Obec střídala své majitele a její rozvoj byl přerušen husitskými válkami a třicetiletou válkou. Rozvíjet se začala až kolem roku 1656 s nástupem železářství.

Železná ruda a zlato

Okolí Hudlic má velmi bohatou geologickou minulost. Jsou zde ložiska železné rudy, těžívala se zde rumělka a v potocích se rýžovalo zlato. V minulosti tu žilo mnoho horníků těžících železnou rudu, jejímž hlavním zdrojem byla až do 60. let 20. století nedaleká Krušná hora. V okolních lesích se nacházelo mnoho milířů, v nichž uhlíři pálili dřevěné uhlí pro železářské pece.

Podle pověsti se v hlubokých lesích ztratil při lovu český kníže Oldřich, kterého našel uhlíř Matěj a nechal u sebe přenocovat. Na oplátku byl pozván na návštěvu k Oldřichovi i se svou ženou. Pověst byla i námětem kdysi populární divadelní hry loutkáře Matěje Kopeckého Posvícení v Hudlicích. Podle této hry bylo také zpracováno libreto 2. opery Antonína Dvořáka Král a uhlíř.

Od třicetileté války

Hudlice proslavil také spisovatel Josef Jungmann. Ten se narodil v roce 1773 v domě jednoho německého přistěhovalce, který v Hudlicích postavil chalupu. Jméno prvního Jungmanna se objevuje už ve třicetileté válce a sám Josef Jungmann píše později v dopise svému příteli Markovi, že „přišli sem nedobrovolně ze Saska“.

V letech 1822 - 1824 byla v obci postavena zděná budova školy, která nahradila roubenou školu a slouží dodnes. Hudlice patřily v této době k furstenbergskému panství, vrchnost sídlila na hradě Křivoklát.

S bouráním čekali

Z let 1874 až 1876 pochází pseudorománský kostel sv. Tomáše, jehož věž je další zdaleka viditelnou dominantou. Na jeho místě stával kdysi jen skromný dřevěný kostelík. Zajímavostí je, že kostelík byl při stavbě nového kostela obezděn a zbourán, až když byla dokončena stavba nového kostela. V roce 1905 vznikla druhá školní budova.