné klima.

A kde naopak klima bylo proti vám? 
V Jižní Koreji na olympiádě. Tam jsem zažil naprostou prádelnu a vlhkost vzduchu úplně diametrálně odlišnou, teploty přes třicet stupňů, takže tam mi bylo ouvej. Ale výsledek to neovlivnilo, protože horko tam bylo každému závodníkovi.

Stalo se někdy, že se vám udělalo špatně? 
Mockrát se mi udělalo špatně, ale vždycky se sebezapřením jsem závod dokončil. To, že bych nedokončil závod a opravdu lehnul, tak to se mi stalo jen jednou.

Vzpomenete si na nějaký zásah na Berounsku, kdy jste fyzičku ze soutěží zúročil? 
U každého dlouhodobějšího zásahu se hodí lepší kondice než horší. Jistě jsem ji zúročil při několikadenním zásahu při loňském požáru výrobní haly v Žebráku nebo před několika lety, když hořel les u Chodouně.

Máte děti, které by se třeba vydaly ve vašich šlépějích? 
Mám patnáctiletou dceru, která se v mých šlépějích určitě nevydá, protože nedisponuje žádnou vysokou tréninkovou morálkou. Maximem její pohybové aktivity je jízda na kole a vycházka po lese. Nemám pocit, že by měla vůbec chuť se zbytečně dřít. Tak nějak v trendu dnešní doby a dnešní mládeže.

close Dušan Plodr se účastnil desítek soutěží pro hasiče. info Zdroj: se svolením HZS Středočeského kraje zoom_in Dušan Plodr se narodil 31. srpna 1981 v Kladně. Vyrůstal v Chýňavě, kde hrál jako dítě fotbal. Hasičem se stal 15. února 2003. Olympijských her pro hasiče a policisty se poprvé účastnil v roce 2010 v jihokorejském Soulu. V roce 2011 byl v New Yorku, v roce 2012 v Sydney, v roce 2013 v Belfastu v Severním Irsku, v roce 2018 opět v Jižní Koreji, tentokrát v Chung ču, a v roce 2020 v Rotterdamu. Dušana baví sport, příroda, geografie, jaderná fyzika, ekonomika a cestování.