Práci má tedy vlastně také u vody – nebo přesněji s vodou. Jeho úkolem je zajistit, aby z provozu odcházela voda, která je zcela nezávadná.

Začátky s bambusem v ruce

Jako rybář se specializuje na lov obřích dravců, a to nejen v českých vodách, ale i ve Francii. „Tam dokonce pravidelně zajíždí coby tester jednoho výrobce rybářského náčiní určeného právě pro odchyt velkých sumců,“ prozradil Schnepp. Sám Branda však nedá dopustit ani bambusový prut, který vzal poprvé do ruky v pěti letech – a právě tehdy ho chytla celoživotní vášeň pro rybařinu. Ano; už v době, kdy jako předškolák chodil s dědečkem k Berounce.

„Když jsem pak v sedmi letech vstoupil do rybářského kroužku, abych získal své první oficiální papíry, byl už jsem vlastně hotový rybář – a prakticky jsem se nemusel nic učit,“ vzpomíná. S tím, že prvních deset let se specializoval na kapry; už tehdy ho však lákali rybí obří. Nehledal kapříky: políčeno měl hlavně na kapry vážící nad deset kilogramů. Nebo i dvacet. Pak to ale přišlo: ulovil svého prvního sumce. A definitivně byl chycen i on sám.

„Sumec je ryba, s níž musíte opravdu bojovat. Nechce se jen tak lehce vzdát, takže jde třeba i o několikaminutový zápas,“ vysvětluje Branda, co ho na tomhle zápolení s mohutnými rybami láká. Z vody je však tahá jen za tím účelem, aby je změřil, zvážil a pořídil si důkaz v podobě fotografií. Pak je vrací zpět. A podle vlastních slov je pouští s respektem: mnohé z jeho úlovků jsou totiž starší než on sám. „S úctou jim tudíž navracím svobodu. A samozřejmě – opravdový rybář ví, že maso takovýchto kolosů, to se týká i velkých kaprů, je prakticky nepoživatelné. Jen sváteční rybáři takovéto ryby zabijí, nechají si vypreparovat hlavu a maso dají do mrazáku,“ upozornil Branda, jak vnímá rozdíl mezi rybáři „obyčejnými“ a těmi s velkým R.

Dva a čtvrt metru rybího těla

Ročně prý chytí (a pouští zpět do vody) nejméně sto sumců. Pochlubit se může úlovkem z Labe: sumcem o délce 227 cm, který měl 80 kg. A ještě impozantnější byl francouzský sumec: 235 cm a 90 kg. U vody však rozhodně není denně. Vedle delší cesty po Francii v rámci dovolené se na ryby dostane maximálně dvakrát do týdne. „Mám roční dceru Leontýnku, takže hlavní čas po práci věnuji rodině. Delší časovou výjimku tvoří jen týden, během něhož je zahájen povolený lov dravců. Letos 16. června připadlo na úterý, takže u vody pobudu až do pátku,“ svěřil se Branda. Kromě rybaření se intenzivně zabývá i sportem – jako hráč amerického fotbalu; je obráncem na defenzivní lajně.

Vlastní odchov pro karasy

S rybami je v kontaktu i přímo v práci. V retenčních nádržích chemické úpravny vod elektrárny žije několik desítek kaprů, cejnů a karasů. Slouží jako přírodní indikátor nezávadnosti vody předtím, než je po použití vypouštěna, což v podobných provozech není zrovna běžné. Ani v Elektrárně Ledvice původně nešlo o záměr, ale o dílo přírody. První oplodněné jikry tam zřejmě už kdysi dávno přinesli vodní ptáci odpočívající na hladině. Časem se ale ryby přemnožily, což kvalitě vody neprospívalo, a tak elektrárna, kde tehdy Branda ještě nepracoval, před patnácti lety pozvala rybáře k jejich odlovu.

„Nějaký potěr tam ovšem zůstal. Když jsem před šesti lety do chemičárny nastoupil, pochopitelně mne jako rybáře zajímalo, co ve vodě je. Když jsme jednou nádrže čistili, vylovili jsme s kolegy malé kapry, cejny a karase,“ připomněl rybář ve své pracovní roli. S tím že věk ryb tehdy odhadl na osm let, čemuž však neodpovídala jejich velikost. Projevil se nedostatek potravy, kdy se ryby živily pouze vodními rostlinami. „Začal jsem je tedy přikrmovat a postupně se vše srovnalo. Několik velkých kaprů jsem pak vypustil dílem do Labe a dílem do kamarádova rybníka. Chtěl jsem tak zjistit, zda se dokáží adaptovat v jiném prostředí. Jsou v něm dosud a daří se jim dobře,“ poznamenal Branda.

Má nicméně další plány. Kapry a cejny, aby se nepřemnožili, postupně z nádrží loví a vypouští je do vod v okolí; hlavně do Labe. Karasy však rád nemá. Jde totiž o nepůvodní druh, invazní karase stříbřité, kteří téměř vytlačili dnes už poměrně vzácného karase obecného – a prý se nehodí k ničemu jinému než jako nástraha na sumce. Sám však chce přispět ke změně: do nádrží plánuje vysadit dva již prakticky ohrožené druhy – právě karase obecného a lína obecného – a až tyto ryby povyrostou, bude je vypouštět do vod v okolí. Zaměstnavatel nemá námitky; záměru naopak fandí.