Hořovická transfuzní stanice se tak řadí mezi špičky v republice a s tímto počtem odebraných dárců se může srovnávat s velkými fakultními transfuzními odděleními. Více nám prozradila vrchní setra hořovické transfuzní stanice Jana Šrámková.

Chodí dárci opakovaně?
Máme v registru přes pět tisíc dárců. Někteří chodí pětkrát, někdo jednou. Je to různé.

Musíte někdy řešit nečekané situace?
Například v minulém týdnu se k nám dostavila paní, která přišla poprvé. Nebyl tu extrémně vysoký počet dárců, ale paní nám oznámila, že má doma malé dítě a že nemůže čekat. Lidé musí počítat s tím, že celý proces dárcovství od vstupu na transfuzní stanici až po darování krve a následný odpočinek po odběru trvá přibližně dvě hodiny.

Počet dárců se stále zvyšuje, jak vše zvládáte?
Bez dobrého personálu a bez dobré organizace práce by to nešlo. Máme zde zavedený systém takzvaného kolečka, kdy se na pěti pozicích sestry střídají.

Jak byste popsala již zmíněné kolečko na oddělení?
Po příchodu si dárce vezme pořadové číslo, pak se hlásí v evidenci. Tam obdrží průvodce. Z něj se dozví, co ho čeká a nemine. Předá občanský průkaz a průkaz zdravotní pojišťovny. Pokud daroval krev již jinde a má průkazku, tak nám ji předloží. Dále vyplní dotazník a čeká na vyvolávací systém, kterým bude vyzván k odběru vzorku krve. Následně odchází na vyšetření k paní doktorce.

Stává se, že by si dárce dostal strach a z oddělení odešel?
Bylo velice málo případů, kdy lidé začali kolabovat již při odběru z prstu. Dárcům se však snažíme vysvětlovat, že jsou zdraví. Že nepotřebují pomoc, ale naopak jdou pomáhat.

Mají dárci nějaká zvláštní přání?
Na popud dárců jsme například změnili oblečení. Nejsme už v bílém, a to z toho důvodu, abychom u dárců minimalizovali syndrom bílého pláště. Po dohodě s vedením nemocnice nosíme žlutá trička. Pro zkvalitnění péče o dárce jednou za dva roky jim předkládáme dotazníky spokojenosti. My se pak snažíme jejich požadavky aplikovat do praxe.

Co dále žádají?
Jednalo se například i o rozšíření pitného režimu. Mají zde tedy několik druhů kávy a čaje. K dispozici mají i nápojový automat. Lidé si přáli i širší sortiment pečiva. I v tom jsme jim vyhověli. Nabízíme jim rohlíky běžné, celozrnné i loupák. Zvýšili jsme také hodnotu stravenek, a to z šedesáti na sedmdesátikorunové. Snažíme se dárcům vytvářet příjemné domácí prostředí.

Dochází k vám i skupiny dárců, o jaké se jedná?
Dobrá spolupráce je s občanským sdružením Hořovické maminky. Chodí darovat krev až čtyřikrát ročně. Na ten den pozveme méně dárců a dáme jim prostor, aby zde všichni mohli mít i své děti. Maminky i tatínkové si je navzájem pohlídají. Byli zde i dobrovolní hasiči z Drahlovic. Pravidelně chodí i profesionální hasiči, policisté a dálniční policisté.

Co děláte s dárcem, kterému se udělá špatně?
Důležitá je prevence, snažíme se odpoutat jeho pozornost, aby nemyslel na to, že se mu špatně udělá. Důležitý je také přísun čerstvého vzduchu. Máme polohovací křesla, když dárce položíme, také předejdeme tomu, aby zkolaboval.

Máte nějaké výjimečné dny?
Například k příležitosti světového Dne dárců krve, který připadá na 14. června, tak každý dárce dostane za nemocnici dárek.

Chodí k vám mladí dárci?
Ano. Například k nám dochází mnoho profesorů, kteří dárcovství propagují. Chodí k nám hodně studentů. Mnoho trasfuzek se potýká s nedostatkem mladých lidí. U nás ale často vidíme, že se k rodičům se přidávají jejich děti. Chodí k nám i rodinné klany, kdy například maminka přijde se svými čtyřmi syny.

Jak dál získáváte dárce?
Například dobrá spolupráce je s médii. Například spolupráce s Berounským deníkem je letitá a dárci ji velmi kladně vnímají a čerpají z ní i informace.