Členky sdružení mají vždy pro malé kluky a holky připravený hrací koutek. „Ve středu jsme měli sedmnáct dárců. Nechyběli ani dva prvodárci. Moc nás těší, že se nám pokaždé podaří přivést někoho nového. Navíc se rozšiřuje tým tatínků, ve středu přišli čtyři,“ uvedla předsedkyně Hořovických maminek Lucie Menclová.

Stejně tak, jako Hořovické maminky, i jiná sdružení docházejí do transfúzní stanice kolektivně. Jde například o policisty, hasiče, studenty berounského gymnázia a obchodní akademie.

Velmi vděčná je hořovická transfúzka několika stovkám jubilejních dárců, kteří chodí darovat nejdůležitější a nenahraditelnou tekutinu i několikrát ročně. Jana Šrámková, vrchní sestra hořovické transfuzní stanice uvádí jako příklad hostomickou zubní lékařku Marii Zímovou, která v září přišla už po osmdesáté. „Krev jsem začala darovat o prázdninách roku 1989, tedy v době, kdy jsem pracovala ve zdejší nemocnici a kolektiv se rozhodl jít společně darovat krev,“

říká lékařka, která poukazuje na fakt, že dárcovství krve se často stává rodinnou tradicí. „Můj otec byl dárcem. Takže jsem ho chtěla následovat a už jsem u toho zůstala,“ konstatuje žena, která navíc považuje dárcovství jako důkaz toho, že člověk je skutečně zdráv.

Již delší dobu patří mezi jubilejní dárce hořovické transfúzky také Emilie Kůsová z Berouna, která nyní přišla darovat krev po osmdesáté. Paní Kůsová považuje darování krve za úplnou samozřejmost, jelikož byla dlouholetou spolupracovnicí Českého červeného kříže a jako sociální pracovnice Městského úřadu Beroun řadu let předávala ostatním dárcům krve plakety Dr. Janského.

„V současné době můžeme říci, že máme v registru dárců krve více než jednu třetinu žen. Jsou i dny, kdy přijde darovat krev téměř polovina žen,“ konstatuje s jistou dávkou hrdostí Jana Šrámková.

Většina nemocnic bije na poplach kvůli snížení počtu dárců krve, zejména těch mladých. Znepokojující zprávy se týkají hlavně léta, kdy si nemocnice tvoří zásoby krve. Během této doby se totiž projevuje pokles dárců. To se však netýká Hořovic. „Čas dovolených provoz na transfuzním oddělení nijak neovlivnil. Naopak,“ konstatuje Jana Šrámková.

„Bylo odebráno o více než dvě stě padesát bezplatných dárců krve než v předchozím roce. Oddělení bylo stejně jako každý rok nově vymalováno, uklizeno a zároveň byla zařízena čekárna novým vybavením. Pro zajištění bezpečného převozu krve ke zpracovateli, který se zajišťuje od pondělí do pátku, bylo zakoupené nové vozidlo, které splňuje veškeré předepsané požadavky,“ doplnila Jana Šrámková.

Podle průzkumů darovala někdy v životě krev téměř třetina Češek a Čechů, patnáct procent opakovaně. Většina lidí vnímá dárcovství jako dobrý skutek, až sedmdesáti procentům ale brání v darování strach z bolesti, jehel či zdravotních následků odběru. Ročně je v České republice provedeno přes čtyři sta tisíc odběrů krve, z nichž je devadesát procent bezpříspěvkových.

K pokrytí celkové potřeby krve by podle různých doporučení mělo dávat krev až pět procent populace Česka. Hořovická transfuzní stanice s jedenácti tisíci dárci ročně významně převyšuje průměr obyvatelstva domovského berounského okresu. Jako největší odběrové centrum ve Středočeském kraji dokáže pravidelně zásobovat tou nevzácnější životní tekutinou řadu také pražských nemocnic.