A jak se říká, první láska uvízne v srdci navěky.

„Bylo mi tehdy čtrnáct a se sestrou jsme o prázdninách odjely na tábor do Hořic. Vůbec se mi tam nechtělo. Nikoho jsem tam neznala a protože jsem zářijová, nevzali mě ani do druhého oddílu. Skončila jsem ve čtvrtém s těmi mladšími holkami. Naprostá degradace. Sestra byla samozřejmě mezi těmi nejstaršími a dávala mi to náležitě skousnout," vzpomíná Klára Matásková.

Nálada a chuť táborničit se jí otočily o tři sta šedesát stupňů už první večer. „Všichni jsme museli do jídelny na seznamovací večer. Nechtělo se mi, ale musela jsem. Navlékla jsem se alespoň do těch nejlepších kousků, co jsem s sebou měla. Chtěla jsem všem ukázat, že patřím do toho nejstaršího oddílu holek a ne k těm prťatům. Uviděla jsem ho hned na chodbě před jídelnou. Plavovlasý a krásně opálený. Byl o hlavu větší než já a když se setkaly naše oči, cítila jsem, jak začínám žhnout. Ten okamžik si přesně vybavím ještě dnes. Cítím živě i to příjemné mrazení po těle. V tu chvíli by mě z tábora už nikdo nedostal," popisuje rozhodný okamžik Klára Matásková.

S jeho krásně modrýma očima se během toho večera setkala ještě několikrát. Poprvé spolu promluvili ale až za několik dnů.

„Bylo to na společném výletě prvního až čtvrtého oddílu. Moc šancí na společné chvíle jsme neměli. On byl v nejstarším oddíle kluků a já mezi mrňaty. Tehdy jsme si povídali asi hodinu. Ani nevím, co mi tenkrát vyprávěl. Nebo si to už nepamatuji, ale večer jsem nemohla spát. Pořád jsem na něho myslela.," vypráví paní Klára.

Po týdnu si dali první pusu a pak už spolu trávili všechny volné chvíle. „Když jsme z tábora odjížděli, bylo mi hrozně. Vyměnili jsme si adresy a napsali asi deset dopisů. Nikdy jsme se už nesetkali," říká smutně Klára Matásková.

Také máte zajímavou vzpomínku na tábor? Podělte se o ní s našimi čtenáři. Stačí, když nám zašlete své táborové vyprávění a vzpomínání na emailovou adresu reporter.berounsky@denik.cz svůj příběh z tábora nebo letní vzpomínání. Uveďte, prosím, heslo Táborový kotlík.