Deštivé předchozí týdny podle Hadzimy přispěly k tomu, že se houbám začíná dařit. „Když je podhoubí dlouhodobě vyschlé, potřebuje nejdříve nějaký čas na zotavení. Houby tak nyní vylézají hlavně v podhorských oblastech, často na podmáčených a stinných místech. Oteplení, které přišlo po chladnějších dnech, představuje více než ideální podmínky,“ vysvětluje Hadzima, podle kterého lze v tomto týdnu prakticky na celém území republiky očekávat houbařský boom především hřibovitých hub.

Sám přitom hřiby příliš nemusí. „Když chodím po krajině a najdu větší množství hřibů, většinou je rozdám kamarádům. Nechávám si jich jen trochu na sušení,“ vypráví houbař, pro kterého jsou hlavním pokladem lesů i luk lupenaté druhy. Na ty vyráží od jara až do podzimu.

Na jaře na smrže, na podzim na ryzce

„Na jaře chodím rád na smrže, po nich začínají růst čirůvky májovky - to jsou výborné houby. Pak mám přes léto víceméně pauzu, abych se mohl vrhnout do podzimu, který je pro mě úžasně pestrým obdobím, pokud jde o druhy, chutě a barvy. Roste například stroček trubkovitý, čirůvka fialová, kosatcová a dvoubarevná, strmělka mlženka, občas nějaké václavky a samozřejmě vynikající ryzec smrkový či borový. To jsou typické, velmi dobré podzimní houby,“ popisuje.

close Banner ženy info Zdroj: Jan Lakomý zoom_in Lupenaté houby jsou podle jeho názoru chutnější než houby hřibovité. „Když povaříte hřibovitou houbu, je podle mě trochu jako slimák. To třeba u ryzce je jedno, jak ho upravíte - ve sladkokyselém nálevu nebo třeba falešné račí polévce - ta houba si pořád drží pevnou konzistenci, je křupavá a chuťově je prostě někde jinde,“ říká Hadzima.

Rád si připravuje i mix patnácti druhů podzimních lupenatých hub, které naloží jako utopence do nálevu s cibulí a kořením, „to je neskutečně dobré, třeba jako příloha k obědu nebo jen na chuť k filmu.“

Mykolog připomíná, že obzvláště u lupenatých druhů platí pravidlo, že pokud si houbař není jistý druhem, houbu by sbírat neměl. „Vzpomínám si, že jsem kdysi kousek od Berouna našel místo, kde rostly asi čtyři plodnice čirůvky fialové a hned kousek vedle byl pavučinec. Problémem je, že pavučinců je více než 2700 druhů, většina z nich nejedlá nebo jedovatá a málokdo se v nich vyzná. Tam by záměna byla možná,“ vysvětluje.

Stejná obezřetnost podle něho ovšem platí i pro hřibovité houby. „Není to dlouho, co jsme ve skupině řešili záměnu hřibu kříště za kováře. V tomto případě by smaženice byla nejedlá, protože by byla hořká. Ale může dojít i k tomu, že si lidé do hrnce nakrájejí jedovatého satana - a to už může být problém,“ varuje mykolog.

Ve skupině je přes osmdesát tisíc houbařů

K houbám se dostal už jako kluk a své vědomosti prohlubuje řadu let. „Co si pamatuji, už od táty mám spousty hub nakoukaných. A protože mě vždycky fascinovaly, hodně jsem o nich načetl. Prakticky každou houbu, co jsem našel, jsem chtěl poznat, jestli je jedlá, nebo ne, proč roste zrovna v této lokalitě… Řadu z nich si třeba jen fotím, hlavně ty z červeného seznamu,“ dodává člen České mykologické společnosti, který moderuje facebookovou skupinu Houby s téměř 86 tisíci členy.