Tři vrstvy latexových rukavic zajistí, že sestra ze sebe ochranný oděv sundá bezpečně. Horší to už je s citem v prstech, který je tak důležitý například při zavádění kanyly. „Je to těžší, ale dá se na to zvyknout, zvlášť když to děláte už nějakou dobu,“ říká tlumeným hlasem zpoza masky, když ošetřuje muže na covidovém pokoji, kterému může být něco k šedesáti letům. V pokoji je zvláštní klid, který trhá pouze bublání, jak přívod kyslíku proudí skrze hadičky a zvlhčovací část do pacientova nosu.

Třetí vlna, která udeřila loni na podzim, byla podle sestry jednoznačně nejhorší. „Pacienti nám tu umírali, především pak senioři. Není to příjemná zkušenost.“

Online reportáž

Rok se s rokem sešel a onemocnění covid-19, jevící se zatím jako sezónní infekce, přivedl do nemocnice nové pacienty. „Teď jsme ve čtvrté vlně a v tomto případě je naše oddělení uzavřené jako covidové už potřetí. Když to teď vše začínalo nanovo, tak mi plno sestřiček říkalo, že už to nechtějí dělat. Nikdo už to nechce dělat,“ postěžovala si Pavlína Radostová. „Letos se to tedy liší, že máme očkování a jsme do jisté míry promořeni. Za sebe jednoznačně mohu říct, že očkování určitý pozitivní vliv má,“ dodává.

Pečlivá příprava

Než se personál vydá na covidový pokoj, musí vše pečlivě připravit. „Ráno začínáme tak, že se obléknu do ochranného obleku, projdu si pokoje a poznamenám si, co musíme udělat. Poté si oděv svléknu a na takzvané čisté místnosti si připravíme vše, co potřebujeme – léky, časované léky, další pomůcky a nástroje, snídaně a třeba i čisté prádlo. Vše se dá na vůz, opět se musíme převléknout do nových ochranných obleků a vyrážíme na pokoje. Další sestra je nám na ‚čisté straně‘ k dispozici, kdybychom přeci jen něco ještě potřebovali, a také proto, že samozřejmě mají pacienti určitá přání,“ zhruba popisuje pracovní směnu vrchní sestra a vysvětluje, že cílem postupu je maximálně vyloučit pohyb mezi covidovým pokojem a zbytkem oddělení.

Ilustrační foto.
Dvě stovky Středočechů s koronavirem zemřely během necelého měsíce

Režim má podle jejích slov také náročnost na počet personálu a práci prodlužuje. „Noční směna musí začít přípravu na předání pacientů o dvě, tři hodiny dříve, aby se vše dobře stihlo předat, připravit se na vizity a celkově na nový den. Předáváme si pacienta od pacienta – jak mu je, jak se jevil v noci a podobně,“ vypráví Pavlína Radostová.

Pozitivní nálada z lidí vyprchala

Co se týče přístupu veřejnosti, počátek epidemie se od současné čtvrté vlny výrazně liší. „V začátcích k nám lidé byli velmi milí a cítili s námi. U nás, musím říct, tedy dosud nebyl nikdo agresivní, ale taková ta pozitivní nálada z lidí vyprchala. Máme například zkušenosti, když příbuzným maminka nezvedala telefon a i přes ujištění, že byla v pořádku, že tam za chvíli půjdeme, trvali na svém: ‚Já vám volám teď a vy se oblíknete a půjdete tam a telefon jí zprovozníte‘,“ popisuje zkušenosti sestra s tím, že je to hodně o lidech. Například personál ze základní školy Komárov nedávno poslal koš s ovocem a přáním od dětí. „To nám udělalo obrovskou radost,“ dodává.

Z Adventního zastavení v kostele Nejsvětější Trojice v Hořovicích.
FOTO: Návštěvníci kostela Nejsvětější Trojce v Hořovicích si vychutnali Advent

Za práci na covidovém oddělení stát vyplatil zdravotníkům velké odměny, až 75 tisíc korun. „Neříkám, že odměny nemám, máme i odměny od zaměstnavatele, ale stejně nechci mít otlačený obličej od masky, co nosím dvě hodiny na puse. Jinými slovy, chci dělat práci, kterou mám ráda, ale už nás unavuje ji dělat ve skafandru. My jsme interní oddělení a rádi bychom se k interně vrátili,“ konstatuje Pavlína Radostová.

Personál nyní s obavami vyhlíží, jak se bude situace vyvíjet po svátcích. „Určitě máme strach, co přijde po Vánocích a Silvestru. Ráda bych tedy vyzvala veřejnost k osobní zodpovědnosti, a pokud to jde, ať se jdou očkovat. Denně zde vidíme, že vakcíny pomáhají chránit jak od těžkého průběhu, tak i rodinu a blízké,“ uzavírá vrchní sestra.