„Hned jsem si říkal, že pomůžeme a na místo pojedeme. Měli jsme z důvodu dovolených i méně práce, takže to ulehčilo rozhodování. Vezl jsem tam velkou sklápěčku a našeho bobcata,“ říká Jaroslav Cipra.

S partou chlapů vyrazili ihned v pátek ráno 25. června, jeho žena Kateřina do oblasti přijela o den později a do Králova Dvora se vrátili ve čtvrtek 1. července. „Okamžitě v pátek v osm hodin ráno jsem volala na krizovou linku a psala na emaily, které byly zveřejněny, abych zjistila, jak můžeme pomoct. Hlásila jsem, s jakou technikou a nářadím tam manžel jede, kolik jich je a kdy jsou schopni na místo dorazit,“ říká Kateřina.

Pokusila se i skrze různé facebookové skupiny kontaktovat přímo katastrofou postižené lidi, aby vzkázala, že mají do oblasti namířeno a s čím. „Dokonce jsem i nahrála fotky strojů pro představu, protože někdo nemusí vědět, co je co,“ vysvětluje. Ve skupině zveřejnila i svoje telefonní číslo. „Hned volali lidé a prosili, ať přijedeme co nejdřív,“ vypráví. Do aut se jim ještě za několik hodin podařilo nashromáždit potřebné věci, jako jsou pleny, hygienické potřeby, dětské oblečení, ale i nějaké hračky a samozřejmě nářadí.

První den strávili v obci Pánov. Když do oblasti přijeli, svoje pocity popisují jako směs velmi emotivního zážitku z pohledu na zničené ulice a domy a dobrého pocitu, že mohou pomoct. „Když jsme tam přijeli, tak jsme se nestačili divit, co takové tornádo dokáže. Všichni jsme jen zírali. Vypadalo to tam jako rozbombardované,“ popisuje Jaroslav. „Některé fasády, jak tam zřejmě lítaly různé věci a předměty, vypadaly jak rozstřílené,“ doplňuje ho manželka.

„Ti lidé nás okamžitě přivítali. Když se nás například ptala jedna asi osmdesátiletá stařenka, odkud jsme, a my řekli, že z Králova Dvora u Berouna, tak se rozplakala a moc děkovala. Byli tam ale lidé i ze vzdálenějších míst, například z Tachova či Karlových Varů,“ vypráví Jaroslav.

Hromadná pomoc

V Pánově první den pomohli uklidit zahradu u rodinného domku. „To jste neviděli. V jednu chvíli tam bylo i 50 lidí,“ popisuje hromadnou pomoc. Dál už byla potřeba jiná těžká technika, tak se přemístili do Mikulčic. „Tam jsem se spojila s velitelem hasičů, který mi dal plánek, vysvětlil, kde přesně jsme a kam můžeme jít pomoct. Druhý den v sedm ráno jsme nastoupili,“ líčí Kateřina.

Následky řádění tornáda se s pomocí přeci jen nesou lépe. „Mile nás překvapilo, jak se s tak osobní tragédií ti lidé dokázali vyrovnat a poté, co jsme s nimi trávili více času a pomáhali jim, došlo i na smích a příjemné chvilky,“ vypráví Jaroslav.

Manželé Ciprovi se s jednou rodinou spřátelili a první červencový víkend za nimi vyjeli znovu. „Seznámili jsme se tam s Lucií Trávníčkovou, která má na starosti místní veslařský klub, kde nás i ubytovala. Zavolali jsme si a minulou sobotu večer jsme k nim vyrazili znovu a přivezli jim další věci, které potřebovali,“ vypráví Kateřina a dodává, že jsou s Lucií Trávníčkovou ve stálém kontaktu a koordinují další pomoc i pro jiné rodiny.

Mezitím, co Ciprovi s technikou pomáhali na Moravě, nebylo v jejich firmě čím zakoupený materiál nakládat. Lidé si tedy materiál museli na vozíky naložit ručně. „Drtivá většina to ale chápala,“ usmívá se Kateřina.

„Určitě bychom rádi poděkovali všem, co na Moravu s námi jeli a pomohli. Byli s námi i brigádníci z Bíliny u Teplic, kteří nám občas jezdí pomoct. Je to parta romských kluků, kteří také přiložili ruku k dílu, a nebylo jim lhostejné, co se stalo. Přidali se k nám Jiří Prošek ze Svaté a dorazil za námi i Milan Pavlík z Králova Dvora. Všem patří obrovské dík,“ říkají Jaroslav a Kateřina Ciprovi.