Zařízením nás provedla ředitelka Alena Pecková. „Penzion Klubíčko Vráž oslaví letos deset let provozu. Máme zde 13 lůžek pro pobytové služby, na kterých se střídá něco kolem dvaceti klientů s těžkým mentálním a tělesným postižením. Mnohdy trpí epilepsiemi, jsou sluchově i zrakově postiženi. Někdo u nás přebývá od pondělí do pátku, jiný třeba jenom do středy nebo od středy do pátku a na víkendy zase přijíždí další. Máme i jednoho klienta, který využívá kombinaci našich pobytových a terénních služeb, protože už přišel o rodiče,“ vypráví Pecková. Například na víkendy s ním jezdí asistent z Klubíčka do jeho domku v Hostomicích, aby mohl změnit prostředí. Když jsme ho v jeho pokojíku navštívili, už měl sbaleno a moc se těšil na výlet.

Snažíme se co nejvíce zachovat domácí režim

Domek s pobytovými službami je velice útulný. „Zde dřív býval dvorek, ale v roce 2016 jsme dostali peníze z Adventních koncertů České televize a díky tomu jsme mohli vybudovat multifunkční místnost s podlahovým topením,“ ukazuje Pecková. Není zde příliš nábytku, protože se místnost využívá pro různé volnočasové aktivity a je zde hodně vozíčkářů, tak aby se do ní všichni vešli. „Naše péče je velmi individuální. Snažíme se co nejvíce zachovat domácí režim, aby si mohli klienti žít podle svých představ a potřeb," podotýká Pecková.

close Z návštěvy neziskové organizace Klubíčko ve Vráži. info Zdroj: Deník/Jana Hájíčková zoom_in Z návštěvy neziskové organizace Klubíčko ve Vráži, ředitelka Alena Pecková.

Vcházíme do kuchyňky. „Dřív jsme tady připravovali a vydávali všechna jídla, ale odebíráme jídla z kuchyně našeho Sociálního podniku Klubák ve vedlejším domě. Jak se klienti ráno postupně budí, tak si vybírají jídlo z ledničky, jako kdyby byli doma. Snažíme se, aby bylo jídlo pestré, i pokud klienti něco jíst nemohou nebo nechtějí. Pokud někdo nejí například zeleninu, tak ho do ní nenutíme, naše fungování je prostě co nejvíce přizpůsobené tomu, jak to chodí v rodinách. A v podvečer zde probíhá kroužek vařečka, kdy si připravují za pomoci asistentů každý den večeři,“ popisuje ředitelka.

Z kuchyně vcházíme do pokojů, které jsou po třech lůžkách. Je zrovna po obědě a kdo z klientů chce, tráví polední klid na svém lůžku. Dívají se na pohádky nebo poslouchají písničky. V bezbariérovém přízemí je 6 lůžek a mají zde unikátní stropní zvedací systém pro bezpečný přesun klientů z lůžek na vozík, na WC nebo do vany. V poslední místnosti v přízemí si jedna z klientek užívá masáž. Příjemně zde voní kafr. Je zde i vana pro perličkovou koupel. A už stoupáme po velmi úzkém schodišti do prvního patra. „Schodiště se zdá být úzké, ale pro klienty je skvělé, protože se mohou držet zábradlí z obou stran. Vloni jsme zde instalovali výtah, takže máme jistotu, že pokud se klientům zhorší chůze, tak se nahoru dostanou,“ poukázala Pecková. Budovou opouštíme venkovním prostorným evakuačním schodištěm.

Na návštěvě Klubíčka ve Vráži. | Video: Jana Hájíčková

A už míříme do druhého objektu a naše kroky vedou do tvořivé dílny. „V současné době tady máme třiadvacet zaměstnanců se zdravotním postižením. Žijí ve svých rodinách a sem dojíždějí. V dílnách se klienti střídají během týdne na různé činnosti. Někteří umí uplést krásné košíky z volebních lístků, jiní jim je motají do ruliček a koupou v hypermanganu,“ vypráví Pecková. Vypadají jako z proutí. Někteří klienti se naučili šít rovný steh, a tak šijí jednorázové žínky. Jiní tvoří sádrové odlitky, které zdobí. „Je to manufaktura. Kolegyně dokáže každému klientovi vymyslet takovou práci, aby při ní byl úspěšný. Dneska jedna dáma například ráno žehlila mašličky. Klient na vozíku nemá dobrou motoriku, a tak jí je přidržoval,“ usmívá se ředitelka. Výrobky pak Klubíčko prodává.

A vcházíme do kuchyně, kterou provozuje Sociální podnik Klubák. Zde se vaří objednané obědy pro klienty, pracovníky a veřejnost a pečou sladkosti pro bistro. „V současné době tady máme třiadvacet zaměstnanců, tj. 6,9 přepočtěných úvazků, z toho 13 osob se zdravotním postižením, tj. 5,9 přepočtěných úvazků. Žijí ve svých rodinách a sem dojíždějí. Chodí nám sem studenti na praxi a jedna studentka už s námi zůstala,“ dodává Pecková. V Levandulovém bistru jsme ochutnali kávu a mrkvový dort. Stál 65 korun. Byl vynikající, plný vlašských ořechů. Obsloužil nás velmi ochotný personál. „Pekárna a Bistro byla jasná volba. Klientům totiž sladké chutná a jsou jim příjemné vůně pečených dobrot. Také je baví zdobit,“ vysvětluje Pecková. Na výběr zde bylo mnoho zákusků – laskonky, větrníky, věnečky, míša řezy, makronky, rolády, kremrole a mnoho dalšího. Ceny se pohybovaly od 25 do 69 korun. Rovněž zde nabízejí slaný karamel, vaječný koňak nebo ovocné šťávy. „A přijímáme i objednávky na dorty,“ loučí se Pecková.