/Promlouvaje k posluchači z 21. století, kdy nenechal stranou aktuální problémy současnosti, připomněl i to, jak světici přibližují legendy. Žena, kterou historici i církev znají nejenom jako manželku knížete Bořivoje, jenž sebe i ji nechal pokřtít, ale také jako babičku a vychovatelku dospívajícího Václava, z něhož se posléze stal kníže a coby světec je uctíván jako klíčový český patron, nečinila rozmáchlá gesta.

„Nic nebylo u ní ‚mega‘,“ použil Malý výraz, který z úst duchovních obyčejně neslýcháme. Zdůraznil, že Ludmila vycházela z každodennosti. „A z toho všedního se rodilo to veliké,“ nabídl konstatování vybízející k zamyšlení, jak každý může pohlédnout i sám na sebe.

Mimo jiné Malý upozornil, že velkého člověka mohou dělat i zdánlivě malá slova a malé činy, pokud jimi prospěje ostatním. „Je důležité toho druhého potkat, usmát se, chvíli se zastavit – aby ten druhý pocítil: ano, ten člověk mě vnímá,“ řekl biskup s tím, že zde nejde jen o nějakou mezilidskou slušnost. „Jde o to být alespoň na chvíli s tím druhým, umět ho vyslechnout, vnímat jeho konkrétní rozpoložení,“ poradil. Zdá se to málo? Může to znamenat mnoho. Zdá se to být samozřejmé? Bohužel jen zdá…

Ze slavnostního přejmenování někdejší tetínské návsi 9. května na náměstí Kněžny Ludmily.
Devátý květen odvál čas, Tetín má nově náměstí Kněžny Ludmily

Duchovní zážitek věřícím poutníkům umocnila fyzická přítomnost svaté Ludmily. Relikviář s částí paže světice byl přivezen z Litoměřic. Za přítomnosti čestné stráže Armády ČR byl umístěn nejprve na pódiu před kostelem sv. Jana Nepomuckého, kde Malý sloužil poutní mši, a následně vystaven v kostele zasvěceném právě sv. Ludmile.

Tetínská pouť patří k těm, kde se klade velký důraz na pouťové dění v původním smyslu slova; kdysi se jednalo zejména o putování za církevními obřady, duchovním rozjímáním, ale i za přímluvami či poučením. To však neznamená, že by zde chyběla světská zábava. Zahrnovala rozmanitá kulturní vystoupení, nechyběly stánky nebo pouťové atrakce s obvyklým ruchem kolem nich.

„Atención,“ neslo se do ulic pokaždé, když se rozjížděl nebo zastavoval autodrom, na kterém mohli v dětství řádit přinejmenším už rodiče dnešních dětí. Totéž platí o některých dalších atrakcích včetně řetězového kolotoče – a ukázalo se, že dokážou pobavit stejně dobře jako kdysi. Jízda to často byla ještě s památkou navíc; tenkrát totiž jaksi nebylo čím fotit selfíčka nebo natáčet videjka. Nechybělo však ani něco modernějšího. A rušno bylo náramně – vždyť centrum obce, zcela nově pojmenované náměstím Kněžny Ludmily, o víkendu hostilo i Tetínské trhy a Bořivojské slavnosti.

Nechyběla však ani netradiční výstava: v kostele sv. Jana Nepomuckého představil své obrazy a další výtvarná díla Petr Hejný. Pohled na ně je zajímavý – a umocněný chrámovým prostředím ještě zajímavější. O pouti ale bylo k vidění ledacos. Třeba lidi přicházející do kostela v kraťasech (copak o to, počasí jim přálo) – a někdy dokonce s kelímky piva v ruce.

Ze sedmého ročníku Běhu pro Charitu na Husově náměstí v Berouně.
Lidé v Berouně běželi pro charitu. Podařilo se vybrat téměř osmdesát tisíc korun

Ostatně i z pódia, kde ještě dopoledne sloužil biskup mši, poté, co doznělo dětské zpívání a své rekvizity sbalil kouzelník, zaznívaly vpodvečer i fóry, které vůči církvi nepřekypovaly nijak přehnanou úctou, pokorou či bázní. To už ale scéna patřila písničkářskému vystoupení a publikum se proměnilo.