Chov ryb a s ním spojené rybaření jsou v první řadě formou produkce potravin pro lidi – ať už se jedná o velké produkční výlovy nebo když třeba hobby rybář věnuje úlovek rodinným příslušníkům či sousedovi. Aby ale tato činnost byla ekonomicky udržitelná, je především potřeba eliminoval ztráty způsobené pytláky.

Jednotlivé organizace díky ztrátám ryb, které se zpětně nevykazují, přicházejí o nemalé peníze. Systém přerozdělování peněz z prodeje povolenek se každoročně centrálně vyhodnocuje podle místa a počtu úlovků zaznamenaných v evidovaných rybářských lístcích. Tyto údaje posléze určují, jaké sumy do organizací putují.

Vedle tohoto příjmu má každá organizace také povinnost vysadit do svých revírů stanovený počet ryb, což naopak peníze stojí. U hořovických rybářů se podle hospodáře Davida Grunta výsledné výnosy pohybují průměrně kolem 80 procent, kdy se musí počítat s přirozenou ztrátou ryb, jako jsou například úhyn nebo únik s velkou vodou. Realita je ale taková, že jsou výnosy ještě o dalších asi 20 procent nižší právě kvůli pytláckým krádežím. Odhadem to představuje ztrátu až 400 tisíc korun ročně.

„Problémy jsou na dvou úrovních. Jeden se týká našich členů s povolenkami a druhým jsou samotní pytláci. První případ ještě není tak markantní. I když si takoví rybáři odnesou ryb více, než jim dovoluje rybářský řád, v součtu to je zhruba 10 procent všech ztrát. Nutno ale dodat, že stále okrádají sami sebe, protože jako organizace tímto způsobem přicházíme o peníze. Účelové pytláctví je velký problém. V našem případě jde z až 95 procent o nepřizpůsobivé občany a lidi východoevropských národností, kteří sem přijíždějí za prací. Týká se to především našeho Lázeňského rybníku v Hořovicích,“ vysvětluje hospodář.

Stráž selhává

Systém rybářské stráže však selhává, protože ji členové organizace vykonávají jako dobrovolnou činnost zadarmo nebo pouze za symbolický honorář. Kontroly tak probíhají namátkově, na chovných rybnících téměř vůbec - a pytláci mají pré.

„Navíc rybářskou stráž stanovuje městský úřad, a rybářské organizace je tedy nemohou úkolovat. To znamená, že to je jen na členovi organizace, kolikrát vyrazí na kontrolu revíru. V našem případě je aktivní asi polovina z celkového počtu 25 členů a ještě ne tak, jak by to situace vyžadovala – tedy chodit na kontroly ve večerních i nočních hodinách a o víkendech, kdy je to nejvíce potřeba,“ říká Grunt.

Co u vás rozhodne komunální volby? Zapojte se do velké ankety Deníku ZDE.

Největší problém mají podle jeho slov na pstruhovém revíru Litavka, o který pečují od Trhových Dušníků až do Jinec. Vysazují tam pstruha za desítky tisíc korun, a jelikož jde o zhruba 15 kilometrů řeky, je nutná intenzivní kontrola. „Tu nyní nezvládáme a přicházíme vlivem pytláků o spoustu ryb,“ dodává hospodář.

Jako řešení se nabízí zřízení profesionální stráže, která by za kontroly revírů dostala řádně zaplaceno. Ta už funguje na velkých revírech, jako jsou například Orlík, Slapy či Labe. Tamní příslušníci mají k dispozici pomocnou techniku, osobní kamery, čluny nebo noční vidění. „Myslím si, že k tomuto stavu směřujeme i my. Když budeme mít dva až čtyři lidi, kteří budou za dohled adekvátně zaplaceni, v důsledku by nám to mohlo uchránit ryby i za pár set tisíc korun,“ uzavírá David Grunt s tím, že je k tomuto kroku tlačí nárůst zájmu o rybaření, se kterým přibývá i počet pytláků.