„Při vzpomínce na dětství  se mi vybaví milovaný Nižbor, bezmezná péče mých rodičů, ale také nižborská obecná škola „dvoutřídka" s osobností pana řídícího Borna,"svěřil se Jiří Rückl. Doma v Nižboru trávil malý Jiří i většinu svých školních prázdnin.

„Vzpomínám si ale i na jedny krásné prázdniny u rodinného známého na Slovensku, které jsem prožil ve stanu u nádherných seneckých jezer u Bratislavy," upozornil bývalý senátor.

Už jako malý kluk obdivoval práci sklářů. Sklářské řemeslo a sklárna mu přirostla k srdci. Takže o tom, čím bude až vyroste, měl jasnou představu. „Chtěl jsem být sklářem. Ve sklárně jsem byl jako doma," připomenul si dětské přání. Na rozdíl od jiných lidí, jemu se to jeho svým způsobem splnilo. Letos je to dvacet let, co se jeho rodina vrátila zpět do Nižboru.

Ranným dětstvím Jiřího Rückla provázely dřevěné hračky. Přiznal se, že si s nimi velmi rád  hrával.
„Když jsem byl úplně malý měl jsem rád dřevěné hračky od nižborského truhláře pana Vosyky. Když jsem povyrostl, tak krásnou tříkolku, kterou mi zhotovil pan Šifner ze Stradonic," vyjmenoval některé z nich Jiří Rückl.
Jako kluk si s kamarády nejraději hrával na vojáky. „Strašně rádi jsme „válčili". Asi to bylo dáno poválečným obdobím. „Války" se odehrávaly většinou v lese, nebo na přilehlých zahradách. A v zimě byla naším královstvím zamrzlá Berounka a potom praskající kry na „malé říčce" a skákání na nich, samozřejmě  k velké radosti našich rodičů," poznamenal s úsměvem Jiří Rückl.

Jeho dětské hry byly od her současných dětí velmi odlišné. „Určitě se liší, je jiná doba. Progresivní technologie vstupují i do dětských her. Mediální svět a zejména televize provází současnou mládež již od útlého dětství. Myslím, že v době mého dětství jsme si zábavu jako děti vytvářeli sami, ale v dnešní době se děti radši nechají bavi," vysvětlil Jiří Rückl.