Manželé Romana a Pavel Číhalovi z Chrustenic už vice než deset let pronikají do tajů a kouzla japonských zahrad. Na svém pozemku kolem rodinného domu v Chrustenicích vysadili za tu dobu už desítky vzácných exemplářů. Japonské zahrady jsou nejen jejich velký životním koníčkem, ale i profesí. Jejich zahradnictví i rozsáhlou japonskou zahradu s jezírky, které zaujímají více než tři tisíce čtverečních metrům, denně navštíví spousty zvědavých lidí. Japonský javor ze zahradnictví manželů Číhalovic roste i na zahradě Lucie Bílé v Otvovicích.

Co vás k této profesi přivedlo? Má u Vás v rodině zahradničení nějaké kořeny?

Zahradničení se věnuji už od dětství. Zhruba tak od dvanácti let. Některé keře, které máme vysazené v naší zahradě, mám ještě z doby mých začátků. Protože rostou velmi pomalu, jsou dost vzácné. Moje babička dělala zahradnici kněžně v Kopidlně. Zřejmě jsem to podědil po ní. Měl jsem štěstí, že se manželka nadchla pro stejného koníčka jako já. Profesionálně se zahradnictví věnuji od devadesátého roku. Protože poskytujeme velmi široký rozsah služeb, uplatním zde i svoji původní profesi. Jsem stavař projektant.

V Chrustenicích ale dlouho nebydlíte. Odkud jste se sem přistěhovali?

Z Prahy. Měli jsme tam řadový dům a u něho malou zahradu. Když jsme ji zaplnili celou rostlinami, začali jsme hledat větší pozemek mimo Prahu. Ten jsme nakonec objevili v šestadevadesátém roce tady v Chrustenicích. Nejprve jsme vybudovali zahradu a pak teprve stavěli dům. Na zahradě za tu dobu, co tu bydlíme, už máme opravdu pořádnou sbírku rostlin. Jak vidíme nějaký zajímavý kousek, musíme ho mít na zahradě.

Realizace a údržba japonských zahrad ale vyžaduje spoustu znalostí. Kde je čerpáte?

Musíte mít dendrologii v malíčku. V knihách všechny potřebné informace nenajdete. Opravdu dobré znalosti o rostlinách, jejich výsadbě a pěstování získáte tehdy, když jich zasadíte tak sto tisíc. Jak se říká, musíte si sama všechno osahat. Léta praxe jsou nenahraditelná. Teprve pak vše pochopíte. My už za tu dobu, co se zahradničení věnujeme, zasázeli miliony rostlin. Když realizujeme zahradu, tak na ni v průměru vysadíme patnáct set rostlin.

Nevadilo vám, když se manžel rozhodl podnikat v zahradnictví?

Když se manžel rozhodl ze svého koníčka udělat živnost, byla jsem pro a podpořila jsem ho. Neměla jsem strach, že bychom se neuživili. Já jsem
v té době ještě chodila do práce, takže jsme jistý příjem peněz měli.

Kam jezdíte pro inspiraci?

Do Japonska a do Holandska. Když jsme v Japonsku, tak jezdíme zejména po zahradách. O nich jsme dokonce vydali s manželem i knížku. Před několika roky nás totiž oslovilo jedno nakladatelství a my na jeho přání pod ním vydali malou knihu nazvanou Zahrady v japonském stylu. Asi po dvou letech jsme si řekli, že by bylo dobré o japonských zahradách udělat něco většího. No a před dvěma roky jsme vydali velkou obrazovou publikaci Japonské zahrady. Ta seznamuje čtenáře na desítkách stránek s prostředím 80 nejkrásnějších japonských zahrad. Jsou zde například fotografie ze zahrady v Šikoku a Kjúšu. Manžel vše nafotil a já napsala doprovodný text. Kniha nám dokonce vyšla i v angličtině a prodává se v Americe, Holandsku, Rakousku i Japonsku.

Čeho si nejvíce považujete?

Naší opravdu velkou chloubou je spolupráce s botanickou zahradou v Seindai v Japonsku, kde jsme zakládali vrbovou zahradu.

Děkuji za rozhovor